Home Tagy Články označené "Politika"

Politika

Co je nového v politice? Aktuální informace Vám přináší zpravodajský portál plzen.cz.

Při dnešním setkání prezidenta republiky Miloše Zemana se zastupiteli Plzeňského kraje budou chybět zástupci TOP 09. „Prezident Zeman mě zklamal. Nespojuje národ, nezastupuje jiné než své voliče,“ už včera zdůvodnil rozhodnutí své i svých kolegů šéf zastupitelského klubu TOP09 Richard Pikner. Pozvání hejtmana Josefa Bernarda (ČSSD) na slavnostní oběd s prezidentem s díky také odmítl plzeňský senátor a starosta Slovan Lumír Aschenbrenner (ODS).

Richard Pikner vysvětlil v tiskové zprávě rozhodnutí své i kolegů Jiřího Pospíšila a Jiřího Dorta nesetkat se s Milošem Zemanem. „Prezidentský úřad jsem měl vždy v úctě a respektu. O to víc, že ho pan prezident Václav Havel opět vracel na důstojné a respektované místo, kde ho v očích národa opustil Tomáš Garrigue Masaryk,“ napsal. „Je mi upřímně líto, že současný prezident svými opakovanými výroky a postoji výkon funkce prezidenta České republiky ponížil tuto funkci pod úroveň komunistických prezidentů. Přesto jsem se z úcty k prezidentskému úřadu zúčastnil minulé návštěvy Miloše Zemana na Zastupitelstvu Plzeňského kraje. Bylo to však naposled,“ dodal.

„Prezident Zeman mě zklamal. Nespojuje národ, nezastupuje jiné než své voliče. Upřednostňuje své ego i vyřizování osobních účtů a komerčních zájmů nejbližších spolupracovníků nad zájmy národa jako celku. To je pro mne důvodem, proč se ve středu ani já, ani žádný z členů našeho klubu zastupitelů, nezúčastní setkání s prezidentem Zemanem. Nebudu ztrácet svůj čas a raději se budu věnovat práci pro občany, kteří mě zvolili,“ volí dost tvrdá slova Pikner. „Je mi to však hluboce líto,“ napsal na konec.

Senátor Lumír Aschenbrenner své rozhodnutí nejít na slavnostní oběd s Milošem Zemanem na statek do Býkova oznámil na Facebooku už před pár dny. Napsal to kulantně, ale jasně: „Některé nabídky (pozvánky) se dají (samozřejmě s poděkováním) odmítnout…“

Dělnická strana sociální spravedlnosti je známá svými radikálními názory. Když kvůli ohrožení demokracie byla rozpuštěna v roce 2010 Dělnická strana, její členové vstoupili do DSSS. Předsedou se stal Tomáš Vandas, který předtím vedl i zaniklou stranu. DSSS je velkým kritikem migrační krize. Její předseda na otázku, zda bychom měli přijímat uprchlíky z muslimských zemí, odpovídá jednoznačně: „Uprchlíci do České republiky nepatří. Říkáme: Ani jedna noha imigranta na našem území!“ Podle předvolebních průzkumů nemá strana šanci dostat se do Sněmovny

Strana, které los přidělil číslo 28 – Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS)

DSSS je podle wikipedie česká radikální mimoparlamentní silně nacionalistická politická strana s důrazem na sociální akcent. Chce důchodovou reformu, výše penze by se měla odvíjet od toho, kolik budou vydělávat děti penzistů, jak budou pracovití a kolik odvedou na daních. Strana odmítá euro, prosazuje referendum o vystoupení ČR z EU. Zastavit chce přijímání zahraničních pracovníků s nízkou kvalifikací, snížit daň z přidané hodnoty a tím dát českým domácnostem vyšší koupěschopnost. Požaduje daňové úlevy pro menší české firmy, určení minimální mzdy v rámci celé EU, aby se tak částečně zamezilo pohybu pracovních sil z jednotlivých států. Zrušit chce pracovní agentury, které by mohly fungovat v rámci EU pouze jako zprostředkovatelé nabídek pracovních míst a nikoliv jako zaměstnavatelé, kdy se pracovní síla stává zbožím.

