Názory a komentáře

Český průmysl je nyní v nejlepší kondici za celou dobu války na Ukrajině. Ukazatel podmínek v tuzemském zpracovatelském průmyslu v říjnu vykázal nejvýraznější zlepšení od února 2022, tedy právě od měsíce, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Index nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu, který sestavuje společnost S&P Global, vzrostl ze zářijových 53,5 na 55 bodů. Výsledek překonal očekávání všech analytiků, kteří podle agentury Bloomberg v konsensu – dle střední hodnoty odhadů – předpokládali pokles indexu na 53 bodů. Skutečnost ovšem dokonce překonala i nejoptimističtější z jedenácti analytických prognóz, která počítala s hodnotou 54 bodů.

Každý z nás alespoň jednou za čas (u někoho delší, u někoho kratší) navštíví obchod. Blížící se doba vánočních svátků je pro obchodníky i zákazníky ráj – nové kolekce, všelijaké věrnostní i akční slevy, hromada nového zboží a všudypřítomná nákupní horečka. Z mnoha českých obchodů se však pomalu vytrácí „finální fáze“ nákupu v její tradiční podobě, tj. vyskládání zboží na pás, jeho namarkování prodavačem a zaplacení. Čím dál častěji se setkáváme s tím, že si zákazníci zboží naskenují sami na tzv. samoobslužných pokladnách. Tato novinka – pomalu etablující se v normál – má mnoho skalních příznivců, ale také nemálo zarputilých odpůrců. Jaké jsou klady a zápory tohoto trendu a jaká nás možná čeká budoucnost?

Převzetí českých a slovenských prodejen Tesco nizozemskou skupinou Ahold Delhaize, která provozuje síť Albert, představuje jednu z nejvýznamnějších změn na tuzemském maloobchodním trhu za poslední desetiletí. Hodnota transakce včetně převzatých závazků činí přibližně 41,4 miliardy korun. Pro české domácnosti je však nejdůležitější otázka, zda jeho uskutečnění nepovede k dražším potravinám.

Dvoudenní návštěva Alžírska premiéra Andreje Babiše v doprovodu podnikatelské delegace neměla za cíl jen návštěvu tramvajového depa a místní mešity, ale především získat kontrakt na dodávky alžírského zemního plynu, které by významně přispěly k posílení naší energetické bezpečnosti. Vztahy s největší africkou zemí mají však mnohem pestřejší minulost, než by se mohlo z v zásadě běžné zahraniční cesty zdát. Jejich podstatnou součástí byly československé dodávky zbraní, které způsobily velkou diplomatickou roztržku s Francií, a to když v roce 1959 byla zabavena československá loď Lidice tajně převážející kontrabant zbraní.

Vláda Andreje Babiše po měsících váhání přistoupila – byť zcela neočekávaně – k předložení návrhu na zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média (tj. Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář) a přesunu financování pod státní rozpočet. Návrh nakonec prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením a vzhledem k jeho průběhu byla reakce sněmovní opozice zcela predikovatelná, dala by se shrnout jako „opoziční tajfun“ tiskovek a prohlášení, ve kterých opoziční předáci varovali před deinstalací demokracie v Česku, zestátněním veřejnoprávních médií a potlačováním občanské společnosti. Jsou tyto obavy skutečně na místě?

A má se, na mou duši, jako pánbůh ve Frankrajchu. To znamená (znamenávalo) náramně dobře. Nemá hlad ani strach, nemá nic na práci a může se jen divit. Schopnost údivu je základ filosofie, říkali filosofové, neboť údiv vyrazí špunt otázkám Co to je, tohleto? K čemu to je a proč je to tak? A když už začneš myslet… možná vymyslíš trakař. (Což říkala moje babička, dodává stará žena.)

Důvěra v českou ekonomiku se v říjnu dále zhoršila. Souhrnný indikátor ekonomického sentimentu podle dnes zveřejněných údajů Českého statistického úřadu klesl meziměsíčně o 1,6 bodu na 97,9 bodu. Jde přitom již o třetí pokles v řadě. Zvláště znepokojivý je propad důvěry v průmyslu, a to o výrazných 5,6 bodu. V říjnu byl sentiment průmyslníků na nejhorší úrovni od dubna 2025, kdy se do jejich oslabující důvěry promítla tehdy nově zavedená takzvaná reciproční cla amerického prezidenta Donalda Trumpa. V současnosti českou ekonomiku stále silněji svírá kombinace nedostatečné poptávky a rostoucích nákladů, především těch energetických. A situace se může ještě podstatně zhoršit.

V České republice postupně vycházejí na povrch informace o kojeneckých výživách, které obsahovaly toxické látky, a přesto byly ještě několik týdnů prodávány v obchodech. Celý incident se navíc na přelomu loňského a letošního roku zdá se odehrál za laxního přístupu a pomalé reakce českého státu. Jak k tomu mohlo dojít a co to říká o české státní správě?

