Home Zpravodajství Z regionu Pařezy ve vět...

Pařezy ve větru Lukáše Kudrny na zámku

Kromě samotné krásy státního zámku Nebílovy na jižním Plzeňsku se mohou návštěvníci těšit ještě na vernisáž obrazů plzeňského rodáka Lukáše Kudrny „Pařezy ve větru“, která se uskuteční v sobotu 22. dubna od 18 hodin.

„Jedná se již o 52. výstavu v zámecké galerii v Nebílovech. Chybět nebude pivo, párečky, ani výtečná hudba,“ doplňuje kastelán nebílovského zámku Milan Fiala.  O hudební doprovod se postarají pánové Jiří Bláhovec (housle) a Václav Kočka (kytara). Výstava potrvá do 11. června 2017.

Lukáš Kudrna studoval Střední umělecko-průmyslovou školu Zámeček, dále absolvoval obor ilustrace a grafika na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, kde v letech 2000 – 2005 studoval u profesora Jiřího Šalamouna a Juraje Horvátha. Vytvořil ilustrace do knih Bohumila Hrabala, Ivo Fencla i pro několik undergroundových básnických sbírek samizdatového nakladatelství Arkebuzna Art. V roce 2007 obdržel cenu v soutěži Grafika roku za linoryt V hospodě inspirovaný pobytem na Klenové. Od roku 2009 realizuje vlastní výstavy Obrazy ve světnici v Mítově u Nových Mitrovic, účastnil se však i mnoha kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Je autorem několika básnických sbírek, jejichž náklad byl okamžitě po vydání rozebrán, a zakládajícím členem hudebních vizionářských projektů Umbrtka a Quercus. Výrazná osobnost malby, kresby, grafiky, ilustrace a komixu, žijící a tvořící na jižním Plzeňsku, v lese brdském i městě Plzni.  A co o sobě říká sám autor?

„Maluji, protože musím. Musím malovat, abych se dostal z okovů. Do sfér, kde je vše intenzivnější. Narodil jsem se v Plzni na Slovanech v roce 1980, v porodnici, která se dnes již nechává spadnout. Chodím kolem ní každý den do hospody a vzpomínám.  Teskním po starých časech funkcionalistické funkčnosti. Koukám na prastarou třešeň, která nese plody jako před třiceti lety. Začal jsem s malováním již jako dítě a jedny z mých prvních obrazů byly nástěnné fresky malované exkrementy. Po dobu mého dětství a dospívání se mi spojoval obraz s příběhem. Po dobu studií jsem za pomoci těchto předností válčil s učiteli na středních i vysoké škole. A svoji neposlušností a vrozenou averzí k autoritám se tak nikdy nedočkal příslušného ohodnocení.“