Kameny zmizelých budou vyprávět těžký osud této rodiny. „František Guth byl se svou tehdy již téměř sedmdesátiletou matkou Bertou zařazen do transportu vypraveného z Plzně 26. 1. 1942 do Terezína. Z Terezína byl František Guth 13. 6. 1942 odvezen do vyhlazovacího tábora Sobibór v Polsku, kde zahynul. Berta z Terezína 18. 12. 1943 odjela do Osvětimi, kde zemřela,“ informovala mluvčí města Adriana Koláčková.
Historie této rodiny je ale o něco delší. „Příběh začíná 1. 8. 1897, kdy si Julius Guth (nar. 9. 11. 1866 v Košířích, dnes součást Prahy) a Julius Neumann pronajali Jágrův mlýn v Rokycanech čp. 12/III. Záměrem bylo rozšířit výrobu, kterou dosud Julius Guth provozoval v zámečnictví v Brandýse nad Labem. Guth se zároveň do Rokycan trvale přestěhoval. Firma vyráběla dveřní a visací zámky, různá kování, cvočky a hřeby pro železnici. Z původní mlýnice Jágrova mlýna, kde se pomocí transmise poháněly stroje včetně lisů, se postupně stala malá továrna na železářskou výrobu. Od roku 1903 továrna patřila již jen Guthovi a byla oficiálně nazvaná Julius Guth výroba a obchod železným zbožím. Finančně se mu dařilo natolik, aby v roce 1905 mohl koupit celý objekt mlýna za 42 500 K a o rok později zde ještě zřídil slévárnu, kde se pro původního společníka Neumanna odlévaly podstavce k šicím strojům. Dále se vyráběly rošty a dvířka ke kamnům. Správu vedl Guth sám, měl 3 úředníky a 115 dělníků. Výrobky šly z 60 % do Uher,“ doplnila Koláčková.
Město se snaží neustále připomínat osudy rodin, které byly odvedeny nacisty do koncentračních táborů, zavražděny, donuceny k sebevraždě nebo vyhnány ze svých domovů. Každý rok vložením nových kamenů zmizelých tak vyjde napovrch další příběh jedné z nich.