Home Tagy Články označené "Divadlo J.K.Tyla"

Divadlo J.K.Tyla

Divadlo J. K. Tyla je hlavní divadlo v Plzeňském kraji a důležité kulturní centrum města Plzně. Má tři scény, Velké divadlo, Nové divadlo a Malou scénu (v budově Nového divadla). Secesní divadlo patří mezi významné nemovité kulturní památky města. Kapacita sálu je 444 míst.
Budova Velkého divadla byla postavená v roce 1902 a patří mezi významné nemovité kulturní památky města. Jejím projektantem byl architekt Antonín Balšánek (mj. autor Obecního domu v Praze), autorem opony je jeden z nejvýznamnějších českých malířů z přelomu 19. a 20. století Augustin Němejc.

Vrcholem divadelní sezony v Plzni bude opět Noc s operou, v lochotínském amfiteátru propukne 23. června od 20:30. Velkolepou operní produkci pod širým nebem letos pořádá Divadlo J. K. Tyla již potřetí, tradici odstartovalo v roce 2015 Operní gala, následující rok byla uvedena opera Aida. Posláním náročného projektu je popularizovat operu mezi diváky, kteří považují prostory klasického kamenného divadla za příliš formální, ale strhující zážitek chtějí organizátoři nabídnout i skalním fanouškům tohoto žánru.

„Velmi mě těší, že se nám na Noc s operou daří přilákat nové návštěvníky, kteří do divadla prozatím nechodí. Lochotínský amfiteátr se ukázal být ideálním místem, kde je možné si vychutnat klasickou hudbu v podání výborných pěvců, kvalitního orchestru a sboru Divadla J.K.Tyla a seznámit se tak s tímto žánrem neformálně,“ říká ředitel DJKT Martin Otava.

Stejně jako vloni slibují tvůrci výjimečné představení, které bude lahodit nejen uchu, ale také oku diváků. V první polovině večera zazní nejoblíbenější árie z oper Giuseppa Verdiho v podání plzeňské hvězdy Ivany Veberové a španělského tenoristy Davida Bañose. Vrcholem programu bude scénické provedení jednoho z nejslavnějších hudebních děl 20. století, kantáty Carmina burana. Geniální hudbu Carla Orffa podpoří působivé jevištní ztvárnění a atraktivní obsazení: sólových partů se ujmou Luisa Albrechtová, Tomáš Kořínek a italský barytonista Francesco Baiocchi. Kromě pěveckých hvězd evropského formátu vystoupí v mluvených partech Martin Stránský a Klára Kovaříková. Pro produkci vzniká monumentální scénografie, kterou doplní projekce na pěti velkoplošných LED obrazovkách. Vizuální složku představení podtrhne videoart, světelné a laserové efekty, ale také pyrotechnická show. Úplnou novinkou letošního ročníku bude využití obřích loutek.

Inscenace by měla evokovat atmosféru středověku, inspiraci našel režisér Tomáš Pilař například v obrazu Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. „Na jevišti se budou odehrávat výjevy vystihující ducha dob dávno minulých: tanec kolem májky nebo ruch na tržišti. Jedinečná kostýmní výprava čítá bezmála tisícovku středověkých kostýmů, a to včetně velmi efektních takzvaných hořících kostýmů,“ prozrazuje Tomáš Pilař. Jeviště amfiteátru se zaplní stovkami účinkujících, kromě sólistů se za doprovodu orchestru DJKT pod vedením Jiřího Štrunce představí operní i dětský sbor Divadla J. K. Tyla a sbor Nová česká píseň posílený o externí sborové zpěváky. Důležitou roli v inscenaci bude mít choreografie v podání souboru baletu, žáků Baletní školy DJKT a souboru Storm Ballet.

Mimořádná open air produkce se těší velké oblibě, první ročník navštívilo pět tisíc diváků a druhý téměř o tisícovku víc, i letos vstupenky rychle ubývají. Prodej vstupenek ve čtyřech cenových kategoriích byl zahájen 1. března, v současné době jsou dispozici poslední místa k sezení za 460 Kč a vstupenky k stání, respektive k sezení na dece na zatravněných plochách hlediště za 200 Kč.

