Home Tagy Články označené "finance"

finance

Podle informace mluvčí Úřadu práce ČR Kateřiny Beránkové dostalo příspěvek na přestěhování se za prací od státu už 51 lidí. Ostatní žádosti zatím úřady práce posuzují. Zájem mělo 137 lidí, nejvíce v Moravskoslezském (37 žádostí), Olomouckém (29), Zlínském a Jihomoravském (shodně 11) kraji. V Plzeňském kraji je dosud zájem minimální.

O jednorázový příspěvek ve výši 50 tisíc korun mohou nezaměstnaní žádat od loňského listopadu. Šanci na něj má člověk, který nastoupil do práce mimo místo svého bydliště, nebo se už přestěhoval. Je však nutné, aby byl v evidenci uchazečů déle než pět měsíců, a to půl roku před podáním žádosti. Další podmínkou je vzdálenost přestěhování, která musí být vzdušnou čarou delší než 50 kilometrů. Příspěvek nelze poskytnout při stěhování do zahraničí.  Vzdálenosti přestěhování se liší, v některých případech dosahují   téměř 300 kilometrů.  Nejedná se však o nárokovou dávku.

„Poskytnutí příspěvku vždy záleží na konkrétní situaci na lokálním trhu práce a na dohodě mezi žadatelem a úřadem práce,“ říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Kateřina Sadílková. Jde podle ní o další cestu, jak odstranit bariéru, která snižuje šance dlouhodobě nezaměstnaných na získání práce. Žádost je třeba podat na krajské pobočce úřadu práce, v jejímž územním obvodu se nacházela původní adresa žadatele a kde byl v evidenci. Zájemce pak musí ještě doložit adresu původního pobytu, pracovní smlouvu a kupní nebo nájemní smlouvu.

Už více než rok nabízejí úřady práce také příspěvek na dojíždění za prací. Zájemců výrazně přibývá, jejich celkový počet dosáhl od loňského dubna do konce letošního července už 4032. Nejvíce jich je z Moravskoslezského (1188 žádostí) a Olomouckého (977) kraje. Jen v červenci Úřad práce ČR přijal 239 žádostí. Dohodu o poskytnutí příspěvku na dojíždění zatím úřady uzavřely s 2521 zájemci, řadu žádostí ještě posuzují.

Jeden z nejvyšších příspěvků – 3 500 korun měsíčně – přiznal úřad práce uchazeči v Karlovarském kraji, který nastoupil jako vedoucí autobusové dopravy a do práce dojíždí 255 kilometrů. Nejčastěji ale lidé dostávají 1500 korun a do práce dojíždějí 10 až 25 kilometrů.  Příspěvek nezaměstnaným, kteří vezmou práci mimo své bydliště, nabízejí úřady práce od loňského dubna původně v pěti krajích, od listopadu už je dostupný ve všech regionech. Má pomoci s vyššími náklady nejen na dojíždění, ale třeba také na ubytování nebo péči o dítě.

Žádat o něj mohou uchazeči o zaměstnání, kteří jsou v evidenci úřadu alespoň pět měsíců. Případně i kratší dobu, pokud přišli o práci kvůli hromadnému propouštění. Podmínkou je, že najdou práci mimo město či obec, kde bydlí. Další podmínkou je alespoň šestiměsíční pracovní smlouva nebo smlouva na dobu neurčitou. Nesmí však jít o zaměstnavatele, u něhož už v posledních 24 měsících pracovali.

„Příspěvek na podporu regionální mobility“ se pohybuje od 1500 do 3500 korun podle vzdálenosti, minimum je deset kilometrů. Na nejvyšší částku mohou zájemci dosáhnout při dojíždění nad 50 kilometrů.  Maximální doba vyplácení je jeden rok. Příspěvek za daný měsíc nedostanou lidé, kteří si vydělají více než 1,5násobek průměrné mzdy. Nevyplácí se ani při cestování do zahraničí (s výjimkou Moravskoslezského kraje).

