Za měsíc únor byla nejnižší nezaměstnanost v Plzeňském a Zlínském kraji, u obou tři procenta. Nezaměstnaných žen, evidovaných na Úřadu práce ČR, je v Plzeňském kraji zhruba šest a půl tisíce. Z toho přes dva tisíce z nich pobírá podporu v nezaměstnanosti. V Plzni potom o práci žádá přes úřad nad dvě tisícovky uchazeček.
V Plzeňském kraji úřad evidoval 12 359 uchazečů o zaměstnání, z toho bylo 6 605 žen. Jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných tak byl 53,4 procenta. Počet nezaměstnaných žen je tedy jen drobně vyšší než počet nezaměstnaných mužů. Zaměstnavatelé nabízejí v regionu stále celkem nemalé množství pracovních pozic. „Pravdou ale je, že v menší míře jsou mezi nimi zastoupeny zkrácené pracovní úvazky. Právě tuto formu zaměstnání ženy často, v souvislosti se snahou o sladění profesního a rodinného života, preferují,“ uvádí Kateřina Beránková, mluvčí Úřadu práce České republiky.
Z hlediska evidence ÚP ČR ze strany zaměstnavatelů sice přetrvává i na Plzeňsku zájem o nové zaměstnance, převážně ale v technických a dělnických profesích. Dlouhodobá poptávka je i po kvalifikovaných řemeslnících. Konkrétně v Plzeňském regionu mají zaměstnavatelé největší zájem o zaměstnance ve strojírenství, v logistice a ve stavebnictví. Což zrovna ženské profese nejsou. A kvůli vlně ukrajinských uprchlíků, kdy Plzeňský region je jedním z těch nejvytíženějších, co do jejich počtu, někteří zaměstnavatelé začali vyžadovat znalost ukrajinštiny. Zejména u ženských pracovních pozic.
„Pozorujeme, že mnoho žen odešlo během někdejší pandemie z trhu práce, a ne všechny se dosud vrátily zpět. Mají pocit, že pro ně firmy nedělají dost. Cítí se vyhořelé, nedoceněné a někde i podhodnocené. Zaměstnavatelé mohou zlepšit situaci, zasadit se o spravedlnost a rovnost a vytvořit tak všem zaměstnancům lepší podmínky pro práci,“ říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika. Na druhou stranu stále více žen pracuje na vedoucích pozicích, ale jejich kariéra a možnosti jsou ovlivněny tím, jaká jsou na ně kladena společenská očekávání, jak se k jejich práci staví legislativa, například z hlediska mateřské dovolené nebo jaké mají možnosti péče o děti.
„Být produktivní znamená více než to, jaké používáme technologie nebo odkud a jak pracujeme. Důležité je, jak se cítíme,“ apeluje Rezlerová. Podle průzkumů až osmdesát procent žen hledá zaměstnavatele, kteří podporují a uznávají potřebu větší rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Zároveň by uvítaly více flexibility, a to zejména v čase začátku a konce pracovní doby. Třicet pět procent žen by při stejném objemu práce vyměnilo 5 procent své mzdy za čtyřdenní pracovní týden. Vedle toho si ženy do budoucna přejí také více stability a méně strachu ze ztráty zaměstnání. Dvacet pět procent z nich se ho potom kvůli ekonomické nejistotě obává změnit. Klíčová je i rovnost na pracovišti bez ohledu na věk, rasu, pohlaví nebo jiné okolnosti a být za vykonanou práci spravedlivě odměněna. V neposlední řadě chtějí ženy více možností pro získání nových dovedností a zvyšování kvalifikace.
.jpg.small.jpg)
.png.small.jpg)
