Politika nikdy nebyla a nikdy nebude spravedlivá. Každý, kdo usiluje o volenou funkci, s tím musí počítat. A pokud chce rány rozdávat, musí je umět i přijímat. Vítězové a poražení se mění v průběhu času, základní pravidlo je: Nestát se trapným a neztratit důstojnost.
Přesně to se v posledních dnech Pirátům stalo. Hysterické reakce na krok Petra Fialy odvolat z funkce ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše byla směšná a nedůstojná politickému subjektu, který se propracoval až na sněmovní, a dokonce vládní úroveň.
Můžeme se bavit o tom, zda si premiér počínal férově nebo neférově, šikovně nebo nešikovně. Za mě měl Bartoš ve funkci skončit dávno. Bylo to jediné možné řešení skandálně nezvládnuté digitalizace stavebního řízení. Tady je třeba hledat důvod a chybu. Ne jinde.
Piráti se nakonec rozhodli odejít z vlády. To se jim vyčítat nedá a je to pochopitelné. Groteskní styl odchodu, ubrečenost a hysterie ale rozhodně ano. Znovu se ukázalo, že s Piráty se prostě kvůli jejich chování a mentalitě spolupracovat nedá.
Komická je i šavlovačka o post stranického předsedy a jak je vidno, první uprchlíci už vyskakují i z pirátské bárky, která začíná být děravější než ementál. Jako první vlajku s lebkou spálil ministr zahraničí Jan Lipavský, který ukončil členství, aby dál zůstal ve funkci.
Určitě nebude poslední a uvidíme, jaký vývoj bude mít strana také v Plzeňském kraji. V krajských volbách Piráti jako jediní v republice získali tři křesla. Přesunou se nyní do opozice nebo se pokusí vydržet u koryta a třeba změní politický dres? Uvidíme. Nic není vyloučeno.
Jisté je jedno. Pokud je stranickou barvou Pirátů černá, má to jednu výhodu. Až na české politické scéně definitivně zavřou dveře a pohřbí pirátskou ideologii, nemusí ji kvůli politickému pohřbu měnit.