Home Tagy Články označené "Malá scéna Nového divadla v Plzni"

Malá scéna Nového divadla v Plzni

Výstava Útěky z nesvobody připomene dílo Bedřicha Bartáka, který jako malíř, scénograf a kostýmní výtvarník působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni v letech 1975 až 1991. Výstava bude slavnostně otevřena v pondělí v 15 hodin na Malé scéně Nového divadla. Prohlédnout si ji můžete do 15. listopadu.

Divadlo J. K. Tyla uvede Živý obraz, kousavou grotesku jednoho z nejuváděnějších německých autorů současnosti Mariuse von Mayenburga. Inscenace režiséra Ondřeje Davida bude mít na Malé scéně premiéru 20. května, na otázky diváků odpoví před představením autor překladu Michal Kotrouš. Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 23. května a 11. června.

Petr Konáš, Jan Holík

Ona je asistentka bláznivého konceptuálního umělce, on je deprimovaný lékař, který chce odjet do Afriky, aby získal zpět respekt a obdiv své ženy. Jejich syn se dostává do puberty a skrývá se před světem v dámském oblečení. Iluze zdánlivě spokojené rodiny se začne rozbíjet, když si pořídí uklízečku, která se má starat o domácnost i o syna. Spirála absurdních situací však vede k překvapivým koncům… Režisér Ondřej David vidí hru Živý obraz jako brilantní společenskou frašku: „Mou ambicí je, aby diváci umírali smíchy, ale po cestě domů si řekli: ‚No počkat, čemu jsme se to vlastně smáli?‘,“ říká a dodává, že hlavním tématem hry je pokrytectví. Děj odehrávající se v současném Německu posouvá společně s dramaturgem Vladimírem Čepkem do českých, dokonce plzeňských reálií. „Šlo nám o to, podat téma optikou nefunkční rodiny vyšší střední třídy. A Plzeň je bohaté západní město se silnou vyšší třídou, kterému může být toto téma blízké,“ říká režisér. A na aktuálnost hry naráží v jednom rozhovoru sám Mayenburg, v jehož režii se Živý obraz právě hraje v berlínské Schaubühne: „Naše společnost po nás toho chce hodně: být úspěšní v práci, být dobrými rodiči, být bohatí, být sexy, být politicky uvědomělí, být zdraví a být (a to je to nejhorší) šťastní. Jsme zavalení svými ambicemi a samozřejmě je nejsme schopni naplnit.“

Přepracovaný manželský pár ztvární Zuzana Ščerbová a Jan Holík, jejich syna patnáctiletý hostující herec Jan Roháč, potrhlého umělce Petr Konáš a v neposlední řadě uklízečku Jessicu Andrea Mohylová. „Andrea Mohylová má jedinečný herecký projev, kloubí se v ní fatálnost, opatrovnictví a tajemství, často a velmi dobře jedná na jevišti mlčením, což je pro postavu klíčové,“ prozrazuje režisér. Scéna, kterou navrhla Lucia Škandíková, evokuje všudypřítomný chaos a nepořádek. Módní soudobé kostýmy jsou dílem Zuzany Krejzkové, hudbu složil Jakub Kudláč.

Jan Roháč, Jan Holík

Divadelní a filmový režisér, dramaturg, scénárista, akční lyrik (tedy performer interpretující hravé verše za značného pohybového i hlasového nasazení) Ondřej David je absolventem režie a dramaturgie na KALD DAMU, působil na řadě významných scén nezávislého divadla (NoD-Roxy, Ponec, Alfréd ve dvoře, Continuo), byl mimo jiné uměleckým šéfem experimentálního prostoru NoD-Roxy. Jeho projekty mají výrazný autorský přesah – Žena, která zabila Boha, Lovci jmen, voicebandová inscenace ze světa reklamy Do Ráje nebo surová groteska z prostředí kuchařských show Kitchen Drama. Jeho nejdelším autorským počinem je projekt fyzického básnictví Akční lyrika, který performuje s přestávkami již dvacet let.  Jako režisér se nevyhýbá žánrové rozmanitosti: v Národním divadle režíroval opery Sasíci v Čechách, Médium a Čtyřnotová opera.  V Národním divadle moravskoslezském okusil operetu Mam´zelle Nitouche.  Režíroval také českou verzi divadelního projektu Etiquette (zažít ho mohli diváci festivalu Divadlo v roce 2012) Vytvořil site-specific projekty pro festival 4+4 dny v pohybu (Bohémové na Bohemce, Narodit na Národní, Redefinoval nám Federál), věnuje se filmové a televizní režii (jeho krátký film Nejlepší jablka získal ocenění na Festivalu krátkých filmů v Karlových Varech), je autorem docu-road-movie Farmářská jízda. Pracuje jako creative director v oblasti eventů (například pro Pražské Quadriennale), režíroval program Českého olympijského domu na olympiádě v Londýně.