Lídrem letošní kandidátky v Plzeňském kraji je výkonný místopředseda strany Jiří Štěpánek, který v posledních deseti letech několikrát kandidoval do českého i evropského parlamentu a do komunálních zastupitelstev. Nikdy mandát nezískal. Jeho mottem je: „Dělníci a zaměstnanci, kterým se děje křivda, musí mít nějaké zastání a tu jim spolu s odbory zajistí jedině strana, která bude mít ochranu zaměstnanců jako hlavní bod svého programu – Dělnická strana sociální spravedlnosti.“

Na dalších místech kandidátky z Plzeňského kraje jsou administrátor Zbyněk Kratochvíl, obchodnice Lucie Terčová a živnostník Jan Bednář. Do Poslanecké sněmovny chce šestnáct mužů a čtyři ženy. Jejich průměrný věk je jednačtyřicet let.

O sociálním bydlení se v Česku mluví už mnoho let. A zatím se nepodařilo schválit ani zákon, který by ho upravoval. Politici se přou, kdo má mít na takové byty nárok, někteří si myslí, že stát by se ale ani ničím takovým neměl zabývat. „Obecně nepodporujeme státem organizovanou výstavbu bytů, rozhodovat mají obce,“ napsal k tomu na Facebooku poslanec ODS, místostarosta Kdyně na Domažlicku Vladislav Vilímec.

K prosazení zákona o sociálním bydlení se zavázala i právě končící koalice. Schválit ho se ale nepodařilo. Představy politických stran o tom, kdo by na byty určené lidem v nouzi měl mít nárok, se dál rozcházejí. Vláda sice zákon připravila, ale už do Sněmovny se dostal s rozpory a přes poslance neprošel. Spor je třeba v tom, kdo by měl sociální byt dostat. „Nárok by měli mít všichni, kdo vydávají za bydlení od určitého procenta výš, v tom návrhu to bylo 40 a více procent svých příjmů,“ řekla České televizi ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

S ní ale úplně nesouhlasí ani její koaliční kolega, místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek: „Je zbytečné dělat sociální případy z lidí, kteří sociální případy nejsou a kteří pouze potřebují ekonomicky dostupné bydlení,“ myslí si Bartošek. TOP09 je přesvědčená, že sociální bydlení není úkolem státu, ale že by se o něj měly starat obce. A ty by se měly výrazně podílet i na přípravě zákona. „Spousta obcí už dnes dokáže nabízet sociální bydlení i bez zákona, nicméně stát by neměl masivně investovat do výstavby nových bytů,“ domnívá se místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Podobně mluví i Vladislav Vilímec: „Názor ODS k sociálnímu bydlení je jasný. Obecně nepodporujeme státem organizovanou výstavbu bytů, rozhodovat mají obce. A hlavně nepřipustíme, aby se byty automaticky rozdávaly lidem, kteří si jich neváží, zatímco většina ostatních občanů platí ze své výplaty nájem nebo splácí hypotéku,“ napsal na sociální síti.

Ministryně pro místní rozvoj a lídryně ANO 2011 pro sněmovní volby v Plzeňském kraji Karla Šlechtová se nad přenesením povinností na obce zamýšlí: „Je otázka jestli to sociální bydlení, ten zákon, by měl být povinný pro všechny, nebo povinný pro obce nad určitý počet obyvatel, což by bylo diskriminující pro ostatní,“ prohlásila.

Sociální bydlení zatím tedy i nadále zůstává jen v programech politických stran a hnutí. Jestli si ho budoucí koalice určí jako jednu z priorit, uvidíme až po volbách, v následujících týdnech, možná měsících.

Největší důvěře se ze šestnácti lídrů politických stran a hnutí těší Tomio Okamura následován Andrejem Babišem. Voliči pak jako premiéra naopak nejvíce preferují Andreje Babiše a dále Tomio Okamuru.

Nejdůvěryhodnějším lídrem politických stran a hnutí je v říjnu u široké veřejnosti předseda SPD Tomio Okamura. V aktuálním průzkumu společnosti SANEP, který monitoroval důvěryhodnost lídrů politických stran a hnutí, získal Tomio Okamura u široké veřejnosti v souhrnu 39,7% kladných hlasů. Tomio Okamura se těší důvěře zejména u nevoličů, kteří dlouhodobě nedůvěřují tradičním politikům. Druhým nejdůvěryhodnějším lídrem je předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který získal v souhrnu 36,9% kladných hlasů.

