Z Krásného Údolí si odběhla z předvánočního shonu také paní Simona Kosová. "Byl to opravdu nádherný koncert. Oba zpěváky znám, Magdu Malou méně, ale byli oba skvělí. Ona tedy ta atmosféra v kostele je úplně jiná, než-li někde venku. Takže za mě krásný zážitek, děkuji," uvedla Simona Kosová.
Oba vystupující si po zkoušce udělali i chvilku na malý rozhovor. Zpěvačku Magdu Malou zpovídala Martina Sihelská v příjemném rozhovoru plném smíchu.
Znáte Tachovsko?
Tachovsko znám, protože já pocházím z Chebu a často jsem do tohoto regionu jezdila a také do nedalekých Mariánských Lázní a všude kolem. Mám západní Čechy moc ráda. Cítím se tu doma.
Pocházíte z Chebu, vracíte se tam ráda?
Já jsem se tam vždycky ráda vracela, ale bohužel už mi tam vlastně odešli ze života moji nejbližší, maminka, sestra a táta, takže tam vlastně nemám už za kým jezdit. Takže spíš jenom na koncerty.
Co za spolužáky?
Spolužáci? To musím říct, že teď jsem měla poprvé po 40 letech vlastně sraz, ale já, bohužel, nemohla přijít, protože jsem měla koncert. Mně to bylo opravdu moc líto. Tak uvidím, jestli to vyjde třeba příští rok!
Vy jste prý velká sportovkyně, to že jste dělala gymnastiku mě nepřekvapilo, postavu na to máte. Trošku víc mě překvapilo, že jste holdovala střelbě, ale tak musela jste se umět bránit, že? Ale nejvíc mě zaujalo, že hrajete košíkovou.
Ano, já jsem hrála závodně košíkovou tři roky, byť mám jen 154 cm. A bavilo mě to. Tu košíkovou jsem vlastně ze všech těch sportů měla nejraději. A šlo mi to, to byla tehdy závodně tělovýchovná jednota. Lokomotiva, myslím. Já byla i takový jejich maskotek.
Já jsem si myslela, jestli Vám třeba nedali košík níž.
Kdepak, kdepak, nedali.
Jaký jste měla rok 2024?
Musím říct, že když se podívám zpětně na ten rok, tak vždycky je co vylepšovat. Ale já jsem vlastně takový vděčný a pokorný člověk. Říkám si, že jsem za všechno vděčná. A to, co přichází, tak beru tak, jak to má být. A co můžu ovlivnit sama sebou, tak se snažím to ovlivnit. Ale vše beru i přijímám. A jsem vděčná za to, že práce je, že zpívám, že mám zdravý děti. Co víc se můžu přát?
Máte nějaké své životní moto?
Mám životní moto. Vždycky jsem říkala moje rodná řeč je zpěv. Taky si připomínám slova jednoho skvělého kamaráda, kterému je Ted kolem osmdesáti let, ten vždycky říkal, Magdičko, život rychle utíká, tak neřeš věk a žij! A od té doby, co to řekl, tak se mi úplně změnil život, já jsem úplně přestala řešit věk.
Jaké máte plány do roku 2025?
My teď s Bohuškem Matušem natáčíme duetové CD, krásné bude. A jinak mám spoustu koncertů. To je prostě můj život, takže se snažím pořád zpívat. A vždycky moje vystoupení připravuji i na dané téma, takže buď to jsou různé koncerty v divadlech, nebo i různé poutě, mám ráda také vánoční koncerty, a tak dále, prostě co je zapotřebí. I pro seniory ráda zpívám. Pro mě je to vůbec posvátný, že můžu zpívat, že jsem dostala tady ten dar. A na mých koncertech je možná hezké to, nejenom že jsem šťastná, ale že můžu vždycky zaktivovat lidi, když chci, aby také se mnou zpívali. Takže vymýšlím také písničky, které oni můžou zpívat. To je úžasný.
Vaši posluchači vás zbožňují, aby ne. Hezky vypadáte, hezky zpíváte a jste taková usměvavá. Co to pro vás znamená, že máte takovou velkou přízeň? Jste za to ráda?
Já jsem. Děkuju za otázku, já jsem šťastná a vděčná, že mi Bůh nadělil talent a že zpívám. A pro mě to není jenom to, že zpívám, že mám radost, ale taky, že můžu díky mně vlastně potěšit spoustu lidí. Že se snažím, aby bylo dobře. A vždycky se snažím na všech koncertech mluvit o lásce. Mějme se všichni rádi, protože jsme tady jen na návštěvě, je to boží dar. A děkuju za to. Láska je prostě pro všechny a zadarmo.
Bohuš Matuš se usmíval u hrnku s teplým čajem.
Vy znáte Tachovsko?
Moc ho neznám, ale občas sem jezdím zpívat.
A Plzeňský kraj?
Já jsem vlastně z Písku, takže okolo té Plzně jsme hodně jezdili a Plzeňský kraj mám moc rád. A samozřejmě v tomto kraji také často zpívám.
Neměl jste to daleko na Šumavu, máte rád hory?
Jako malinký jsem tam hodně jezdil závodit na běžkách, takže, když jsem byl vlastně ve Spartaku Písek, což byla cyklistika, tak se v zimě jezdilo na Churáňov.
Jaký byl pro vás rok 2024?
No, byl to jeden z těch hezčích roků. Nastudoval jsem jednu z hlavních rolí do muzikálu Troja a jezdím ještě takové turné s Mariánem Vojtkem Dík za štěstím - s kapelou po celé republice a v Plzni bylo narváno a skvělé publikum, tak za to moc děkuju.
Blíží se konec roku, co byste popřál lidem do roku 2025 a jaké jsou vlastně vaše plány?
Já bych lidem chtěl popřát, aby byli zdraví - hlavně, aby byli spokojení psychicky a duševně, aby jim bylo dobře, aby necítili žádný stresy a také, aby je nepotkalo žádné neštěstí. To bych jim přál.
A vaše osobní plány?
A moje plány jsou obdobný. Přál bych to i sobě, abych v těch 51 letech se držel, protože mám čtyřletou dcerušku, tak abych jí vydržel co nejdéle. Ona mi furt říká, že nepůjdeš do nebíčka, táto. Říkám, ještě ne, miláčku.
Tak vy určitě na to nevypadáte. Tady budete minimálně do sta.
No snad a moc Vám děkuju.
Budete připravovat v příštím roce také nové CD?
No, já si vlastně ve studiu průběžně dělám písničky. Teď jsem udělal vánoční písničku, kterou můžete slyšet i v české dvanáctce.
