Radek Novák: Česko je jednou z nejdražších zemí v EU, potvrzuje Evropský parlament

Zveřejněno v Politika ZAK
Od - pondělí, 22. leden 2024 07:30
Radek Novák: Česko je jednou z nejdražších zemí v EU, potvrzuje Evropský parlament Foto: J. Adlt

Česká drahota již dosáhla obludných rozměrů. Nejen, že zesměšnila PR tým kolem premiéra Petra Fialy (ODS), ale i jeho samotného. Zdá se, že mediální poradce z premiérova týmu Miloš Růžička se jako již několikrát v minulosti seknul. Nechci již znovu probírat kauzu "nutella", spíše se chci zastavit nad celým faktem. Nebylo totiž vůbec nutné něco ověřovat, neboť to za nás všechny dělá řada renomovaných institucí. Na místo nesmyslného výletu do německých supermarketů se stačí podívat na údaje o platech úředníků EU, kteří pracují v členských zemí. Je všeobecně známo, že úředníci pracující na stejné pozici mají plat stejný, nicméně kompenzuje se jim to dle tzv. spotřebního koše. Jinak by například Francouz bral nuzný plat a třeba takový Maďar měl zase život na super vysoké noze.

Tedy krátce vzato - všichni mají formálně stejně. Důraz je ale třeba klást na to, kde žijí a kde vykonávají svou práci.

Například vždy platilo, že v České republice pobíral úředník cca 80 % platu stejného pracovníka v Bruselu. Dnes je však ekvivalent unijního platu v ČR 101 %. V praxi to znamená, že Česká republika je podle nejvyšší instituce EU jednou z nejdražších zemí celé Unie. Nakupovat tak již není výhodnější jen u našich východních sousedů, nýbrž i u těch západních. Zemí, kde bylo dříve dráž než v České republice, tak dnes v EU moc nenajdete.

Proč máme nyní jednu z nejdražších elektrických energií v Evropě je pro mě dodnes záhadou. Bývalý generální ředitel ČEZu Jaroslav Míl, který mimochodem ČEZ na burzu přivedl, tvrdí pravý opak toho, co říká vláda. Zůstávat na burze je čistě dobrovolný akt. Prodávat tam veškerou produkci a přivádět již tak nekonkurenceschopný český průmysl do krachu je již na úrovni hlupáctví. Tomu osobně věřím spíše. Dividendy a vyplacené bonusy jsou však silný motivační prvek. To chápu!

Bohužel bude ještě hůře, protože zelená politika, zcela nesmyslná a pokrytecká, přivede Evropu a i Česko k dalšímu propadu životní úrovně. Naše nekonkurenceschopnost, teď myslím evropskou proti ostatním ekonomikám, se začíná vymykat i dříve vždy úspěšnému Německu. Německo dnes lže samo sobě, když slaví překonání 50 % hranice výroby z OZE. Celá oslava je zkreslená mimořádným poklesem německé ekonomiky. Hlavním faktem zůstává, že současné zdroje stejně zůstávají v provozu, jelikož jsou systémově důležité. Německá agentura BNA dokonce dle zdroje Die Welt zakázala vypnutí uhelných elektráren, protože je potřebuje. Tím dostává celá oslava poměrně slušný šrám. (Původní zpráva deníku Die Welt zde).

Německo navíc samo zásadně pomohlo porážce zelené politiky i tím, že za posledních 12 měsíců vyrobilo 431g ekvivalentu CO2, což je o 3,5 % více než je průměr za posledních 7 let. Pro představu jaderná Francie vyprodukuje jen 60g CO2 na 1kWh. A pro dokreslení marnosti celého počínání, které povede Evropu ke kolapsu a chaosu: Čína a Indie zvýšila produkci CO2 za jeden jediný rok o více jak 360 %. Tedy jinými slovy - my v Evropě se střílíme do vlastní nohy a přivedeme nejsilnější ekonomiku, tedy to, co se v Evropě budovalo po celá staletí, ke kolapsu, abychom více jak kdy jindy pomohli nastartovat jiné trhy, jako je například Jižní Amerika, Indie nebo Čína. A ne, že oni by to potřebovali.

A klima tímto počínáním v Evropě nezlepšíme vůbec, protože o co méně vyprodukujeme my, o to více toho vyprodukují oni (Čína a Indie). A proč to tak je? Neklesá uváženě spotřeba zbytečných věcí a závislost na Číně se spíše zvětšuje.

Zajímavé je rovněž hodnocení české ekonomiky renomovanými ekonomy. Například Tomáše Sedláčka či Ilony Švihlíkové. Před nástupem současné vlády zaujímala česká ekonomika krásné 30. místo v celosvětovém žebříčku. Na chvilku jsme předběhli i Izrael a Japonsko a dotahovali jsme se na Itálii. Podle statistik Mezinárodního měnového fondu byla česká ekonomika na prvním místě ze všech postkomunistických zemí. Následoval však nástup „nové reformní vlády“. Volba prezidenta se nám pravda trochu nepovedla, když do druhého kola prošli dva bývalý zarytí komunisti a jeden z nich pak zvítězil. Nicméně orientace země byla konečně po dvaceti letech jednoznačně prozápadní.

Mezitím jsme se ovšem během roku ve stejném žebříčku propadli na 39. místo. V mezinárodně nejpoužívanějším ekonomickém srovnání (HDP na hlavu v paritě kupní síly) nás definitivně předběhlo nejen Slovinsko, ale i Litva. A ono Japonsko a Izrael, které jsme na chvíli předběhli my, nám opět utekly a nechaly nás o pět (Japonsko) a devět (Izrael) míst za sebou. Ona Itálie, kterou jsme téměř předběhli, je od nás podle posledních dostupných statistik o osm míst napřed. Předběhlo nás pohříchu i Španělsko, země, kterou jsme nechávali za sebou již delší dobu. Nejsme tedy na cestě k růžové budoucnosti. Ani my v České republice, ani Evropa jako celek. Pravda!

Podle některých ekonomů se v budoucnu z Evropy stane poloostrov euroasijského kontinentu, jakási hezká rezervace.