Home Tagy Články označené "prezidentské volby"

prezidentské volby

O letní měsíce prodlužuje plzeňský europoslanec Jiří Pospíšil (nestraník za TOP 09) čas rozhodnutí, zda bude kandidovat na příštího prezidenta. Původně sliboval, že to řekne v červnu, pak to posunul na červenec a teď v rozhovoru na Facebooku píše, že po letních měsících. „Probíhají ještě určitá jednání. Jakmile skončí, jasně řeknu, jestli podpořím určitého kandidáta, nebo se volby zúčastním,“ oznámil Pospíšil.

„Ve chvíli, kdy podpořím určitého kandidáta, musím si být jistý, že názorově souzní s mým pohledem na svět. To je taky důvod, proč to odkládám (rozhodnutí o své kandidatuře – pozn. red.). Nerad bych slepě vystřelil a pak byl zklamán jeho dalšími postoji. Sleduji ostatní kandidáty a chci přispět k tomu, aby Miloš Zeman nebyl znovu zvolen,“ prohlásil plzeňský europoslanec.

Pospíšil se vyjádřil také ke kandidatuře místopředsedy ODS a senátora Jaroslava Kubery. Podle něho může sehrát roli Karla Schwarzenbergra při minulé volbě hlavy státu. „Je to dvoukolový volební systém a nelze odhadnout, zda voliči budou podporovat svého kandidáta už v prvním kole, nebo budou taktizovat a podporovat v prvním kole kandidáta, který jim třeba není nejbližší, ale bude mít šanci postoupit do druhého kola. To byl i případ poslední volby. Tam si to voliči ODS vyhodnotili tak, že větší šanci než kandidát ODS má Karel Schwarzenberg a část voličů ODS ho podpořila. Když si voliči vyhodnotí šance pana Kubery a budou mít pocit, že může být protikandidátem Miloše Zemana, může se dostat do druhého kola, i když jeho strana bude mít podporu 8 až 12 procent voličů,“ řekl europoslanec.

Pokud se Pospíšil rozhodne po létě kandidovat na prezidenta, využije zřejmě – jako Kubera – podpisy poslanců a senátorů. Na to aby začal sbírat padesát tisíc podpisů od občanů bude asi už pozdě. „Šel bych asi také touto cestou. Ale dovolte mi, abych ještě dokončil určitá jednání. Základní zadání je přispět k tomu, aby Miloš Zeman nebyl prezidentem,“ tvrdí plzeňský europoslanec.

Ve čtvrtek 10. srpna se v Moving Station v Plzni od 18 hodin uskuteční setkání s Jiřím Drahošem, kandidátem na prezidenta České republiky. Přijďte podiskutovat.

Narozen ve znamení Vodnáře v roce 1949, vystudovaný chemik, který naposledy předsedal Akademii věd.  Před třemi měsíci oficiálně  oznámil, že se rozhodl  kandidovat na úřad prezidenta.  Řeč je o Jiřím Drahošovi, který v minulých dnech zavítal také do Plzně mezi podnikatele.

Jaké byly  ty poslední tři měsíce ?

Profesor Jiří Drahoš

Osvěžující, v lecčems poučné a samozřejmě i hektické. Potkal jsem spoustu zajímavých a inspirativních lidí, od kterých jsem se toho hodně naučil. Víte, těžko se to popisuje, ale je opravdu úžasné setkávat se s podporovateli a příznivci třeba u mého stánku, hovořit s nimi tváří v tvář. Každý takový rozhovor mě nabíjí a ujišťuje mě v tom, že to má smysl a že nebojuji jen za sebe, ale za každého člověka, který si přeje změnu. Jednoduše řečeno – jsme v tom spolu.