Ani na tento příspěvek není automatický nárok. Pokud úřad práce žádost schválí, proplatí pak přiznanou částku jako paušál, tedy bez dokládání skutečných nákladů. Zaměstnanec tedy nemusí nosit jednotlivé jízdenky nebo účtenky za benzin – mimo jiné i proto, že podpora není určena jen na samotnou dopravu, ale také třeba na hlídání dětí nebo ubytování. Každý měsíc ale musí zájemce přinést výplatní list, až poté dostane příspěvek. Za každý den nepřítomnosti, třeba kvůli nemoci nebo dovolené, se příspěvek krátí.

Již rok funguje na území Nepomucka a Spálenopoříčska projekt Centra společných služeb obcí, který poskytuje odbornou podporu a poradenství obcím i občanům při výkonu veřejné správy, informuje obce o aktuálních novinkách v oblasti veřejné správy  s dopadem na ně, připravuje, řídí a realizuje projekty meziobecní spolupráce či projekty obcí.

Dále se centrum podílí zejména na činnostech, které směřují k propagaci činnosti či vyhledávání příležitosti pro společné postupy obcí, které přinesou úsporu finančních prostředků (např. společné nákupy energii, telekomunikačních služeb apod.). V neposlední řadě centrum připravuje vzorové dokumenty pro obce jako jsou smlouvy, postupy, termíny, povinnosti, obecně závazné vyhlášky apod. Výše uvedených aktivit bylo v rámci centra za poslední rok evidováno přes 500.

„Nositelem projektu v našem regionu je Mikroregion Nepomucko. Od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 bylo zpracováno ve spolupráci s obcemi celkem 51 individuálních žádostí o dotace, zaměřených např. na obnovu památek, zlepšení škol a školek, zlepšení životního prostředí, dětská hřiště, místa pasivního odpočinku, budování čističek odpadních vod, opravu hasičských zbrojnic, naučné stezky, kulturní činnost, cestovní ruch až po prevenci kriminality. Aktivně jsme spolupracovali se žadateli o příspěvky z nadačních fondů, podařilo se tak získat prostředky na obnovu kapličky Šlépěje v Zeleném dole v Nepomuku či na realizaci hlavního zelenohorského oltáře ze zrcadlového nerezu,“ prozradil Pavel Motejzík, manažer Centra společných služeb obcí.

V projektech, kde byl přímým žadatelem Mikroregion Nepomucko, se tady podařilo uspět například ve dvou výzvách Operačního programu životní prostředí (projekt na pořízení domácích komposterů byl vyhodnocen jako 6. nejlepší v České republice), na realizaci nových expozic, pořízení mobiliáře do obcí či organizací významných akcí. Celkový objem získaných finančních prostředků pro region za poslední rok je díky činnosti centra téměř 13,5 milionu korun.

Tři čtvrtiny Čechů někdy půjčili peníze svým příbuzným. Čtvrtina z nich ale půjčku zpátky nikdy nedostala nebo ji nedostala celou. Každý druhý (54 %) se pak snažil o osobní řešení vzniklé situace. Třetina Čechů (27 %) raději peníze oželela a situaci neřešila nijak, aby neohrozila vztahy v rodině. K mimosoudnímu vymáhání pohledávek přistoupilo pouze 5 % dotázaných, ještě méně spor řešilo soudní cestou (4 %).  Vyplynulo to z průzkumu Equa bank, který byl realizován v červenci 2017. 

„Rodinné půjčky mohou být vhodné pro krátkodobé pokrytí nižších výdajů, zároveň je však zapotřebí přihlédnout na rizika, která s sebou nesou. Pokud dlužník přestane půjčku splácet, je pro věřitele těžké situaci řešit s ohledem na velmi pravděpodobné zhoršení vztahů v rodině. Průzkum přitom ukázal, že v průměru Češi nedostali zpět přes 180 tisíc korun, což je pro domácnost citelný dopad do rozpočtu,“ uvedl k průzkumu Jakub Pavel, ředitel retailového bankovnictví Equa bank.