Náročná kulturní akce vzniká také díky finanční podpoře statutárního města Plzeň, Úřadu městského obvodu Plzeň 1 a Plzeňského kraje. V letošním roce navíc Noc s operou získá i charitativní přesah. Za každou prodanou vstupenku přidá město Plzeň 20 Kč na projekt Burza přání, který realizuje ve spolupráci s neziskovými organizacemi na podporu osamělých seniorů.

Poslední premiérou stávající sezony v Divadle J. K. Tyla bude Sluha dvou pánů, inscenace slavné Goldoniho komedie vstoupí na Novou scénu poprvé 24. června. Režisérka a umělecká šéfka činohry Divadla J.K.Tyla Natália Deáková zasadila děj do mafiánského prostředí baru v Miláně 80. let.

Goldoniho komedie Natália Deáková považuje za nestárnoucí: „Jejich postavy jsou vystavěny na základě typů komedie dell´arte a ty jsou v jistém smyslu archetypy – tedy postavy věčné, postavy, které tady byly, jsou a budou. Jsou to lidé, které potkáváme v práci, na ulici, v hospodě.“

Hybatelem děje je vychytralý sluha Truffaldino, který přesvědčí sám sebe, že je schopný sloužit dvěma pánům současně. Ale vstupuje do vypjaté situace proměn, kdy se milenci hledají a míjejí, totožnost se skrývá i odkrývá, zmatky a nedorozumění se vrší a zauzlují. Role vykutáleného Truffaldina bude hereckou příležitostí pro nového člena souboru Jaroslava Matějku. „Během zkoušení vzniklo perfektní komediálně improvizační duo Jaroslav Matějka – Antonín Procházka,“ prozrazuje režisérka.

Pavel Neškudla (Florindo Aretusi)

Hlavním tématem plzeňské inscenace Sluhy dvou pánů jsou peníze, profit a kšeftaření. „Každá komedie by měla mít zásadní téma, z něhož si utahuje, a pro nás jsou v Sluhovi tímto tématem peníze a profit – a nemusí být jen finanční. Je to něco za něco – dceru za věno, službu za službu, zkrátka takové to klasické ‚nic ti nedám zadarmo‘, a protože pro nás kšeftaření souvisí hlavně s dobou 80. let, rozhodli jsme se inscenaci přesně do této dekády, do doby velkých mafiánů a malých lstivých podvodníčků, umístit. Goldoniho výrazné charaktery, vycházející z komedie dell´arte, ale zůstanou stejné,“ říká režisérka a dodává, že silným motivem komedie je také láska: „Ve hře vystupují tři páry, které k sobě nakonec najdou cestu. A přes všechny lsti a podvody je důležité poselství, že všechno překoná láska.“

Onřej Vacke (Silvio), Klára Krejsová (Clarice)

Dobovému zasazení odpovídají i kostýmy Jany Smetanové „Motiv kšeftaření je ve hře zastoupen daleko víc, než by se na první pohled zdálo. Goldoniho postavy jsou lstiví podvodníčci, malí lidé, kteří si hrají na velké. Navíc komedie dell´arte je ze své podstaty barevná, výrazně maskovaná. Z toho vychází i hravé a vtipné kostýmy,“ doplňuje Natália Deáková. Scéna Lukáše Kuchinky navozuje atmosféru baru v rušném italském městě, podlaha jeviště je spuštěna níže tak, aby diváci měli s herci kontakt z očí do očí. Výrazným prvkem inscenace bude hudba, jejímž autorem je Jakub Kudláč. „Děláme si legraci z hitů 80. let, které zazní v podání skvělé mafiánské kapely ve složení Marek Mikulášek a Petr Kotora,“ říká režisérka.

Jako Pantalone se představí Antonín Procházka, jeho dceru Clarice ztvární Klára Krejsová, Doktora Lombardiho hraje Josef Nechutný, jeho syna Silvia Ondřej Vacke. Role Beatrice se ujme Andrea Mohylová, Florindem bude Pavel Neškudla. Komediální pár s Truffaldinem Jaroslava Matějky tvoří Štěpánka Křesťanová jako komorná Smeraldina, hostinského Brighellu ztvární Jan Maléř.