Když slavný rakousko-uherský rodák z východočeských Holic ukončil studium medicíny, vydal se prakticky okamžitě do Afriky, odkud přivezl nejen ručně kreslenou mapu Victoriiných vodopádů, kožešiny, hudební nástroje a všelijaké brouky a kytky, ale také mladou bečuánskou dívku Bellu, kterou chtěl během její služby v Praze „civilizovat“. Živoucí exponát fungoval jako skvělá atrakce pro všechny, kterým Holub skrze své přednášky zprostředkovával svých sedm let prvního afrického dobrodružství, v nichž se snoubila romantická představa o poznávání tajemného vnitrozemí s ryze praktickými poznatky o stavu místní medicíny a nejrůznějších exotických chorobách.

Dodatečné náklady obcí spojené s Dušičkami mohou letos dosáhnout 40 až 45 milionů korun. Vedle drahých pohonných hmot se na nich podepisuje také růst cen služeb.

Vláda na svém pondělním zasedání jednomyslně schválila změnu systému asistentů pedagoga, kteří se podílejí v rámci vzdělávacího systému na vzdělávání žáků (primárně na základních školách) za situace, kdy žák má určitá studijní omezení, ať už fyzického či psychického rázu. Změna se týká jak přidělování jednotlivých asistentů, tak rovněž dalších dílčích problematik. Co přesně se mění a jde o změnu, která reálně českým školám pomůže?

Býval jsem dítě neduživé, nebo řekněme málo duživé. Každé ráno už při snídani mně bolelo bříško, chléb namazaný těžko mazatelným “taveným sýrem s vránou“ do mě vůbec nelezl, přestože sýr maminka nožem vyzdobila nějakou kresbičkou, nejčastěji tramvajovými kolejemi. Dělala, co mohla. K tomu nám hrálo dvoulampové, možná i třílampové bakelitové rádio optimistické budovatelské pochody, prokládané časovým oznámením a veselými písničkami přišlými ze Sovětského svazu; na slova jedné z nejčastějších si podnes pamatuji, přepíši je fonetiky: Solněčnyj krug, něbo vakrug, eto risunok maľčiki… často zněla také známá sovětská odrhovačka Kaťuša. To spolu s tím taveným sýrem působilo jako dusítko fyzické i duševní. Všechno bylo dané, přísné – i doma panovalo přísno -, a já se tak ocitl ve světě, jehož zjevná očekávání nejsem schopen naplnit, nemaje patřičné kuráže či schopností, dnes by se řeklo sebevědomí.

Povolební vyjednávání v Plzni je promarněnou příležitostí. Hnutí ANO mělo právo jednat o sestavení koalice a nikdo nezpochybňuje výsledek voleb. Otázkou ale je, proč se demokratické strany vážně nepokusily najít společnou alternativu. V kampani na sebe politici často ostře útočí, to však neznamená, že po volbách nemohou hledat společnou řeč. Právě povolební vyjednávání ukazuje, zda dokáží překonat vzájemnou nedůvěru a dát přednost programovým a hodnotovým průnikům před osobními či stranickými spory. V Plzni se to na rozdíl od jiných měst bohužel nepodařilo.

Značkové oblečení, luxusní kabelky, kosmetika, parfémy či elektronika zjevně pocházející z obchodů vyrabovaných během víkendových nepokojů ve Francii se ve velkém objevují na internetových tržištích s použitým zbožím. Týká se to i platformy Vinted, hojně využívané českými zákazníky. Zboží se může prostřednictvím překupníků dostat také k českým spotřebitelům, přestože česká a francouzská část Vintedu nejsou přímo propojeny.

Česká republika má za sebou volby do obecních zastupitelstev a první i druhé kolo voleb do Senátu. Voliči rozdali karty, na základě kterých se bude příští roky – čtyři na radnicích a tři z jedné třetiny Senátu – vládnout. Nyní je čas zhodnotit, zda proběhlé volby ukázaly něco nového na české politické scény či přetrvává – již delší dobu setrvalý – předchozí stav.

Vztahy Česko(slovenska) s Etiopií patří z našeho pohledu k těm rozhodně nejzajímavějším, které Afrika nabízí. Potvrzením výjimečnosti vztahů s jednou z mála afrických zemí, která v zásadě nikdy nepodlehla evropské kolonizaci, je mj. existence české ambasády, která v Addis Abebě funguje nepřetržitě od poloviny 50. let 20. století a stále ještě celkem živá vzpomínka na etiopské studenty pobývající v komunistickém Československu na vysokých školách. Zdaleka nejzajímavější kapitolu vzájemných vztahů však napsali císař Haile Salasie, který během návštěvy Československa v roce 1959 navštívil i Karlovy Vary a česko(slovenští) sládci, kteří vybudovali v Etiopii dva funkční pivovary.

Česko mělo letos v září nižší meziroční inflaci než kterákoli z 21 členských zemí eurozóny. Podle dnes zveřejněných údajů Českého statistického úřadu činila tuzemská inflace měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen 2,2 procenta. V eurozóně přitom podle předběžného odhadu Eurostatu dosáhla 3,8 procenta. Nejnižší inflaci z členských zemí eurozóny zaznamenala Malta, a to 2,4 procenta. Následuje Finsko s 2,6 procenta.