Češi nepožadují úroky, ručení ani smlouvy

Průzkum ukázal, že nejčastěji půjčili Češi příbuzným částky do 50 tisíc korun (79 %). Každý desátý pak půjčil více než 200 tisíc korun. Průměrná půjčená částka pak činila 90 tisíc korun.

Naprostá většina (9 z 10) půjčili příbuzným peníze bez úroku a jakéhokoli ručení, 85 % dotazovaných půjčilo peníze na čestné slovo, bez jakékoliv smlouvy. Čtvrtina dotazovaných přiznává, že se s půjčenými penězi již nikdy neshledala.  Buď nedostali zpět celou půjčenou částku (8 %) nebo dostali zpět jen méně než polovinu dluhu (14 %), nebo více než polovinu, nikoliv však celou částku (3 %). Pětině Čechů se díky půjčce zhoršily vztahy mezi dlužníkem a věřitelem.

Nejraději půjčíme rodičům, strýcovi a jeho rodině půjčit nechceme
Nejdůvěryhodnějším členem rodiny je, z hlediska půjčování peněz, matka. Té by půjčilo 13 % dotazovaných. Na druhém místě je otec (10 %) a na třetím jsou děti (9 %). Nejhůře si stojí bratranec se sestřenicí (3 %) a strýc s tetou (4 %). Raději než jim jsou Češi ochotni půjčit dlouholetému kamarádovi (7 %).

U druhé půjčky už jsme opatrnější
Pokud bychom půjčovali finance v rodině podruhé, ručení by požadovalo 7 % Čechů, 36 % by už chtělo písemnou smlouvu. „Zde je vidět značný kontrast a nabyté zkušenosti oproti první půjčce, kdy smlouvu podepsalo pouze 15 % dotázaných. Z dotázaných, kteří už v minulosti příbuzným půjčili, by to přesto udělalo 56 %,“ doplňuje Jakub Pavel. Rodinným půjčkám se do budoucna úplně vyhne 23 % lidí, kteří už s tím mají zkušenost. Část z nich kvůli špatné předchozí zkušenosti (13 %), každý 10. by už znovu nechtěl riskovat, ačkoli peníze dostal zpět (10 %).

Zatímco v roce 2006 si Češi mohli za průměrnou mzdu koupit jen něco málo přes dvanáct padesátilitrových nádrží benzinu (přesně 606,5 litru) v současnosti si za průměrnou mzdu můžou „natankovat plnou“ sedmnáctkrát. Odpovídá to 950 litrům. Vyplývá to z analýzy společnosti Cyrrus.

Vzhledem ke kolísajícím cenám ropy a tedy i pohonných hmot se koupěschopnost tuzemského obyvatelstva nevyvíjela zcela lineárně. Například kromě současného stavu mohli Češi nejvíce natankovat v roce 2009, kdy jim plat stačil na nákup více než 820 litrů. Od té doby to až do loňska bylo vždy méně. Například v roce 2012 jen 666 litrů. Oproti loňsku si Češi polepšili přibližně o třicet litrů.

V současnosti stojí litr pětadevadesátioktanového benzinu v ČR v průměru 29,55 Kč. Naftu pak v průměru nakoupíte za 28,40 Kč.

Ropa sice nedávno zdražila nad úroveň padesát dolarů za barel, ale výrazný vliv na ceny pohonných hmot by to podle analytiků mít nemělo. Někteří sice ve zbytku léta předpokládají růst v řádu desítek haléřů, jiní si naopak myslí, že je prostor na další zlevňování přibližně o korunu na litr jak v případě benzinu, tak i nafty.

zdroj:autorevue.cz

Přišli jste už o peníze při placení kartou? Nový zákon o platebním styku by tomu měl do budoucna zabránit. Přesvědčen je o tom i poslanec z Plzeňského kraje, šéf sněmovního rozpočtového výboru Václav Votava (ČSSD). „Návrh zákona prošel bez potíží prvním i druhým čtením a předpokládám, že nespadne pod stůl,“ řekl Votava Hospodářským novinám a svůj názor zveřejnil i na vlastním webu.

