Jaroslav Samson Lenk je osobitý přední český písničkář, hudebník, zpěvák a producent. Tvůrce hudby a textů k dětským televizním večerníčkům, moderátor, stálice české folkové a písničkářské scény.
1) Nejoblíbenější kniha a spisovatel
Mám dvě oblíbené knihy. Fimfárum od Jana Wericha a Farmu zvířat od George Orwella. A těch spisovatelů je pochopitelně více. Z českých bych jmenoval Zdeňka Šmída. Je zajímavé, jak velký měl žánrový rozptyl a všechno se to dá číst i teď. No a Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala a další velikány literatury, kteří vlastně mohou za to že mám takovou slovní zásobu jakou mám. Teď jsem zrovna dočetl knížku Lustr pro papeže. Za tu bych autorovi, Janu Tománkovi, rád koupil láhev něčeho výjimečného!
2) Nejoblíbenější film
Forrest Gump a jemu podobné filmy, které dýchají člověčinou, shovívavostí a porozuměním. Těm novým filmům jakoby chybí duše. V podstatě, čím lepší možnosti zobrazení, tím větší škvár. Jak to, že na prvorepublikové černobílé filmy se dá koukat dodnes a na některé současné nikoli? Asi pro to postižení jájismem, neumětelstvím vyprávět a neschopností vystavět pointu. Jinak si to vysvětlit neumím. A nebo už jsem starý a nerozumím jim. Nevím.
3) Nejoblíbenější hudební interpret a skupina
No to je velmi těžké. Protože poslouchám nejrůznější žánry, je to téměř nemožné říci. U vážné hudby mne třeba velmi oslovuje Antonín Dvořák, Gustav Mahler nebo Sergej Prokofjev. George Harrison a Beatles jsou pro mne dodnes nepřekonáni. Ale teď třeba zrovna rád poslouchám Norah Jones nebo Jamese Taylora. Nebo hráče Tommy Emmanuela, to je mistr. To se pořád mění. Možná i proto je moje nové album SRDCEM tak žánrově různorodé.
4) Nejoblíbenější jídlo a pití
Drůbež a bílá vína. Ale nepohrdnu ani rybou, či brambory na loupačku nebo bramboračkou. Hlavně že je co jíst a že může člověk jíst to, na co má chuť. To v minulosti zase až tak úplně možné nebylo. A obávám se, že zase ani nebude.
5) Osobnost, která mě nejvíc inspiruje a motivuje
No těch je. V podstatě každý kdo si stojí za svým, neuhýbá a je v názoru pevný. Třeba takový prototyp osoby jako byl Jan Palach či Karel Kryl nebo Miki Ryvola.
6) Motto, které mám nejraději
To jsem převzal od maminky Karla Schwarzenberga. Ta prý říkávala že, "Každý má prdět jen tak vysoko, jak vysoko má prdel." No s tím se nedá nesouhlasit i když neustále vidíte další, kteří to dosud nepochopili. Ale oni na to přijdou. :-D
7) Nejoblíbenější místo v regionu
No jednoznačně, Malá Strana ve Starém Plzenci. Za zády Rotunda, vpředu Úslava, za ní Radyně, vlevo Kozel, vpravo Plzeň. Tady jsem rád. Také jsem se jí a sousedům věnoval v části své knihy, My tři a já. Protože, co už je větší štěstí, nežli mít fajn sousedy a být někde doma.
Autor: Markéta Hallová