Cyklus Herecká setkání pokračuje v úterý od 17 hodin v Masných krámech v Plzni. Hosty Jiřího Hlobila a Jiřího Šantory budou dramaturgyně činohry Divadla J. K. Tyla Marie Caltová a členové činohry Jan Maléř a Ondřej Rychlý.

NA SCÉNU! To je výstižný název festivalu, jehož nultý ročník chystá Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Od 12. do 16. června se na Malé scéně Divadla J. K. Tyla představí se svými inscenacemi absolventi několika českých uměleckých škol. „Chceme zahájit novou tradici – festival, který bude diváky seznamovat s nadějnými mladými interprety a zároveň původní domácí muzikálovou tvorbou,“ říká umělecký šéf muzikálu DJKT Lumír Olšovský.

Figarka

Festival zahájí 12. června v 18 hodin muzikál mladých brněnských autorů „Figarka“. Hudební spektákl Divadla na Orlí brněnské JAMU čerpá inspiraci z Beaumarchaisovy Figarovy svatby, slavné komedie plné nástrah, intrik a nedorozumění. Ve středu 14. června mohou muzikáloví nadšenci zhlédnout bláznivou revui „Jeptišky“ v podání studentů Mezinárodní konzervatoře Praha. Jeptišky, které se staly druhým nejhranějším off-broadwayským muzikálem v historii, nabízí nejen skvělá hudební a taneční čísla, ale především velkou porci zábavy. Absolventi Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze přivezou 15. června do Plzně koncertní show „Já půjdu dál“, tedy průřez největšími hity posledního století za doprovodu živého orchestru. Dramaturgie koncertu je sestavena z písní spadajících do různých žánrů i hudebních období s akcentem na populární hudbu posledních let. Poslední festivalový večer bude patřit muzikálu „Krvavá Henrietta“ v nastudování Pražské konzervatoře. Příběh lásky a vraždy odehrávající se v Paříži roku 1914 bude na Malé scéně k vidění 16. června.

Krvavá Henrieta

Doplňkovou součástí programu festivalu je inscenace původního českého muzikálu Marilyn (Překrásné děcko), nastudovaná muzikálovým souborem Divadla J.K.Tyla. Před tímto představením se také uskuteční slavnostní předávání výročních Cen magazínu Musical-opereta.cz.

Všechna hostující představení začínají v 18 hodin, pouze „Krvavá Henrietta“ v 17 hodin. Vstupenky v ceně pouhých 90 Kč lze zakoupit ve všech pokladnách Divadla J. K. Tyla a v síti Plzeňská vstupenka.

Divadlo J. K. Tyla pořádá ve spolupráci s Zürcher Hochschule der Künste již druhý ročník Mezinárodních dirigentských kurzů. Na svou profesní dráhu se mladí dirigenti připravují celý týden pod vedením šéfdirigenta orchestru Divadla J. K. Tyla Norberta Baxy, kurz zakončí 10. června dirigováním opery Evžen Oněgin.

První ročník se konal v loňském dubnu, kdy čtyři zahraniční studenti řídili orchestr během derniéry inscenace Sedlák Kavalír, Komedianti. Letos mladí dirigenti zpestří milovníků klasické hudby sobotní reprízu inscenace Evžen Oněgin. „Do Plzně přijeli tři mladí dirigenti: Švýcar Jonas Ehrler, Američan korejského původu Andrew Joon a Brit Kerem Hasan. Každý z nich bude dirigovat jedno jednání opery,“ říká šéfdirigent orchestru opery DJKT a také externí pedagog curyšské Hochschule der Künste Norbert Baxa. Ten má s pořádáním obdobných kurzů bohaté zkušenosti, dlouhodobě například vede dirigentské kurzy Evropské hudební akademie Praha -Teplice, působí jako Vissiting Professor na Univerzitě Britské Kolumbie. Podobný model, kdy kurzisté dirigují běžné představení pro diváky, však podle něj není běžný. „Myslím, že v tomto ohledu jsou naše kurzy výjimečné,“ říká a vysvětluje průběh zkoušení: „Nejprve jsme pracovali jen s klavírním doprovodem, poté i s pěvci, teď už zkoušíme i s orchestrem. Ve čtvrtek už se sešel orchestr, pěvci i operní sbor, v pátek nás čeká generálka.“

I když bude sobotní představení pro účastníku kurzu velkým zážitkem, přílišnými obavami prý netrpí. Jsou nadšení nejen z Plzně jako takové, ale hlavně z průběhu zkoušení a z vstřícnosti kolegů. „Pěvci a orchestr jsou nám velkou oporou,“ shodují se všichni tři.