Návrh nového zákona o platebním styku chtějí poslanci definitivně schválit ještě na své poslední schůzi v září. V praxi bude znamenat menší ztrátu při zneužití platební karty, konec poplatku za platbu kartou a také povinnost informovat zákazníka o přesné částce, kterou si chce obchodník na jeho účtu blokovat. To jsou některé novinky, které brzy čekají klienty tuzemských bank.

Jde o harmonizační zákon se směrnicí Evropské unie, která zavedení těchto nových pravidel požaduje od 13. ledna 2018. Poslanci už dávají najevo, že se schválením nebude problém. „Návrh zákona prošel bez potíží prvním i druhým čtením a předpokládám, že nespadne pod stůl,“ řekl Votava. Naráží tím na to, že kdyby Senát poslancům návrh vrátil, už by ho současná sněmovna nestihla projednat. Poslanec je přesvědčen, že nový zákon více ochrání klienty bank, kteří k placení využívají platební karty. Češi platí kartami stále častěji. Před pěti lety přes ně zaplatili 269 miliard korun, loni 478 miliard.

Komplikace při schvalování se však v Senátu nečekají. „Jde o implementaci evropské legislativy a obecně s tím problémy nebývají,“ říká předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Jan Hajda (ČSSD. Podle Miloše Vystrčila, předsedy z opozičního senátorského klubu ODS, návrh zákona posiluje práva spotřebitelů. K hlasování v Senátu se ale dopředu nevyjádřil.

Největší změnou bude právě větší ochrana klientů bank při ztrátě, ukradení platební karty či zneužití identity při platbě kartou. Nově bude majitel karty riskovat finanční škodu maximálně v hodnotě 50 eur, tedy zhruba 1300 korun. Doposud je to 150 eur, tedy asi 3900 korun. Spoluúčast klienta se vztahuje na období, než ztrátu karty bance nahlásil. Od okamžiku nahlášení banka poškozenému hradí celou škodu. Podmínkou samozřejmě je, že se nejedná o podvod ze strany majitele karty či jeho nedbalost, například že PIN měl napsaný na kartě nebo v peněžence, případně že kartu s identifikačními údaji neměl pod dostatečnou osobní kontrolou.

Zbirožská radnice poskytne v rámci akce Rekonstrukce požární nádrže Františkov na stavbu a montáž nového oplocení včetně branky mezi pozemky hřiště TJ Zbiroh a prostorem požární nádrže  celkem 50.000,- korun včetně DPH.

Českým lodníkům pracujícím v Nizozemsku svitla naděje a možná nebudou muset platit úroky z dlužných daní, které měli odvést v tuzemsku. Po jednání sněmovního rozpočtového výboru to oznámil poslanec z Plzeňského kraje, šéf výboru Václav Votava. Pokud lodníci zaplatí dlužnou daň, a to i formou splátkového kalendáře, nečekalo by je penále. S tímto návrhem přišly ministerstvo financí a finanční správa na jednání sněmovního rozpočtového výboru, který se situací lodníků opět zabýval.

„Došlo tam k určitému posunu, kdy finanční správa, respektive ministerstvo financí, v podstatě přišlo s tím, že by za určitých podmínek byly prominuty úroky z prodlení, tato sankce těm lodníkům. Nicméně oni si musí svoji daňovou povinnost splnit. To znamená, musí buď zaplatit tu daň v České republice, nebo si sjednat s finančním úřadem splátkový kalendář,“ popsal agentuře ČTK postup Votava. Za těchto podmínek je možné potom prominout sankci. Výbor podle něj však tuto záležitost ještě neukončil.