V případě preference premiéra nové vlády je z pohledu voličů, kteří se hodlají účastnit nadcházejících sněmovních voleb nebo o své účasti váhají, situace přesně obrácená. Voliči tak nejvíce preferují jako premiéra Andreje Babiše (18,2%) a následně Tomio Okamuru (14,2%).

Zatímco v případě Tomio Okamury lze říci, že z dlouhodobého hlediska jeho důvěryhodnost a obliba roste, v případě Andreje Babiše se naopak jedná o sestupný trend, který nepochybně souvisí s jeho kauzami a aktuálně i s jeho obviněním.

Z pohledu široké veřejnosti je třetím nejdůvěryhodnějším lídrem předseda ODS Petr Fiala (27,2% kladných hlasů) následován lídrem ČSSD Lubomírem Zaorálkem (26,5%) a předsedou KSČM Vojtěchem Filipem (25,5%). Šestá příčka pak patří předsedovi Realistů Petru Robejškovi (23,5%), který sbírá kladné body zejména u pravicových voličů.

Zatímco na otázku důvěryhodnosti odpovídala celá reprezentativní respondentní skupiny obyvatel ČR a tedy i nevoliči, výběr premiéra reflektuje názory voličů, kteří se příští víkend voleb účastní nebo o své účasti ještě váhají.

Výběr povolebního premiéra tedy více reflektuje názory voličů, kteří se budou na výsledku voleb aktivně podílet. Z tohoto pohledu je zajímavé pořadí výběru, kde za prvním Andrejem Babišem a druhým Tomio Okamurou figuruje volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek, který je mezi voliči ČSSD mnohem více kladně hodnocen, než dřívější předseda Bohuslav Sobotka.

„Chtěl bych mít společnou měnu s Německem, se severskými státy, děsí mne ji mít s Řeckem a s jižními státy,“ prohlásil při předvolební SUPERDEBATĚ lídr České pirátské strany Lukáš Bartoň. Otázka přijetí či nepřijetí eura přišla z publika a ač se zpočátku zdálo, že mezi aktéry vznikne velký boj, nakonec se nekonal. Středeční předvolební SUPERDEBATU v plzeňské Papírně uspořádali  Mladí konzervativci Plzeň ve spolupráci s Plzeň TV a informačním portálem Plzeň.cz. Zúčastnili se jí zástupci ODS, ČSSD, KSČM, České pirátské strany, TOP09, ANO 2011 a KDU -ČSL v Plzeňském kraji kandidující do Poslanecké sněmovny.

Největší rozpor se čekal mezi pravicovými a levicovými stranami. Leč nepřišel. Jako první dostal slovo Jiří Valenta (KSČM), který měl říci nejbouřlivější NE. Ale neřekl. „Česká republika při přístupových jednáních o vstupu do EU slíbila, že euro přijme. Otázka je, kdy. My nechceme, aby se tak stalo. Jeden z hlavních důvodů je, že česká ekonomika už nebude pak vyrovnávána Českou národní bankou prostřednictvím kurzů nebo úrokových sazeb. A další nezanedbatelná věc je, že do roku 2023 budeme muset do evropského stabilizačního mechanismu dát minimálně 350 miliard korun. Je otázka, jestli na to budeme mít, když to euro budeme mít…“

Jednoznačná nebyla ani Barbora Kořanová (ANO 2011). „Jsme součástí Evropské unie. Naše hnutí je proti přijetí eura, já jsem tak napůl. Přijmout ano, ale rozhodně ne teď. Koruna je silná… Stát by měl připravit analýzu, jak je republika připravena, protože občané nejsou dostatečně informováni,“ dodala.

Nejjasněji zareagovala Ilona Mauritzová (ODS). „Jsme proti přijetí. Když vstoupíme do eurozóny, ručili bychom za dluhy států, které neodpovědně hospodařily. Česká koruna české ekonomice neškodí a svědčí o tom velké vývozy našich výrobků a služeb do zahraničí,“ pochválila tuzemskou měnu lídryně občanských demokratů.