Sobotní repríza bude výjimečná také tím, že v roli Taťány poprvé vystoupí Eliška Gattringerová. Olgu ztvární Jana Piorecká, Oněgina Sheldon Baxter a Lenského Jaroslav Březina.

Původní český muzikál Marilyn (Překrásné děcko) autorů Ondřeje Brouska a Radka Balaše uvede na své Malé scéně Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Inscenace v režii populárního televizního režiséra Jiřího Adamce a hudebním nastudování Pavla Kantoříka bude mít premiéru 10. června. V pátek 9. června od 18 hodin přichystá soubor muzikálu pro své příznivce neformální setkání s tvůrčím týmem a hlavními představiteli ve foyer Malé scény.

Dalibor Gondík (Arthur Miller), Zuzana Kajnarová (Marilyn Monroe)

Životní příběh Marilyn Monroe, jedné z nejslavnějších, ale také nejkontroverznějších žen 20. století, která více než padesát let po své smrti nepřestává fascinovat umělce napříč žánry, se stal inspirací dvěma předním domácím muzikálovým autorům. Hudbu složil známý český hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek, libreto je dílem zkušeného muzikálového tvůrce a režiséra Radka Balaše (muzikály Adéla ještě nevečeřela, Mýdlový princ nebo Ples upírů). DJKT uvádí muzikál Marilyn (Překrásné děcko) jako druhé divadlo v republice, světová premiéra v Klicperově divadle v Hradci Králové v roce 2013 se těšila diváckému zájmu i uznání kritiky.

Nabídku k režijnímu hostování přijal režisér Jiří Adamec. „Látka a její české zpracování mě především nesmírně zaujaly. Z muzikálu je cítit vášeň a radost z tvorby. Oba autoři chtěli vytvořit dílo, které si nikdo s jiným dílem nesplete. A to se jim zcela jistě podařilo,“ říká režisér a dodává: „Marilyn je pro mě totéž, co pro miliony lidí na celém světě, tedy především neuvěřitelně zářivou legendou, jejíž život je opředený množstvím nejrůznějších mýtů.“ Do titulní role božské MM obsadil režisér hostující herečku Zuzana Kajnarovou, známou např. ze seriálu Vyprávěj nebo z filmové pohádky Anděl Páně. Jejího manžela, spisovatele Arthura Millera, ztvární taktéž hostující Dalibor Gondík. V mnoha dalších rolích se představí oblíbené stálice plzeňského muzikálového souboru: Stanislava Topinková Fořtová, Hana Spinethová, Lucie Zvoníková, Simona Lebedová, Jozef Hruškoci, Aleš Kohout, Roman Krebs a Radek Štědronský Shejbal. Dětskou roli malé Marilyn alternují Agáta Tandlerová a Jasmine Adamcová.

Autorem výpravy je dlouhodobý spolupracovník DJKT Aleš Valášek, jehož kostýmy věrně zachycují atmosféru doby a zároveň svou barevností odkazují k černobílým filmům, v nichž Marilyn Monroe hrála; víceúrovňová scéna pak evokuje dekorace filmových studií.

 

Operu Medea od Luigiho Cherubiniho uvede v české premiéře Divadlo J. K. Tyla v Plzni, stane se tak 220 let po jejím vzniku. Inscenaci v režii Martina Otavy a hudebním nastudování Norberta Baxy uvidí diváci poprvé 3. června ve Velkém divadle.

Italský skladatel Luigi Cherubini uvedl poprvé svou operu Medea roku 1797 v Paříži, kde žil a tvořil. Námět nalezl v antickém Euripídově dramatu, čerpajícím z řecké mytologie. Jeho hlavní hrdinkou je kouzelnice Medea, která se zamilovala do vůdce argonautů Iásona a pomohla mu získat zlaté rouno. Když se Iáson později chtěl kariéristicky oženit s dcerou korintského krále Kreóna Glauké, Médeu zapudil. Ta se však krutě pomstila – zavraždila obě své a Iásonovy děti a Glauké poslala otrávené roucho. „Médea je smyslná žena, čarodějnice, chce všechno nebo nic. Když miluje, tak až za hranice samotné smrti, je oddaná a panovačná zároveň,“ říká k námětu Martin Otava.