„Finanční správa rozšíří podmínky pro prominutí příslušenství daně – konkrétně úroku z prodlení a úroku z posečkané daně, prominout bude možné až 100 procent. Podmínkou je to, že konkrétní lodník uhradí daň (lze i formou povoleného splátkování),“ sdělila náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

Ministerstvo podle Votavy přislíbilo součinnost s finančními úřady v Nizozemsku. Bude pomáhat s tím, aby tam, kde byla daň zaplacena, ji tamní úřady také vrátily lodníkům. Poznamenal však, že tamní daň zahrnuje také zdravotní a sociální pojištění, takže vracenou daň bude nutné o tyto položky očistit.

Podle vzájemné smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českem a Nizozemskem musejí lodníci platit daně v místě své rezidence, tedy v Česku. Lodníci ale daně zaplatili v minulosti v Nizozemsku. České finanční úřady po nich nyní chtějí doplatky daní zpětně za tři roky včetně penále někdy i ve výši statisíců korun. Celá záležitost se týká asi pětistovky lidí, kteří se plaví na nizozemských lodích.

Plzeňský kraj pošle prostředky do sociálních zařízení na zvýšení platů a mezd zaměstnanců v sociálních službách až během září. Poskytovatelé sociálních služeb tak budou muset do té doby zajistit finance na zvýšení platů ze svých zdrojů. Částka, kterou Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR kraji poskytlo, ale zdaleka nebude postačovat na pokrytí navýšení odměňování zaměstnanců v sociálních službách o 23 %, které odsouhlasila vláda v červnu a platí od 1. července 2017.

O přidělení částky  55 890 tisíc korun se Plzeňský kraj dozvěděl v druhé polovině června. Vedení kraje proto neprodleně svolalo mimořádné jednání Rady Plzeňského kraje dne 3. července 2017, která rozhodla o odsouhlasení potřebných dokumentů a vyhlášení mimořádného kola dotačního řízení pro poskytovatele sociálních služeb.

Vzhledem k tomu, že se jedná o mimořádné dotační řízení, musí být v souladu se zákonem 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, vyhlášení dotačního řízení 30 dní uveřejněno na úřední desce, až poté lze zahájit sběr žádostí. Tato zákonná povinnost bohužel způsobí velkou časovou prodlevu, která se odrazí v čase, kdy budou moci být finanční prostředky zaslány žadatelům.

Sběr žádostí se uskuteční od 3. do 13. srpna 2017. Poté bude možné žádosti zpracovat, vyhodnotit a spočítat návrhy konkrétních dotací. Rozdělení dotací bude předloženo na jednání Zastupitelstva Plzeňského kraje dne 11. září 2017.

„S ohledem na to, že se jedná o takto výrazně skokové navýšení platů, se kterým nemohli poskytovatelé sociálních služeb v říjnu 2016, kdy zpracovávali žádosti o dotaci na rok 2017, počítat, bylo nutné vyhlásit samostatné dotační řízení. Plzeňský kraj chce umožnit poskytovatelům sociálních služeb, aby mohli upravit své původní požadavky o dotaci na rok 2017 tak, aby odpovídaly této změně. Pokud by to neumožnil, mohlo by se stát, že by někteří poskytovatelé nemohli obdržet finanční prostředky jen proto, že by byl naplněn jejich původní požadavek. A nelze nikomu poskytnout vyšší dotaci, než o jakou si požádal,“ vysvětluje náměstek pro oblast sociálních věcí Zdeněk Honz.

Nařízení Vlády ČR se týká jen platových tabulek příspěvkových organizací kraje a obcí, PK plánuje ovšem v rámci rovného přístupu ke všem poskytovatelům sociálních služeb bez ohledu na jejich právní formu či zřizovatele umožnit i navýšení odměňování i v mzdové sféře (týká se to např. neziskových organizací nebo soukromých zařízení poskytující sociální služby).