Pirát Lukáš Bartoň byl trochu ano a trochu ne. „Euro určitě, ale kdy? Chtěl bych mít společnou měnu s Německem, se severskými státy, děsí mne ji mít s Řeckem a s jižními státy. Eurozóna a euro, to je přesně ono, pro co musí být diktát z Bruselu. Země si nemohou hospodařit a nesmějí ohrožovat společnou měnu.“

Nejrozhodnější odpověď měl přinést Marek Ženíšek (TOP09). Jeho strana má přijetí eura v programu, a tak se čekalo, že ho bude chtít nejlépe zítra. „Nejde to hned, takže horizont 2020, 2022,“ prohlásil. „Eurozóna je také Rakousko, naši sousedé, dva roky docela roste. Devatenáct zemí eurozóny tvoří jednu ze tří největších ekonomik světa, je to druhá nejžádanější měna po dolaru a téměř čtvrtina  transakcí je právě v této měně. Nestrašme eurem. Jsme proexportní a vyvážíme do eurozóny a vidíme tam i politický zájem. Rumunsko a další země se rozhodly, že do tří čtyř let vstoupí do eurozóny, takže se může stát, že těch zemí bude 22 nebo 23. Ze 27,“ řekl Ženíšek.

Igoru Jakubčíkovi (ČSSD) se Ženíškova odpověď viditelně líbila a jakoby snad jejich strany ani nebyly v opozici. „Naprosto souhlasím s panem Ženíškem. Musíme se přimknout k tvrdému jádru Evropy. Musíme přijmout euro. Argumenty proti přijetí byly na Slovensku, ve Slovinsku, ale vyplatí se jim to,“ prohlásil – a mnohé tím překvapil – Jakubčík.

 

Do sněmovních voleb zasáhne také hnutí SPORTOVCI PRO SPOLEČNOST, které založil letos v létě bývalý senátor za ODS a šéf fotbalového Brna Vlastimil Sehnal. Na kandidátky získal známé fotbalisty, trenéry i jiné sportovce a jeho mottem je, že sport je finančně poddimenzovaný a on ho dá do cajku. Hnutí sestavilo kandidátky ve všech volebních krajích. Do Sněmovny chtějí například bývalí fotbalisté Ladislav Vízek, Jan Berger či Tomáš Skuhravý. „Vlastimil Sehnal vyhlásil, že chce získat deset procent hlasů. Takže už se vidíme, jak kráčíme do Poslanecké sněmovny,“ usmíval se při představování kandidátů Vízek. Předvolební průzkumy tomu ale neodpovídají, hnutí se potácí hluboko pod hranicí pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Sněmovny.

Hnutí, kterému los přidělil číslo 27 – SPORTOVCI PRO SPOLEČNOST

„Do sportu se nedávají buď žádné peníze, nebo jen minimum, anebo neprůhledně. Když sportujete, děláte něco pro fotbal, hokej, tenis, tak se potkáváte s lidmi, kteří říkají, jak nejsou peníze. Posledních 25 let nám je politici ve všech stranách pouze před volbami slibují. Tak jsme založili sportovní hnutí SPORTOVCI k prosazování našich zájmů,“ uvedl Sehnal pro idnes.cz. Kromě podpory sportu slibují také elektronickou komunikaci občana s úřady a kvóty na migraci. Odmítají euro. Hospody by si měly podle hnutí samy vybrat, zda budou kuřácké či nikoliv. Jedním z hesel hnutí je „Nenechme dohrát Babiše jeho špinavou hru“.

Kandidátku v Plzeňském kraji vede fotbalový trenér Martin Pulpit. Ten působil i v FC Viktoria Plzeň. V květnu 2016 se vrátil po delší době do české první ligy, když převzal 1. FK Příbram s cílem udržet klub v lize pro příští sezónu. V nové sezóně byl ovšem po 4 ligových zápasech s bilancí 0 bodů a skóre 0:9 od mužstva odvolán. Na podzim 2016 vedl pět zápasů druholigový klub MFK Vítkovice s bilancí jednoho získaného bodu za remízu s Českými Budějovicemi, v prosinci 2016 ve funkci hlavního trenéra skončil.

U všech dvaceti kandidátů politického hnutí v Plzeňském kraji je uvedená profese trenér. Na druhém místě je hokejbalový trenér Ondřej Kejř, na třetím trenér triatlonu Václav Vítovec. Dvanáctý je trenér házené Martin Šetlík a třináctý cyklista Antonín Bartoníček. Za SPORTOVCE chce do Sněmovny devatenáct mužů a jen jedna žena – trenérka gymnastiky Martina Velíšková. Průměrný věk kandidátů je 48 let.