O návrat opery na světová jeviště se postarala proslulá pěvkyně Maria Callas a Medea se jí stala jednou z největších životních rolí. Dílo dnes zažívá renesanci, letos se například představí na festivalu v irském Wexfordu, plzeňská inscenace však bude prvním známým uvedením v novodobé historii českého divadla. „Jako režiséra mě vždy kromě ověřených titulů lákaly i opery, které se z nějakého důvodu u nás buď dlouho, nebo vůbec nehrály. Jsou to pro mě takové výzvy. A tak jsem uvedl třeba Rossiniho Straku zlodějku, Belliniho Náměsíčnou, Rubinsteinova Démona, Offenbachovu operu buffa Robinson Crusoe a naposledy v Liberci a v Plzni Puccinuho Edgara. A ukázalo se, že jsou to tituly divácké a životaschopné. Médea je mým dlouholetým snem, poprvé mě okouzlila prostřednictvím nahrávky s geniální Mariou Callas. Je to krásné klasicistní dílo s prvky rodícího se romantismu, “ říká režisér a ředitel DJKT Martin Otava a dodává, že výrazným prvkem inscenace bude efektní a dekorativní výprava. „Bude vycházet z antiky, ale bude se esteticky vztahovat i k architektuře a módě 40. let. Scéna Jána Zavarského evokuje monumentální palác, podobný stavbám Hitlerova dvorního architekta Alberta Speera. Vnímám totiž paralelu mezi nástupem fašismu a tématem prosazování despotické moci v dramatu Médea. Z téže doby vycházejí i slušivé a v případě Medey i svůdné kostýmy Dany Haklové.“ Inscenátoři zvolili italskou verzi libreta. „Na světová jeviště se dnes vrací i původní francouzská verze libreta s mluvenými dialogy, my operu uvedeme s italským libretem s recitativy od Carla Zangariniho,“ vysvětlil dramaturg Zbyněk Brabec.

Titulní úlohu Medey alternují Ivana Veberová, Katarína Jorda a Lívia Obručník Vénosová, její sokyni Glauké ztvární Petra Nôtová, Vanda Šípová nebo Monika Sommerová, Iásona Philippe Castagner nebo Paolo Lardizzone. Korintským králem Kreontem bude Pavel Klečka nebo Nikolaj Někrasov, roli Médeiny důvěrnice ztvární Jana Foff Tetourová v alternaci s Barborou Poláškovou. Úlohy dvou služebných připadly Radce Sehnoutkové v alternaci s Andreou Frídovou a Ivaně Klimentové v alternaci s Janou Pioreckou. Jako Krejčí se představí Miro Bartoš nebo Martin Švimberský, role Médeiných dětí ztvární Patrik Holeček nebo Michal Bořánek a Oliver Noah Siala nebo Luboš Bořánek.

Baletní sólistka Divadla J. K. Tyla Jarmila Dycková, šéfdirigent Plzeňské filharmonie Tomáš Brauner, režisér, dramaturg a významný plzeňský loutkář Pavel Vašíček, propagátor jazzu v Plzni Ivan Slabý a Západočeská galerie v Plzni obdrží Uměleckou cenu města Plzně 2016. Rozhodli o tom zastupitelé. Ocenění budou laureátům předána 20. září 2017 v Měšťanské besedě v Plzni.

Cena je udělována od roku 2013 za významnou uměleckou činnost, dílo či kulturní počin, které v předešlém roce významně obohatily kulturní dění a rozvoj města Plzně a přispěly k posílení dobrého jména města. Jednotlivce i instituce na ocenění v pěti kategoriích navrhuje odborná porota, jež vybírá z nominací zaslaných veřejností. Nominaci musí odsouhlasit radní, konečné slovo má zastupitelstvo.

Cenu za mimořádný umělecký počin pro umělce do 30 let získá Jarmila Dycková, sólistka baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, za titulní role Carmen, Múzy, dvojroli Odetty a Odilie s přihlédnutím k roli Slečna Julie. Sólistka letos završí desátou sezonu působení v souboru baletu Divadla J. K. Tyla.