„Částka, kterou poskytlo ministerstvo Plzeňskému kraji, by mohla být dostačující, pokud by se mělo jednat jen  o navýšení platů v organizacích, které své zaměstnance odměňují platy, nikoliv mzdami. Ale s ohledem na to, že je třeba upravit odměňování i v mzdové oblasti, aby nedocházelo k odlivu zaměstnanců z těchto organizací, není suma 55 890 tisíc korun zdaleka dostačující,“ říká náměstek Zdeněk Honz a doplňuje, že přesné požadavky bude kraj znát až po sběru žádostí, ale již nyní z kvalifikovaných odhadů je zřejmé, že budou minimálně dvojnásobné.

Analýza expertů z think-thanku IDEA CERGE-EI prokázala pro Českou republiku nelichotivé prvenství: průměrné platy českých učitelů jsou vůbec nejnižší ze všech 28 zemí Evropské unie a navíc patří k nejnižším i mezi 35 ekonomicky nejvyspělejšími zeměmi světa (OECD)Mzdy českých učitelů dosahují pouhých 56 % platů vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v ČR, přičemž průměr zemí OECD je 85 %.

„Studie IDEA PRO VOLBY 2017: Nízké platy učitelů: Hodně drahé šetření rekapituluje odměňování učitelů v České republice, poskytuje i mezinárodní srovnání a osvětluje souvislosti, jak se učitelské platy promítají do kvality učitelského sboru a vzdělávání,” vysvětluje autor studie a výkonný ředitel IDEA CERGE-EI Daniel Münich.

Alternativní ukazatele učitelských platů na neutěšené mezinárodní pozici ČR nic nemění. Například výdaje učitelských platů na jednoho žáka v relaci k HDP na hlavu (5 %) nás se Slovenskem řadí rovněž na poslední místo a rozdíl oproti průměru OECD (9 %) je propastný. I s ohledem na paritu kupní síly zaujímá ČR poslední místo v úrovni výdajů na vzdělávání na 1. stupni ZŠ a je téměř na polovině průměru zemí OECD a EU22.

Protože se délka studia na úrovni ZŠ v různých zemích liší, sledovali experti z IDEA CERGE i výdaje na jednoho žáka za celou dobu studia. Ani zde není o situace o mnoho lepší: patříme k zemím se zdaleka nejnižšími vzdělávacími výdaji, které nedosahují ani poloviny průměru EU22 a OECD (50 000 dolarů).

Nízké platy českých učitelů navíc nejsou ničím novým. Jejich hodnota neroste již minimálně přes 20 let. Od září 2016 a od ledna 2017 vláda ČR rozhodla o zhodnocení učitelských platů o 8,1 %  a platů ve veřejném sektoru o 9,3 %. Důsledkem bylo, že vládou proklamovaný růst platů v období 2015–2016 opět jen stěží držel krok s růstem mezd ostatních zaměstnanců veřejného sektoru. Průměrné platy učitelů v poměru k průměrné mzdě v národním hospodářství se tak v současnosti pohybují na obdobné úrovni jako v roce 1995. Tedy mezi 105–110 %, což je velmi málo s ohledem na to, že většina českých zaměstnanců nemá vysokoškolské vzdělání. Naopak učitelé je v současnosti mít musí.

Jednorázové zvýšení učitelských platů bez dlouhodobého výhledu mají na kvalitu vzdělávání efekt blízký nule. Zvýšení atraktivity učitelské profese, finanční i nefinanční, se totiž do struktury a kvality pedagogického sboru promítá pomalu, což potvrzuje i Daniel Münich: „Jde spíše o dekády, protože efekt se do velké míry realizuje generační výměnou učitelského sboru. Pokud není výhled zvýšené atraktivity učitelské profese dostatečně dlouhý a věrohodný, vyšší zájem o profesi mezi lépe intelektuálně disponovanými jedinci nevyvolá. Zhodnocování platů učitelů proto musí být systematické a dlouhodobé. Věrohodnost společenského závazku by výrazně posílilo například navázání průměrných učitelských platů na platovou úroveň vhodně definované srovnávací skupiny,” uzavírá Daniel Münich.

