Home Zpravodajství Politika Lidé si vyšší...

Lidé si vyšší platy zaslouží. A o to se teď hraje, říká Václav Votava

Jak do padesátimiliardového deficitu pro rok 2018 vpravit plánované navýšení platů pro učitele ve výši 15 procent a 10 procent pro zbytek veřejného sektoru? Snad nad nejpalčivějším tématem posledních dní se v komentáři zveřejněném na webu sociální demokracie zamýšlejí poslanec z Plzeňského kraje, šéf sněmovního rozpočtového výboru Václav Votava (ČSSD), a ekonomický expert ČSSD Michal Pícl.

„Řada vládních priorit byla již předem vládou schválena a teď v době finalizace rozpočtu, spíchnutého horkou jehlou za ministra financí Babiše, už velký prostor pro další požadavky při dodržení plánovaného deficitu není,“ konstatuje Votava.

Tím požadavkem je i navýšení platů ve veřejném sektoru. Před vládou je několik variant. „Rozhodnout, že se platové navýšení v takovém rozsahu nebude realizovat, by popřelo slib, který již byl dán.Tato vláda vrací lidem ve veřejném sektoru (učitelům, nepedagogickým pracovníkům, lidem v sociálních službách a dalším) to, co jim pravicové vlády vzaly,“ píše Pícl.

Řešením může být hledání dodatečných zdrojů. Naší ekonomice se daří lépe, než prognózovali makroekonomové, včetně těch z ministerstva financí. Upřesněná predikce letošního růstu přináší státní kase dodatečných zhruba 12 miliard korun. Mohou být použity v rámci vládních priorit. Ovšem to nestačí.

„Pokud se vláda přece jen rozhodne zvýšit platy ve veřejné sféře tak, jak slibuje, bude potřeba ještě minimálně další taková suma. To otevírá debatu, jak a kde tyto prostředky vzít. Asi nejjednodušší by bylo navýšit již předem schválený rámec padesátimiliardového deficitu. To je jistě možné, nicméně to považujeme za krajní řešení,“ vysvětluje poslanec Votava.

Daleko čistší variantu nabízí podle něho zkoumavý pohled do nitra ministerstev. Například prý je třeba si na základě analýzy nespotřebovaných výdajů ujasnit, zda jsou resorty schopny je vyčerpat a zda jejich současné požadavky nejsou nadhodnocené. Výše nespotřebovaných výdajů v minulých letech ukázala, že leckde šance je.

„Diskuse, jak uspokojit požadavky ministrů a vejít se do předem definovaného rámce, je evergreen, který tu slýcháme již přes dvě desítky let. Zásadní problém ovšem představuje příjmová strana státního rozpočtu. ČR má obrovský prostor například ve výběru daní, kde funguje bezpočet daňových výjimek,“ připomíná Pícl. „Víte, že kdybychom přes noc zrušili veškeré daňové úlevy na DPH a na dani z příjmu fyzických a právnických osob, nemuseli bychom už vůbec řešit deficit rozpočtu? Vždyť jen prostý součet těchto daňových úlev – ačkoliv to není metodicky správný postup vzhledem k jejich vzájemnému ovlivňování – tvoří ročně přes 400 miliard korun,“ vypočítává expert.

Dalším v evropském kontextu typicky naším problémem je prý nízká základna výběru majetkových daní. Ačkoliv poměr majetkových daní k HDP se v průměru zemí OECD pohybuje okolo dvou procent, a například ve Francii či Británii je to dokonce až kolem čtyř procent, ČR zamrzla na úrovni 0,4 procenta HDP.

„Změna daňového systému a jeho zefektivnění je jednou z cest, jak každoroční handrkování na jarmarku státního rozpočtu omezit. Je to bohužel běh na dlouhou trať, a i proto budoucí vláda, kterou to dozajista čeká, bude potřebovat silný mandát. Ať už bude postsobotkovská éra jakákoliv, jsme přesvědčeni, že lidé si vyšší platy zaslouží. A o to se hraje i nyní,“ tvrdí Václav Votava.

DALŠÍ ČLÁNKY