Jubileum s hořkým koncem. Že odehraju v Plzni tolik zápasů? Na to jsem ani nemyslel, líčil Lev

Napadlo vás někdy, že v Plzni odehrajete tolik zápasů?
Upřímně vůbec ne. Když jsem v kariéře začínal, nad takovým číslem jsem nepřemýšlel. Když jsem z Plzně odcházel, měl jsem kolem 350 zápasů. Po návratu jsem podepsal na tři roky, věřil jsem, že budu zdravý a že bych se k téhle metě mohl přiblížit. Jsem rád, že se to povedlo. Je to spousta sezon, ani přesně nevím kolik. Pět set zápasů v jednom klubu není úplně běžné číslo a já si toho strašně vážím.

Oslavy vám ale trochu pokazila porážka. Jak moc utkání ovlivnila vaše druhá neuznaná branka?
Bylo to hodně brzy v utkání a vedli bychom 2:0. Hrálo by se nám líp, mohli bychom být klidnější a chytřejší. Rozdíl mezi vedením 2:0 a stavem 1:1 po první třetině je velký. Určitě to byl jeden z důležitých momentů, ale neřekl bych, že úplně klíčový.

Zatímco v první třetině jste byli asi lepším týmem, v té druhé se situace obrátila. Co se stalo?
Pardubice si výborně držely puk, dobře střídaly v útočném pásmu. My jsme tam měli delší střídání a postupně nám docházely síly. Soupeř začal výborně pracovat s pukem, prostřídával v útočném pásmu a tím získal převahu. Ukázala se jejich individuální kvalita. Vytvořily si tlak a byli jsme rádi, že jsme tu třetinu přežili za stavu 1:1.

Ve třetí části jste ale měli šance zápas otočit…
Myslím si, že jsme tam měli tři čtyři opravdu dobré příležitosti, kdy jsme mohli jít do vedení. Bohužel nás dlouhodobě trápí koncovka, a to se znovu potvrdilo.

Závěr zápasu byl poněkud emotivní. Zejména Lukáš Sedlák se hodně rozčiloval..
Je snad utkání, kdy se Lukáš Sedlák nerozčiluje? Já takový ještě nezažil. Samozřejmě, když tým prohrává o gól, dává do toho všechno. Emoce ke sportu patří, je to to nejlepší. Když prohráváte o gól a dáváte všechno do ofenzivy, emoce tam prostě jsou. Osobní souboje k hokeji patří a podle mě jsou emoce to nejlepší, co může být. Přišlo hodně lidí, dali jsme jim slušný zápas, jen bohužel s porážkou.

Vy jste na led chodili právě hodně proti první lajně Dynama. Byl to záměr?
Prostě to tak často vycházelo. Jsme čtvrtá lajna, máme takové úkoly. Hrát defenzivně, bránit top formace soupeře. Dařilo se nám to většinu zápasu, ale pak přišla situace tři na tři, odražený puk a smolný gól.

Čeká vás náročné vánoční období s častými zápasy. Jak se na to díváte?
Beru to tak, jak to je. Každý by si chtěl užít Vánoce, ale jsme profesionálové a jsme za to placení. Když mi řeknou, že hraju 26. nebo 28. prosince, tak obléknu výstroj a jdu hrát. Kdyby byla třeba hráčská asociace, mohlo by se to změnit jako ve Švédsku nebo v jiných zemích. Je to neschopnost nás hráčů, nemůžeme tedy brečet.

Stihnete si vůbec Vánoce aspoň trochu užít?
Je to každý rok podobné. Čtyřiadvacátého si dáme dobrou večeři, pětadvacátého se trochu protáhnu, protáhnu nohy a šestadvacátého jdeme hrát. Jdeme na Kladno, lidi se přijdou podívat na Jardu, my je porazíme, o dva dny vyhrajeme derby a budeme mít snad šťastný konec roku.