Půjčky spojené s provozem a financováním domácnosti nezvládají splácet hlavně dlužníci z Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje. Naopak nejméně se do problémů se splácením dluhů dostávají lidé ze Zlínska, Vysočiny a Olomouckého kraje. Vyplývá to z unikátní analýzy inkasní společnosti M.B.A. Finance, která zjišťuje, z jakých krajů se s ohledem na počet obyvatel rekrutuje nejvíce problematických dlužníků a jaká je úspěšnost vymožení dluhu.  Analýza vychází z dat o 540 tisících dlužníků, kteří se dostali do problémů se splácením a věřitelům dluží za výdaje spojené s chodem domácnosti, tedy za energie, telekomunikační služby, pojištění a bankovní financování.

„U věřitelů na Ústecku je třikrát větší pravděpodobnost, že se dostanou do problémů se splácením, než kdyby pocházeli z Vysočiny nebo Zlínského kraje,“ shrnuje statistiku Jakub Zetek, provozní ředitel společnosti M.B.A. Finance, která patří mezi největší tuzemské společnosti spravující pohledávky.

Pokud domácnost přestane platit, šance na úhradu dluhu se významně liší: zatímco u některých dluhů je úspěšnost 10procentní, u jiných to je 80 procent. Češi v tomto ohledu patří mezi evropský podprůměr, vyplývá z mezinárodního srovnání M.B.A. Finance.  Největší šanci na získání dlužné částky mají věřitelé ve Středočeském kraji, v Praze a na Vysočině. Tam se úspěšnost vymožení dluhu dostává výrazně nad průměr. Naopak nejhůře se dluhy vymáhají z dlužníků na Ústecku, kde je úspěšnost značně podprůměrná.

O splacení dluhu bez asistence soudů a exekutorů rozhoduje kromě výše dluhu a životní situace dlužníka zejména ochota situaci řešit mimosoudní dohodou. Čím více informaci sdělí, tím lépe je možné řešit i velmi vysoké dlužné částky. Dlužník ale musí chtít spolupracovat a hlavně dohodu dodržovat. Pouze třetina tuzemských dlužníků však dohodnutý splátkový kalendář dodržuje. Analýza a zkušenosti společnosti M.B.A. Finance navíc ukazují, že neplatí nutně předpoklad, že z ekonomicky slabších krajů se automaticky rekrutují problémoví neplatiči.

„Jsou chudší kraje, například Zlínský, Vysočina nebo Olomoucký, kde své závazky lidé plní. Ukazatel nesplacených dluhů je tam hodně pod republikovým průměrem. Naproti tomu v některých bohatších krajích, typicky Plzeňském nebo Praze, je počet neplatičů překvapivě vyšší,“ shrnuje statistiku Jakub Zetek.

Ve většině případů se lidé dostanou do dluhů kvůli neochotě platební neschopnost řešit. Na dlužníky ochotné dluh uhradit funguje vstřícné a hlavně lidské chování. V praxi to znamená realisticky navrhnout splátkový kalendář a s dlužníky pravidelně komunikovat. Pokud ale dlužník problém řešit nechce či nedodržuje splátkový kalendář, je žaloba nevyhnutelná. Vyhýbat se dohodě a nechat vše na soudech se ale nedoporučuje. Náklady spojené s vymáháním dluhu se pak navýší až o desítky tisíc korun za honorář advokátů, soudní poplatky a náklady exekučního řízení.

„Mimosoudní řešení dluhu umožňuje vzájemnou dohodu mezi věřitelem a dlužníkem. V případě exekuce se ale již dlužníka nikdo na nic neptá a zabavuje se maximum možného, protože příležitost se dohodnout dlužník propásnul,“ uzavírá Jakub Zetek, provozní ředitel společnosti M.B.A. Finance.