Home Zpravodajství Na cesty Hromnické jez...

Hromnické jezírko – přírodní památka bez života

Hromnické jezírko je přírodní památka u obce Hromnice nedaleko Třemošné na severním Plzeňsku. Jezírko o šířce 130, délce 190 a hloubce až 18 metrů vzniklo 60 metrl pod úrovní okolního terénu závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení těžby břidlice. Voda jezírka je slabým roztokem kyseliny sírové, je proto sterilní a tudíž bez života. Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu. Jedná se o evropský unikát.

V okolí jezírka jsou šedé haldy, severní a jižní stěna jezera jsou zajímavé pro biology jako extrémní stanoviště. Roku 1975 bylo jezírko s okolím na ploše 12,2 ha vyhlášeno přírodní památkou.

zdroj: mapy.cz

zdroj: mapy.cz

Jezírko je památkou na těžbu břidlice, která je zmiňována již roku 1578. Od středověku sloužila břidlice k výrobě kamence, který byl používán jako bělidlo v textilní výrobě. Na začátku 19. století byla objevena možnost z hromnické břidlice získávat dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou vitriol a v chemickém průmyslu také oleum.

Od roku 1807 se naplno rozjela výroba olea pod vedením podnikatele J. Davida Starcka, který hlubinnou těžbu nahradil povrchovým lomem. Oleum bylo získáváno drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složeny na 7–20 m vysokých haldách stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropeny vodou přiváděnou z lesa Veselce. Voda obsahující síran železitý a hlinitý byla zachytávána do kádí, zbytek se pálil v pecích. Náročný postup se však vyplácel – dýmavá kyselina sírová v té době byla jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga a hromnická výroba byla jediná na světě, na zdejší výrobě byl závislý anglický i německý průmysl. Oleum bylo také používáno k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. V Anglii však objevili levnější syntetický způsob výroby olea a hromnická výroba začala upadat, až v roce 1896 těžba skončila.(zdroj: Wikipedia)

Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých – Johana, Jakuba a Krista. Nechal ho postavit majitel dolů, když tu tragicky zahynuli dva horníci. Původně chtěl vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději financoval stavbu školy, a tak se horníci modlili pouze k sousoší.