„Nejsilnější zážitek ze šampionátu v Srbsku pro mě byl, že jsem splnila olympijský limit. Když jsem dohmátla, neradovala jsem se, protože jsem tam opravdu neviděla a dozvěděla jsem se to asi tři minuty poté. Věděla jsem, že jsem vyhrála, z toho jsem měla radost. Dokud jsem ale nezjistila, že je to zároveň olympijský limit, tak jsem to tak nevnímala,“ vzpomíná šestadvacetiletá Horská, rodačka z Prahy, která je již několik sezon hlavní oporou Slavie VŠ Plzeň.
Co jste vnímala pak, když jste si konečně přečetla čas na tabuli?
Byl to pro mě strašně velký splněný sen. Bylo to hodně silné. Navíc mě v Bělehradě podporovali rodiče. Byli na druhé straně, takže jsem je viděla, až když jsem odcházela z bazénu. Ale bylo to moc hezké, když jsem viděla, jak rodiče i trenérka brečí. Bylo to pro nás vysněné.
Po těch zdravotních trablech, kterými jste si prošla, to musel být násobně silný zážitek, že?
Říkala jsem si, že jsem na sebe pyšná. Že bych si fakt zasloužila, po tom všem, čím jsem si prošla, se na olympiádu dostat a užit si ji. Minulé léto jsem si sáhla fakt na dno, byla jsem třeba i týden rozhodnutá, že se už do bazénu nevrátím. Jsem hrozně ráda, že jsem si to rozmyslela. V září jsem našla úplně novou chuť, drive a začalo mě to strašně bavit.
Co vaše myšlenky na konec kariéry nakonec zlomilo?
Řekla jsem si, že se chci ještě jednou dostat na olympiádu. Přestali jsme trénovat na dvoustovku polohovku a začali ešit jen prsa. Říkali jsme si s trenérkou, co by se stalo, kdybychom to rozhodnutí udělali dřív, ale to už je jen coby kdyby. Ten čas z mistrovství Evropy je pro mě z říše snů. Nikdy jsem nečekala, že můžu mistrovství Evropy vyhrát. To, že jsem si mohla na takhle velkém závodě zazpívat hymnu, pro mě byla strašně hezká zkušenost.
Doufala jste v takový čas?
Nemohla jsem mu uvěřit. Věřila jsem si, že na limit mám, ale myslela jsem, že ho budu těsně lízat. Nečekala jsem, že ho překonám o tři desetiny sekundy. Strašně dlouho jsem to vstřebávala. Dokonce jsem se pak i rozplakala.
Cítíte se teď odolnější než dříve?
Nejsem ráda, co se mi minulý rok stalo, ale na druhou stranu mě to posilnilo. Minulý rok jsem neměla z plavání takovou radost, protože se mi dlouho nedařilo. Jak jsem si v létě odpočinula a našla novou motivaci a chuť, tak jsem se o to víc zabejčila a šla do toho s větší silou a chutí. Přineslo to, co mělo.
Na jaký výkon se cítíte v olympijské Paříži?
Přála bych si být ještě rychlejší. Mým cílem je pokusit se zlepšit tenhle český rekord, který jsem v Bělehradě zaplavala. A uvidíme, na co to bude stačit.
Znovu vás přijedou podpořit i rodiče?
Tím, že jsme ještě loni nevěděli, jestli kvalifikaci zvládnu, tak jsme nechtěli kupovat lístky dopředu, přece jen nejsou nejlevnější. Takže tentokrát budou doma. Ale na druhou stranu, v televizi je někdy vidět víc než někde nahoře na tribuně.