Cena za mimořádný umělecký počin pro umělce nad 30 let bude udělena Tomáši Braunerovi za jeho uměleckou činnost a nastudování Dvořákova oratoria Stabat Mater s Plzeňskou filharmonií a Filharmonickým sborem Brno dne 9. června 2016 u příležitosti 175. výročí narození skladatele. Tomáš Brauner je v současné době šéfdirigentem Plzeňské filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Cenu za celoživotní dílo obdrží Pavel Vašíček. Umělec, který letos oslavil sedmdesátiny, patří k mimořádným osobnostem kulturního života Plzně a českého loutkářství, jež je nově součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Pavel Vašíček spolupracoval jako režisér a dramaturg na desítkách inscenací, je autorem mnoha původních dramatizací a divadelních adaptací, za svou práci získal mnoho ocenění. Podílel se na řadě výstav zaměřených na daný obor. Je spoluautorem několika publikací, především Plzeňského loutkářství, stále spolupracuje s Divadlem Alfa v Plzni.

Cena Společnost přátelská umění a kultuře/ Mecenáš(ka) plzeňské kultury bude patřit Ivanu Slabému za investování vlastního úsilí, času a nápadů včetně finančních prostředků do propagace jazzu ve všech jeho podobách v Plzni a okolí, jemuž se věnuje přes 25 let. Díky jeho aktivitám se na jazzových festivalech v Plzni objevily velké světové jazzové hvězdy, nositelé cen Grammy a dalších ocenění. Na organizaci jazzových akcí pracuje Ivan Slabý prakticky sám. Jedná s kapelami, shání sponzory, a pokud to situace vyžaduje, investuje své vlastní peníze.

Cenu za významnou kulturní událost roku obdrží Západočeská galerie v Plzni za výstavu Zmizelá Plzeň, která se konala od 4. listopadu 2016 do 9. února 2017 ve výstavní síni „13“. Na historických obrazech sbírek Západočeské galerie, na fotografiích, modelech a řadě dokumentů výstava připomínala stavby i celé části města, které zanikly nebo doznaly podstatných změn.

Divadlo J. K. Tyla uvedlo v premiéře kousavou grotesku Živý obraz. Hlavní hrdiny – přepracovaný manželský pár hrají Zuzana Ščerbová a Jan Holík, jejich syna patnáctiletý hostující herec Jan Roháč, potrhlého umělce Petr Konáš a v neposlední řadě uklízečku Jessicu Andrea Mohylová. Na dnešní večer je na Malou scénu přichystána první repríza. Podrobnosti o představení čtěte zde.

 

Divadlo J. K. Tyla uvede Živý obraz, kousavou grotesku jednoho z nejuváděnějších německých autorů současnosti Mariuse von Mayenburga. Inscenace režiséra Ondřeje Davida bude mít na Malé scéně premiéru 20. května, na otázky diváků odpoví před představením autor překladu Michal Kotrouš. Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 23. května a 11. června.

Petr Konáš, Jan Holík

Ona je asistentka bláznivého konceptuálního umělce, on je deprimovaný lékař, který chce odjet do Afriky, aby získal zpět respekt a obdiv své ženy. Jejich syn se dostává do puberty a skrývá se před světem v dámském oblečení. Iluze zdánlivě spokojené rodiny se začne rozbíjet, když si pořídí uklízečku, která se má starat o domácnost i o syna. Spirála absurdních situací však vede k překvapivým koncům… Režisér Ondřej David vidí hru Živý obraz jako brilantní společenskou frašku: „Mou ambicí je, aby diváci umírali smíchy, ale po cestě domů si řekli: ‚No počkat, čemu jsme se to vlastně smáli?‘,“ říká a dodává, že hlavním tématem hry je pokrytectví. Děj odehrávající se v současném Německu posouvá společně s dramaturgem Vladimírem Čepkem do českých, dokonce plzeňských reálií. „Šlo nám o to, podat téma optikou nefunkční rodiny vyšší střední třídy. A Plzeň je bohaté západní město se silnou vyšší třídou, kterému může být toto téma blízké,“ říká režisér. A na aktuálnost hry naráží v jednom rozhovoru sám Mayenburg, v jehož režii se Živý obraz právě hraje v berlínské Schaubühne: „Naše společnost po nás toho chce hodně: být úspěšní v práci, být dobrými rodiči, být bohatí, být sexy, být politicky uvědomělí, být zdraví a být (a to je to nejhorší) šťastní. Jsme zavalení svými ambicemi a samozřejmě je nejsme schopni naplnit.“