Česká republika má za sebou volby do obecních zastupitelstev a jedné třetiny Senátu Parlamentu ČR. Těmto výsledkům je věnována zasloužená pozornost, neboť určily, kdo bude ve vedení obcí a měst na následující čtyři roky a také jimi byla obměněno 27 z 81 senátorů, což je pro možnou změnu vnitřního mocenského uspořádání druhé české parlamentní komory zásadní. Vedle těchto voleb však – prozatím – bez většího mediálního zájmu proběhla i místní referenda, ve kterých občané konkrétní obce rozhodovali o záležitosti, která se jich bytostně týká. Celkem dvacet jedna plebiscitů se týkalo možnosti vybudovat na katastrálním území dané obce větrné elektrárny, pro které se již v lidovém slangu vžilo označení „větrníky“. Jak tato hlasování dopadla a proč jde o varovný výsledek?

Oblékla se pěkně a pečlivě a korektně, protože jde do opery. Chodí tam ráda a nikoli každý den, chce si to náležitě užít, co ji asi čeká? Film Lady Macbeth z Mcenského újezdu natočil  Andrzej Wajda; stará žena jej viděla před pětapadesáti roky a dodnes na něj nezapomněla. Ale tu slavnou Šostakovičovu operu stejného jména dosud nezná! Stará žena se těší, ty chvíle, než se zvedne opona, jsou vždy tak krásně napínavě chvějivé!

Výsledky komunálních voleb představují pro vládní koalici ANO, SPD a Motoristů varovný signál. Přestože se hnutí ANO podařilo uspět v části měst, celkový obraz voleb ukazuje na omezenou schopnost vládních stran proměnit loňské sněmovní vítězství v další podporu. Zvláště pro menší koaliční partnery jsou výsledky nepříjemné. Je pravděpodobné, že se do nich vedle místních témat promítá také nespokojenost s „celostátními“ tématy, včetně samotné hospodářské politiky vlády i její politiky rozpočtové.

Jako pro bytostného homo politica byl pro mne právě uplynulý víkend skutečným svátkem, byť jsem si dobře vědom, že takto o jakýchkoli volbách hovoří kdejaký politický komentátor. Ty desítky minut po uzavření volebních místností plné čekání na první průběžné výsledky a pověstný „tanec mezi grafy“ Marcely Augustinové, této moderátorské matadorky povolebního studia, jsou pro mne časem, během kterého vnímám, že se píše další část politických dějin naší země. Tentokrát se však poslední dny před volbami ani tolik neřešilo koho budou voliči volit. Ústředním tématem bylo, zda určitá konkrétní osoba volit (ne)bude. Touto osobou nebyl nikdo jiný, než prezident naší země – Petr Pavel. Jaký signál svým původním postojem vyslala hlava státu českým občanům?

Jméno Stanislav Škulina je pro většinu lidí naprosto neznámé a nelze se ničemu divit. Navzdory tomu, že tento rodilý Čechoslovák podnikl cesty napříč Afrikou mnoho let před tím, než na „černý“ kontinent vyrazili legendární H+Z, o jeho životě a zejména práci se toho ví pramálo. Důvody jsou dva. Za prvé Škulina neměl ambici své zážitky sepisovat, takže s výjimkou jednoho úzkého textu po něm nic nezbylo a za druhé, a to je možná důležitější, zůstal po roce 1948 v Africe a až na jednu krátkou výjimku v roce 1960 se nikdy nevrátil. Navíc zemřel a je pochován v keňském Nairobi, takže nebyl v zásadě problém jeho existenci vymazat z povědomí veřejnosti. Pokud někdo z vás jeho jméno zná, buď jste nadšenci do historie československého cestovatelství nebo do historie automobilismu, protože dvě ze svých afrických výprav podnikl se Škodou Rapid.

Před volbami velká slova, po volbách výmluvy. Plzeňský STAN a jeho lídr Aleš Tolar ukazují, jak snadno se z konkrétního volebního slibu může stát pouhý marketingový slogan.

Účelový Plzeňský patriot, generál ve výslužbě, kandidát Starostů do Senátu, už není patriotem. Už je zase bojovníkem. Alespoň soudě podle nového volebního sloganu.

Česká politická scéna je opět plná předhánění se ve vyjádřeních (ne)vládních představitelů o tom, kolik by měli jednotliví ministři na svých resortech plošně propustit zaměstnanců. Samozřejmě jde o líbivá prohlášení pro občany nepracující v rámci pracovního nebo služebního poměru pro stát – myšlenka, jak představený daného úřadu předstoupí před podřízené zaměstnance a oznámí jim, že každý desátý se už do kanceláře vracet nemusí, je pro ně doslova splněný sen, neboť jejich představa o rozbujelém státním aparátu „prožírajícím“ naši prosperitu je v těchto občanech skutečně hluboce zakořeněná. Proč se však jedná o neefektivní řešení?