„Z výsledků ve Vídni jsem byla zklamaná. Ale když to vezmu po herní stránce, nebyla jsem smutná. Myslím, že jsme se každým zápasem zlepšovaly. Jen je škoda, že jsme prostě nedávaly góly, chyběla nám lepší produktivita, tím jsme se připravily o lepší umístění,“ ohlížela se dvacetiletá Lucie Duchková.
Vraťme se tedy k juniorskému mistrovství Evropy. Začaly jste ho dobře, Ukrajinkám jste hned v prvním utkání šampionátu nastřílely čtyři branky.
Ale i proti nim jsme měly rozhodnout dřív. Většinu utkání jsme odehrály na jejich polovině. Netvrdím, že měly špatný tým, ale kvalitou jsme je předčily a zasloužily si vyhrát. Přesto byl stav dlouho vyrovnaný a zlomily jsme je až na konci.
První zádrhel přišel poté proti Polkám. Nechaly jste si soupeřky utéci na stav 0:3 a manko už nesmazaly.
Tohle byl další problém, který jsme na turnaji měly. Nedokázaly jsme hrát stejně po celý zápas. Proti Polkám jsme až v poslední čtvrtině, kdy nám teklo do bot, zabraly naplno. Jenže vstřelily jen dva góly. Kdyby se hrálo o pár minut déle, věřím, že výsledek vypadal jinak, jenže bylo příliš pozdě. Vlastně to samé přišlo i v dalším zápase proti domácím Rakušankám. I remíza 2:2 sice byla velmi cenná, ale mohly jsme je zlomit a vyhrát.
Po třech duelech jste měly čtyři body a stále držely naději na dvě postupová místa do elitní divize. Jenže tyhle plány zhatila nečekaná porážka s Itálií 0:1. Co se stalo?
Popravdě, absolutně si nedokážu vysvětlit, co se stalo. Byly jsme dobře namotivované, chtěly vyhrát a dát co nejvíc gólů. Soupeřky jsme nepodcenily, vždyť všechny týmy ve Vídni byly vyrovnané. Ale Itálii se nedařilo v úvodu turnaje a věřily jsme si na ni. Asi i proti nim se potvrdilo, že jsme nedokázaly hrát na sto procent po celou dobu. Itálie nám dala gól, my jsme se naopak prosadit nedokázaly.
Bylo to největší zklamání v turnaji?
Byly jsme skleslé. Doufaly jsme, že Itálii porazíme a vylepšíme si ještě postavení na šampionátu, třeba zaútočíme i na postup. Na druhou stranu, herně se opravdu nemáme za co stydět, na turnaji jsme hrály výborně. Jen škoda té slabé produktivity. Jinak musím říci, že tým fungoval skvěle. Snažily jsme se poučit z chyb, měly jsme ve Vídni i zábavný teambuilding, to nás spojilo ještě víc.
Jak výkony hodnotil irský trenér českého juniorského týmu Gareth Grundie?
Byl trochu zklamaný z výsledků, stejně jako my. Měly jsme dopadnout lépe. Ale s tím, jak jsme turnaj odehrály, byl spokojený. Žádná z nás nic nevypustila.
Trénuje se vám pod ním dobře?
Skvěle! Hrozně se mi líbí tréninky, jeho mentalita. Chce, aby se všechno dělalo v zápasovém tempu, snaží se z nás vymáčknout všechno, co lze. Byl na olympiádě s irským národním týmem, má spoustu zkušeností a snaží se nám je předat. A je to vidět. Opravdu se mi pod ním dobře trénuje. Bohužel, tohle pro mě byl poslední velký turnaj v juniorské kategorii.
Hned po šampionátu jste se dozvěděla, že pojedete i na ženskou evropskou kvalifikaci do Dublinu. Byla jste překvapená?
Nevěděla jsem, jestli se do týmu dostanu, konkurence v ženské kategorii je velká. Asi záleželo i na tom, jak se ukážu ve Vídni, protože nominace byla oznámena až po turnaji. Jsem opravdu ráda, že jsem se do ní dostala a nabrala další zkušenosti. S druhým místem panovala spokojenost.
V Irsku byla i vaše spoluhráčka z Litic Adéla Kožíšková a další mladé hráčky. Je to současná vize ženského pozemního hokeje?
Ano, je to současný trend. V ženském týmu je pár starších hráček, ale minimálně polovina patří věkem ještě mezi juniorky. Snad nezklameme. Velkým cílem je postup na olympijské hry 2028.
Zdá se, že letních prázdnin jste si moc neužila.
Naopak, tohle je pro mě lepší, než kdybych polehávala doma. Tohle si užívám mnohem víc. Brzy se zapojím i do přípravy Litic.