Nezalitoval jste přece jen někdy, byť třeba jen na chvíli, že jste do toho šel? Je toho asi hodně, co se změnilo a čemu se musíte přizpůsobit – ztráta soukromí, slovní útoky, kritika, nepochopení, …

V žádném případě toho nelituji. Když už se člověk k něčemu takovému rozhodne, tak po velmi důkladné úvaze a s vědomím, že cesta zpět nevede. Už kvůli všem těm lidem, kteří do mě vkládají své naděje, si nemůžu stěžovat, natož se litovat. Beru to tak, že za všechny tyto lidi teď svým způsobem nesu zodpovědnost. Samozřejmě ne každý souhlasí s mými názory, ale i kritice musí člověk naslouchat, pracovat s ní. Věcná kritika může člověka inspirovat a vést k lepším výkonům. Proto chci všem voličům vzkázat – vašeho názoru si vážím, ať je jakýkoliv. Díky za něj! Je dobře, že se o dění v naší zemi zajímáte.

Přes to všechno, je něco, co vás mrzí, nebo co byste zpětně udělal jinak?

Napadá mě teď jedna věc, která mě zamrzela. Může se to jevit jako drobnost, ale pro mě i tyto zdánlivé maličkosti mají význam. Tahle souvisí s nedávnou demonstrací na Václavském náměstí, kde lidé neváhali stát dlouhou frontu, aby se mi podepsali na petiční arch. Po demonstraci, když už se náměstí vylidnilo, já byl na cestě domů a můj štáb balil stánek, přiběhla k němu parta lidí s českou vlajkou a ptali se po mně. Byla to parta přátel, která za mnou jela až z Poličky, ale vlak se o několik hodin zpozdil. Nesmírně je prý mrzelo, že mě nezastihli a mě to mrzí také, když už tu cestu vážili. Lidé z mého štábu ještě vydolovali z auta arch, dali jim ho podepsat a parta odjela zpět do Poličky s konstatováním, že ten den měl přece jen smysl. Často si na to vzpomenu a vždy si řeknu – ano, opravdu to má smysl. Právě kvůli takovým lidem.

Jak to všechno prožívá vaše žena?

Jak s oblibou říká, když jsem jí oznámil, že bych chtěl kandidovat, přešel ji humor. Teď je ale mou obrovskou oporou. Jezdí se mnou na besedy, sbírá se mnou podpisy, snaží se mi vytvořit perfektní zázemí a já jí za to jsem nesmírně vděčný. Smířila se i s tím, že když se teď dostaneme na naši chatu, tak spíše na otočku, abychom tam posekali trávu. Jsme manželé 43 let, máme dvě dcery a dva vnuky a víme, že spolu zvládneme všechno.

Chata je tedy vaše útočiště?

Ano, to rozhodně. Je to útočiště dobudované vlastníma rukama, o to víc nám přirostlo k srdci. Jezdíme tam už 30 let a nikam se tak rádi nevracíme, jako právě tam. Někdy si říkáme, proč jezdit do ciziny, když máte sice malou, ale krásnou a útulnou chatu v Česku? Kam se hrabou Maledivy, když můžete koukat na Kamýk.

Říkal jste, že jste si chatu dobudovali. Čili představa věčně zahloubaného vědce nepoužitelného pro práci rukama je klišé?

Já mohu hovořit pouze sám za sebe. Troufám si říct, a moje žena by to jistě potvrdila, že jsem i docela technicky zdatný a v praktickém životě použitelný. Už jako náctiletý jsem s rodiči stavěl dvougenerační domek. Docela jsme se při tom nadřeli. Občas jsem sice záviděl kamarádům, že se jdou koupat, zatímco my s bratrem jsme makali na stavbě, ale stejně bych neměnil. Bylo to naše velké rodinné dílo a každé takové rodinu stmeluje. A koneckonců jsem pak zkušenosti využil i při dostavbě chaty. Několik sezón jsme o víkendech kopali základy, betonovali, zdili, prostě stavěli a stavěli. A jsme na sebe pyšní.

O čem se bavíte s lidmi, kteří vás osloví?

Obecně řečeno bych chtěl především v lidech obnovit naději, že politika se dá dělat slušně a ve prospěch země. Přesvědčit je, že není třeba bát se budoucnosti, když v sobě povzbudíme tvořivé síly.

Konkrétně – jak toho docílit?