Přepracovaný manželský pár ztvární Zuzana Ščerbová a Jan Holík, jejich syna patnáctiletý hostující herec Jan Roháč, potrhlého umělce Petr Konáš a v neposlední řadě uklízečku Jessicu Andrea Mohylová. „Andrea Mohylová má jedinečný herecký projev, kloubí se v ní fatálnost, opatrovnictví a tajemství, často a velmi dobře jedná na jevišti mlčením, což je pro postavu klíčové,“ prozrazuje režisér. Scéna, kterou navrhla Lucia Škandíková, evokuje všudypřítomný chaos a nepořádek. Módní soudobé kostýmy jsou dílem Zuzany Krejzkové, hudbu složil Jakub Kudláč.

Jan Roháč, Jan Holík

Divadelní a filmový režisér, dramaturg, scénárista, akční lyrik (tedy performer interpretující hravé verše za značného pohybového i hlasového nasazení) Ondřej David je absolventem režie a dramaturgie na KALD DAMU, působil na řadě významných scén nezávislého divadla (NoD-Roxy, Ponec, Alfréd ve dvoře, Continuo), byl mimo jiné uměleckým šéfem experimentálního prostoru NoD-Roxy. Jeho projekty mají výrazný autorský přesah – Žena, která zabila Boha, Lovci jmen, voicebandová inscenace ze světa reklamy Do Ráje nebo surová groteska z prostředí kuchařských show Kitchen Drama. Jeho nejdelším autorským počinem je projekt fyzického básnictví Akční lyrika, který performuje s přestávkami již dvacet let.  Jako režisér se nevyhýbá žánrové rozmanitosti: v Národním divadle režíroval opery Sasíci v Čechách, Médium a Čtyřnotová opera.  V Národním divadle moravskoslezském okusil operetu Mam´zelle Nitouche.  Režíroval také českou verzi divadelního projektu Etiquette (zažít ho mohli diváci festivalu Divadlo v roce 2012) Vytvořil site-specific projekty pro festival 4+4 dny v pohybu (Bohémové na Bohemce, Narodit na Národní, Redefinoval nám Federál), věnuje se filmové a televizní režii (jeho krátký film Nejlepší jablka získal ocenění na Festivalu krátkých filmů v Karlových Varech), je autorem docu-road-movie Farmářská jízda. Pracuje jako creative director v oblasti eventů (například pro Pražské Quadriennale), režíroval program Českého olympijského domu na olympiádě v Londýně.

S dílem Mariuse von Mayenburga se diváci DJKT nesetkávají poprvé, jeho Ošklivec byl uveden v Klubu Komorního divadla a Mučedník na loňském festivalu Divadlo. Jeden z nejhranějších německých autorů se narodil v roce 1972 v Mnichově, vystudoval staroněmeckou literaturu a tvůrčí psaní, ale už coby náctiletý kluk měl s vrstevníky divadelní skupinu. Mezi jeho první autorské pokusy patřily komiksy, ale protože (jak zmínil v rozhovoru pro Divadelní noviny) hledal hru, která neexistuje, nezbylo mu, než si napsat svou. Do povědomí diváků a kritiky se Mayenburg dostal díky hře Tvář v ohni, která byla přeložena do více jak třiceti jazyků. V roce 1998 začal spolupracovat s výraznou osobností současného německého divadla, Thomasem Ostermeierem, společně tvořili se souborem Baracke am Deutschen Theater Berlin, sídlícím v bývalých dělnických ubytovnách. Od roku 1999 působí společně s Ostermeierem v berlínské Schaubühne jako autor, dramaturg, režisér a také překladatel (převážně her W. Shakespeara). V roce 2015 zde ve vlastní režii uvedl svou zatím poslední hru Živý obraz.