Současné politické elity nedokáží pochopit stále rychlejší společenské, technologické a přírodní změny, které prožíváme, a které budou hrát v našich životech stále zásadnější roli. Nejsou schopny reagovat na nové výzvy, které ohrožují ekonomickou stabilitu a bezpečnost země. To je důvod, proč loni v listopadu založil Michal Moroz politickou stranu REALISTÉ (REAL). Deklarovaným cílem strany je obhajoba českých národních zájmů a realistická metoda vládnutí dle Paretova pravidla 20/80. Ústřední postavou strany je politolog Petr Robejšek, dlouhodobě žijící v Německu. Hlavním kritériem REAL by podle Robejška měly být národní zájmy, mezi prioritami uvádí rodinu, bezpečnost, spravedlnost, odpovědnost a ochranu národního bohatství. Předvolební průzkumy dávají straně kolem tří procent hlasů.

Strana, které los přidělil číslo 26 – REALISTÉ

REAL je konzervativní pravicová politická strana, která slibuje dělat pohodovou politiku, nesouhlasí se zvýhodňováním zahraničních investorů a chce rovnou daň pro všechny. Nejpřevratnějším v jejím programu je ale návrat k povinné vojenské službě v podobě tříměsíčními výcviku pro muže. Pro ženy by byl vojenský výcvik dobrovolný. Odmítají přijetí eura. „Budeme trvat na tom, aby česká vláda definitivně odmítla přijetí eura v jeho stávající podobě. Není to v našem národním zájmu,“ píše REAL ve svém programu. Naprosto odmítá nelegální migraci a je pro ochranu státních hranic.

Lídryní REAL v Plzeňském kraji je bývalá dlouholetá ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň Jaroslava Kunová. Její místo na kandidátce bylo velkým překvapením, protože Kunová byla členkou ČSSD, odkud vystoupila až začátkem letošního roku. Realisté bývalou ředitelku nemocnice oslovili nejprve jako expertku na zdravotnictví a později ji přesvědčili, aby šla do voleb v čele kandidátky Plzeňského kraje. „Jdu do toho, protože si myslím, že lidé v tradičních stranách se starají spíš o své zájmy. V Realistech jsou ti, kteří mají za sebou svou práci a výsledky. Nejde jim o sebe. A prosazují to, co je reálné,“ řekla Jaroslava Kunová.

Na dalších místech kandidátky jsou právnička Linda Dušková, analytik Pavel Netolický a podnikatel Jiří Vlček. O pozice ve Sněmovně usilují i dva studenti – Libor Kůs a Ondřej Ticháček. Na kandidátce je dvanáct mužů a osm žen. Jejich průměrný věk je necelých pětačtyřicet let.

Paretovo pravidlo 20/80 je metoda, která umožňuje ovlivňovat vše podstatné prostřednictvím několika vlivných faktorů. Jedna pětina silných proměnných zpravidla ovlivňuje čtyři pětiny výsledků. Každý podstatný děj, který kolem nás probíhá, se tímto pravidlem řídí. Práce s pravidlem 20/80 vyžaduje odbornou znalost řešeného problému a vůli se touto odborností řídit. Vyžaduje také odvahu nezabývat se věcmi, které se touto optikou jeví jako nepodstatné, a neplýtvat na ně energií a prostředky. Paretovo pravidlo se v politice příliš nepoužívá.

 

Jak se tvářit, že se něco děje, když toho moc není. Strana soukromníků České republiky tak na Facebooku kritizuje podporu státu mladým rodinám. „Stát podporuje mladé rodiny. Má k tomu dokonce speciální fond, o který se stará několik úředníku. Mladí do 36 let pečující o dítě z něho mohou získat úvěr na bydlení. Jenže vše je nastaveno tak hloupě, že loni fond uzavřel jen 17 smluv na necelých deset milionů. Letos to bude obdobné – opět se vyčerpá jen asi pětina z celkové sumy. Vskutku skvělá podpora mladých rodin,“ píší soukromníci na sociální síti. 

