Ondřej Vaculík: „Čechy krásné, Čechy mé“

České centrum Mezinárodního PEN klubu, které je součástí Sítě k ochraně demokracie, se připojilo k její výzvě ohledně obavy z nově formulovaného přístupu státu k občanské společnosti a k nevládním neziskovým organizacím. Vyplynulo to z Programového prohlášení vlády, v němž obecně prospěšné organizace již nejsou vnímány jako partner demokratické vlády při zajišťování veřejných služeb a demokratické kontroly, ale jako potenciální rizikový aktér, který má být nově podroben selektivním a nadstandardním povinnostem. V prohlášení Sítě k ochraně demokracie se píše: „Navrhovaná opatření – včetně zavedení vágního pojmu „politické neziskové organizace“, povinného označování zahraničního financování či hrozby plošného omezování veřejné podpory – vytvářejí prostředí právní nejistoty, stigmatizace a nerovného zacházení. Tato opatření mohou významně oslabit fungování organizací, které dlouhodobě doplňují nebo nahrazují stát v oblasti sociálních, zdravotních, vzdělávacích, environmentálních či protikorupčních služeb a na jejichž činnosti je závislá značná část obyvatel.“

Reklama

Ostatně nová vláda se netají tím, že sice i nadále hodlá neziskové nevládní organizace podporovat, ale vyjma těch „aktivistických“, a to z „úsporných důvodů“. Nyní na to má své Programové prohlášení, takže všechny neziskovky, které se vládě nebudou líbit, může selektivně označit za „aktivistické“, a budou bez podpory. V prvé řadě to budou organizace environmentalistické, tedy zabývající se životním prostředím, a pak také pochopitelně organizace protikorupční.

Na ekology, jak víme, má spadeno nový ministr životního prostředí Petr Macinka (Motoriské sobě), z nichž by patrně, podle jeho slov, měla stříkat „zelená krev“. Ostatně ani Filip Turek není „zmocněncem pro Green Deal“, nýbrž „zmocněncem proti Green Dealu“, v čemž je podstatný rozdíl. Řečeno s nadsázkou: jako by ministrem zdravotnictví nebyl lékař, ale kat, jenž o anatomii člověka ví možná více než Macinka s Turkem o problematice životního prostředí.

Kladu si otázku, jak to vůbec můžeme připustit? O kvalitu veřejného prostoru v širším slova smyslu šlo generacím sužovaným totalitním režimem. Mnozí byli ochotni leccos obětovat z osobního pohodlí i prospěchu, a nebyli to jenom disidenti.

V tom se doba změnila a zejména naše nová vláda se cítí zvolena, ba přímo vyvolena k tomu, aby lidem konečně přinesla nejen kýžený blahobyt (ovšem aniž by vyřešila problém chudoby), ale vůbec blaho. Pravda je, že někteří lidé už to blaho pociťují, řkouce: „Tak konečně je porobena ta vaše havlovská povýšenost, vy chytrolíni.“

Odkaz ušlechtilejších postojů v zájmu Evropy nyní hájí kromě předsedy Senátu Miloše Vystrčila už pouze prezident Petr Pavel. Na Ukrajině předjednal možnost prodeje čtyř našich letounů L-159, které by Ukrajině velmi pomohly při obraně proti agresorovi, ale vláda prodej zamítla s tím, že se bez těch čtyř letounů neobejdeme. Petr Pavel k tomu po jednání s papežem Lvem XIV. ve Vatikánu dodal: „Tím se Česko blíží spíše sobectví než solidaritě.“ To je přesně a docela jemně vystiženo, jaký trend nová vláda nyní představuje. Do toho zapadá i zrušení koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas od roku 2027, jak rozhodla koaliční rada ANO, SPD a Motoristů sobě. Jak se říká „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Pokud k tomu vskutku dojde, vláda nás díky měsíční úspoře zhruba dvou stovek v domácnosti totálně zbaví možnosti oficiální kritiky jejího vládnutí a tvorby náročných investigativních pořadů a televizních dokumentů.

Zjevný posun k sobectví – i sobectví při vládnutí – poškozuje společnost víc, než se může zdát. Je to na úkor ohleduplnosti, uznání a respektu k jiným, i menšinovým aktivitám, než je hledisko blahobytu. Nikdy jsem po něm neprahl, je proti přírodě, považuji ho za způsob jakéhosi dekadentního hnití, po němž může následovat už jenom chudoba a vyprahlost myslí i světa.

Znovu si kladu otázku, jak to vůbec můžeme připustit? Zejména mladí lidé, jimž by mělo jít o zdravou vlast, o „Čechy krásné, Čechy mé“? Asi protože už necítí žádný vztah k naší zemi, k vlasti, k domovu; pokud se jim tu nebude líbit, mohou svobodně odjet kamkoliv, kde jim bude lépe. Jako utíkají lidé ze Slovenska. Jak se říká, proč by si tady trhali sako.

Přál bych si, aby naše vláda pracovala pro šťastnější budoucnost, a nikoli proti ní.

Autor: Ondřej Vaculík