S dílem Mariuse von Mayenburga se diváci DJKT nesetkávají poprvé, jeho Ošklivec byl uveden v Klubu Komorního divadla a Mučedník na loňském festivalu Divadlo. Jeden z nejhranějších německých autorů se narodil v roce 1972 v Mnichově, vystudoval staroněmeckou literaturu a tvůrčí psaní, ale už coby náctiletý kluk měl s vrstevníky divadelní skupinu. Mezi jeho první autorské pokusy patřily komiksy, ale protože (jak zmínil v rozhovoru pro Divadelní noviny) hledal hru, která neexistuje, nezbylo mu, než si napsat svou. Do povědomí diváků a kritiky se Mayenburg dostal díky hře Tvář v ohni, která byla přeložena do více jak třiceti jazyků. V roce 1998 začal spolupracovat s výraznou osobností současného německého divadla, Thomasem Ostermeierem, společně tvořili se souborem Baracke am Deutschen Theater Berlin, sídlícím v bývalých dělnických ubytovnách. Od roku 1999 působí společně s Ostermeierem v berlínské Schaubühne jako autor, dramaturg, režisér a také překladatel (převážně her W. Shakespeara). V roce 2015 zde ve vlastní režii uvedl svou zatím poslední hru Živý obraz.

Divadlo J. K. Tyla uvede 1. dubna na Malé scéně Iluze, hořkou komedii Ivana Vyrypajeva. V plzeňském divadle se tak vůbec poprvé objeví text tohoto předního představitele současného ruského dramatu.

Jana Kubátová, Michal Štěrba, Kamila Šmejkalová, Pavel Neškudla

O režii a dramaturgii inscenace se dělí tandem tvořený Kristýnu Kosovou a Adamem Svozilem. Tito úspěšní mladí tvůrci získali za režii inscenace Rituální vražda George Mastromase, kterou mohli Plzeňané vidět na mezinárodním festivalu Divadlo, Cenu Marka Ravenhilla, udílenou Centrem současné dramatiky. Stejně jako u jmenované inscenace je autorem scénické hudby k Iluzím Jakub Borovanský a kostýmy a scénu navrhl Ján Tereba.

„Padesát dva let! Stále spolu. Byl to skutečně naplněný život. Plnohodnotný život! Nádherná láska,“ říká jedna ze čtveřice postav v prologu hry, která vychází z životního bilancování dvou manželských párů a z hodnocení společně prožitých let v partnerském vztahu. Ale co je to vlastně láska, štěstí a porozumění? Co když to všechno jsou jen Iluze? Během chvíle lze zpochybnit vše, čemu jsme dosud věřili… Pro věčné a nestárnoucí téma partnerských vztahů volí Ivan Vyrypajev neotřelou formu, která je založena na úzkém kontaktu s divákem. „Text neustále osciluje mezi vyprávěním a předváděním, diváci jsou přímo oslovováni a tím jsou vtaženi do hry, pro herce je velmi náročné odhadnout, kdy udržet hodnotící odstup a kdy se více ponořit do hloubky postavy,“ vysvětluje Kristýna Kosová.

Jana Kubátová, Pavel Neškudla

S nelehkými hereckými výzvami se vypořádá čtveřice herců: kromě ostřílených členů plzeňské činohry Jany Kubátové, Kamily Šmejkalové a Michala Štěrby také nováček souboru Pavel Neškudla, který se svým excelentním výkonem v inscenaci Talentovaný pan Ripley probojoval do širších nominací na Cenu Thálie.

Filmový a divadelní režisér, herec a dramatik Ivan Vyrypajev je zástupcem divadelního hnutí Novaja drama, které usiluje o zpracování aktuálních témat současným divadelním jazykem. Úspěšná byla mimo jiné jeho hra Kyslík, ale ceněna je také jeho filmová tvorba, např. snímek Euforie byl uveden na mezinárodních filmových festivalech v Cannnes, v Benátkách nebo v Karlových Varech. Vyrypajevovy hry, stejně jako jeho filmy, vynikají silným příběhem, bohatou představivostí, snovými obrazy a také černým humorem, který stále znovu a znovu zabraňuje nástupu sentimentu.

Hra Push Up zahájí tuto sobotu a neděli divadelní provoz na Malé scéně Nového divadla v Plzni v Jízdecké ulici, která pojme přibližně 150 diváků. Podtitul hry, která po oba dva dny začíná v 19 hodin je Cesta vzhůru.

Německý dramatik Roland Schimmelpfennig použil pro svoji hru prostředí prosperujícího gigantického koncernu. Titul Push Up znamená cestu vzhůru za účelem prosadit se. Rozpoutá se nemilosrdný firemní boj o místo na výsluní a klíčová je i propojenost sexu s touhou po kariéře.

Režie: Zuzana Burianová, hrají: Andrea Mohylová, Jana Kubátová, Jan Holík, Štěpánka Křesťanová, Jakub Zindulka, Petr Konáš, Miloslav Krejsa a Apolena Veldová.