Stát nabízí mladým rodinám zvýhodněné úvěry na pořízení bydlení. Půjčit si můžou až 600 tisíc korun. Ačkoliv úroková sazba se pohybuje mezi 1 až 2 procenty, o peníze není velký zájem. Podle hypotečních expertů nejsou totiž podmínky, za kterých stát půjčuje, dobře nastaveny. Lidé tak v dnešní době „levných úvěrů“ dávají raději přednost bankám. „V rozpočtu na rok 2017 je u Programu 600 počítáno s 50 miliony korun. Ke konci září registrujeme 18 žádostí na 9,7 mil. Kč a máme podepsáno 16 úvěrových smluv v celkovém objemu devět milionů Kč,“ uvedla pro server Echo24.cz Marie Lukáčová ze Státního fondu rozvoje bydlení, který rozděluje peníze. Program 600 je pojmenován podle toho, kolik si můžou lidé nejvíce půjčit – 600 tisíc.

„V čem je problém? O fondu se moc neví, podmínky jsou nastaveny tak, že žádat mohou pouze omezené skupiny, celková částka je nízká a hlavně – to asi nikoho nepřekvapí – byrokracie,“ reagují na informace Státního fondu rozvoje bydlení Strana soukromníků ČR. „Žádost se vleče i několik měsíců, na což je málokdo zvědavý. Nikdo moc nechápe, proč po loňském debaklu nedošlo letos k úpravě. Takže půjčky mladým ano, ale za jiných podmínek. A k tomu zrušit daň z nabytí nemovitosti. To by pomohlo všem rodinám. A také upravit daně tak, aby lidem zůstalo více z jejich výplaty,“ navrhují soukromníci, kteří jdou do letošních sněmovních voleb na kandidátkách Občanské demokratické strany.

Padesát milionů, o které by si mohly mladé rodiny zažádat, se letos s největší pravděpodobností z fondu nevyčerpá. Loni byla situace obdobná, na konci roku zůstalo ve fondu přes 40 milionů korun. O peníze si mohou zažádat lidé, kterým ještě nebylo 36 let a pečují o dítě do šesti let. Zároveň nesmí vlastnit žádnou nemovitost či byt a peníze musí použít na pořízení bydlení. Úrok je zafixován od 1 do 2 procent. Maximálně si však lidé mohou půjčit 600 tisíc a půjčená částka nesmí přesáhnout 50 % celkových nákladů.

Státní půjčka pro mladé lidi do 36 let by se dala přirovnat k novodobé novomanželské půjčce. Novomanželské půjčky byly hitem 80. a 90. let minulého století. Jejich smyslem bylo ulehčit mladým rodinám v zařizování bydlení v začátcích. Společnost Cofidis přitom před několika týdny zveřejnila výsledky průzkumu, podle kterého by si návrat novomanželských půjček přála většina Čechů.

Česká strana národně sociální (ČSNS) se hlásí ke své prvorepublikové i poválečné historii, jejím hlavním tématem je ale dnes snaha o vystoupení České republiky z Evropské unie, Severoatlantické aliance a ze schengenského prostoru. V minulosti byli členy ČSNS například i Edvard Beneš a Milada Horáková. V současné době prosazuje strana přechod na prezidentský systém, zrušení Senátu, ombudsmana a Ústavu pro studium totalitních režimů. Kandiduje v deseti krajích, ale předvolební průzkumy jí nedávají žádné šance překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny. Na kandidátce ČSNS usilují o mandáty také členové a příznivci Aliance národních sil (ANS).

Strana, které los přidělil číslo 25 – Česká strana národně sociální

Společný program ČSNS a ANS požaduje zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství a zrušení církevních restitucí. Odmítá ilegální imigraci a novodobé otrokářství nadnárodních firem a exekuce. Zásadní změny požaduje ve veřejnoprávních médiích. „Je bezpodmínečně nutné, aby Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková agentura opět sloužily lidu České republiky a nikoliv cizím zájmům proti zájmům našim a ještě k tomu za naše peníze,“ stojí v programu. „Jejich činnost je totiž placena z koncesionářských poplatků, resp. ze státního rozpočtu, tedy z našich daní. Navrhované vystoupení ČR z EU toto nápravu umožní. V této souvislosti musí současně dojít k objektivizaci zpravodajství a k obnovení kvalitní, etické a estetické (nikoliv destruktivní) domácí a pronárodní tvorby, a to již počínaje pořady pro děti a mládež, vč. školních pořadů,“ dodává strana.