Začít můžeme u dodržování Ústavy. V ní je totiž řečeno vše podstatné. A je s podivem, že se občas někdo pokouší o opravdu bizarní výklady nebo spíš ignoraci Ústavy. Jistě, některé pasáže nejsou zcela přesným návodem, jak postupovat, ale pak musí nastoupit respekt k duchu Ústavy. A ten je jasný. Je to jedinečný návod, jak spravovat zemi.

A další témata?

Tak třeba vzdělání. Tím vůbec nemyslím tituly, ale prostor pro lidskou tvořivost. Náš nejcennější obnovitelný zdroj je lidský potenciál. Nejen vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale třeba i šikovní řemeslníci. V tom chci Českou republiku posunout mezi evropskou elitu. Všichni přece chceme, aby se naše děti, ale i naše vnoučata, uplatnily.

Dalším důležitým tématem je oblast sociální. Úcta k rodině. Rychle například roste počet seniorů a péče o ně se musí stát trvalou součástí promyšleného sociálního systému. Každý si zaslouží prožít stáří důstojně. Kromě toho mám ještě jednu agendu – otevření Hradu. Hrad musí být přátelským místem pro všechny. Každé ze zmíněných témat by ale zasluhovalo samostatnou kapitolu.

To, co lidi dlouhodobě zajímá, je také uprchlická krize. Jak byste ji řešil vy?

Nedávno jsem na tentýž dotaz odpovídal   a moc mě potěšilo, že se lidé právě s mou odpovědí ztotožnili nejvíce, navíc v anonymním hlasování, kdy nevěděli, která odpověď patří jakému kandidátovi. Odpověděl jsem, že musíme kromě následků krize řešit také příčiny. Evropa musí lépe hájit svou vnější hranici a kontrolovat všechny, kdo k nám přicházejí. Současně je nutné posílit všechny složky ochrany, včetně tajných služeb. Jen tak omezíme riziko útoků teroristů. Problémy je třeba řešit v místech jejich vzniku, k tomu máme ekonomickou sílu Evropy.  Tam musí Evropa nasměrovat úsilí. Ne do nucených kvót.

 

 

 

Do prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše se na Facebooku a v komentáři na serveru parlamentnilisty.cz pustil nejmladší člen výboru Plzeňské krajské organizace KSČM, šestadvacetiletý Petr Cvalín ze Staňkova na Domažlicku. Cvalína nazdvihlo když na jedné z besed Drahoš prohlásil, že má pochopení pro činy bratrů Mašínů.

Petr Cvalín

„Tímto prohlášením veřejnosti jasně vzkázal, že má de facto pochopení pro teroristické činy, za kterými stojí skupina bratří Mašínů. Někomu se může zdát tento výraz (teroristické činy) poněkud silný, ale já osobně pokládám Mašíny za teroristy, kteří způsobili mnoho utrpení v Československu před rokem 1989,“ napsal Petr Cvalín. „Připomeňme si, jak skupina bratří Mašínů přepadla služebnu SNB v Chlumci nad Cidlinou, kde zavraždili Kašíka. Dále tato skupina přepadla služebnu v SNB v Čelákovicích, kde Jaroslava Honzátka omámili chloroformem a spoutaného ho podřízli dýkou. Skupina bratří Mašínů dále v roce 1952 přepadla vůz s výplatami v Hedvikově na Chrudimsku. Při tomto další činu byl zabit účetní Josef Rošický,“ konstatuje mladý komunista.

Bratři Mašínové mají podle Cvalína na svědomí mnoho lidských životů. „Bratři Mašínové jsou obyčejní vrazi, kteří by neměli mít v české společnosti zastání. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš, ačkoli o sobě prohlašuje, že je demokrat, má pochopení pro teroristy Mašíny. To je neslýchané. Jiří Drahoš už dnes svými prohlášeními rozděluje společnost. Teroristy by měla tuzemská společnost opovrhovat. A ne mít pro ně pochopení tak, jako Drahoš,“ rozohnil se Petr Cvalín.