V Plzeňském kraji vede kandidátku ČSNS 1. místopředseda Aliance národních sil Jaroslav Tichý. „Vycházíme z idey, že jenom smrt je nevratná, a proto je systémová změna pravidel fungování ČR nejen životně nutná, ale i možná!“ – píše se v preambuli jeho hnutí. ANS je samostatný projekt malých vlasteneckých hnutí, spolků a jednotlivců do parlamentních voleb roku 2017.  „Směr veškerého našeho konání a směřování určuje jediná otázka: Je to dobré pro naši zemi? Řídíme se heslem patrona České země knížete Václava: Cizí nechceme, svoje nedáme!“ – dočteme se dále.

Na dalších místech sedmičlenné kandidátky – z možných dvaceti míst – jsou zubní lékařka Silvie Kovářová, úředník Luděk Švácha a pracovník v sociálních službách Antonín Krátký. Strana posílá do voleb pět mužů a dvě ženy. Jejich průměrný věk je padesát let.

Brusel řeší skandál kolem dalšího povolení používat glyfosát, jednu ze základních látek herbicidů používaných v zemědělství, lesnictví i na zahrádkách. Nejčastěji ho známe jako Roundop. Rakouský expert na plagiátorství Stefan Weber totiž potvrdil, že v případě schvalování glyfosátu došlo k vědeckému podvodu a záměrnému klamání ze strany společnosti Monsanto. „Pokud je schválení glyfosátu založeno na vědeckém podvodu, jde o vážný problém a je potřeba se ptát, zda má takový proces vůbec nějakou legitimitu,“ reaguje na to europoslanec ze západních Čech Pavel Poc (ČSSD). Podrobně o tom píše na svém webu.

Zpravodajský portál o procesu kolem schvalování glyfosátu informoval už několikrát (26/1 17, 25/9 16, 18/2 16). Pavel Poc prosazuje zákaz glyfosátu již od roku 2015, je autorem námitek, které vždy získaly podporu většiny v Evropském parlamentu, a předpokládá se, že Parlament přijme i jeho námitku proti prodloužení licence na deset let. Evropská komise zatím povolila registraci glyfosátu a o jeho dalším užívání musí rozhodnout do 15. prosince 2017. Jde zřejmě o velké peníze, a nejen jedné velké nadnárodní společnosti.

Na základě tří vybraných textových pasáží Weber demonstroval, že byly překopírovány téměř doslova z žádosti o udělení licence, kterou dodala společnost Monsanto. Jednoznačně nejde o chybu nebo o náhodu, překopírované pasáže se objevují na mnoha stránkách. Zahrnují jak informace o karcinogenitě, tak o genotoxicitě a toxicitě pro reprodukci. Systematické vypuštění a selektivní odstranění odkazů o skutečném autorovi textu lze interpretovat pouze jako úmyslné utajování jejich původu. Poc nyní v Evropském parlamentu prosazuje  ustanovení vyšetřovací komise k tzv. kauze Monsanto Papers. Zatím mají lobbisté tohoto nadnárodního koncernu od začátku října zákaz vstupu na půdu bruselských orgánů.

Německý Ústav pro hodnocení rizik (BfR) vypracoval podklad k vědeckému stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), které označilo glyfosát za bezpečný a doporučilo prodloužení jeho licence původně dokonce na patnáct let, maximální možnou dobu na kterou lze podle Unijního práva registraci přípravkům na ochranu rostlin udělit. Naproti tomu Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikovala glyfosát jako karcinogen. EU v současné době rozhoduje, zda povolí jeho další používání, a to na deset let. Evropská iniciativa občanů (ECI), která požaduje zákaz glyfosátu již získala přes 1,3 milionu podpisů.

Glyfosát je v současnosti nejpoužívanější aktivní látkou v herbicidech na světě. Přípravky obsahující tuto účinnou látku jsou v Evropě nejčastěji využívané v zemědělství, lesnictví, v rámci úprav parků, na veřejných prostranstvích i soukromých zahradách. Přípravky na bázi glyfosátu, jako například Roundup, jsou rovněž stěžejní pro produkci geneticky modifikovaných plodin, které jsou vůči němu odolné. Nadužívání glyfosátu v zemědělství má devastující vliv na živočichy a na biodiverzitu zemědělské krajiny. Podporuje rovněž rezistenci plevelů vůči této látce a může mít zásadní význam z hlediska rostoucí rezistence vůči antibiotikům. Především pak má už potvrzené negativní účinky na zdraví. Experti na výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace (IARC) zařadili na seznam karcinogenů (kategorie 2A) v roce 2015.