Home Tagy Články označené "Západočeská galerie"

Západočeská galerie

Západočeská galerie. Instituce byla od svého vzniku svázána s dnešním Západočeským muzeem, s nímž sdílela společné prostory. Oficiálnímu uvedení galerie do provozu v roce 1954 předcházelo rozdělení sbírkového fondu z někdejšího uměleckoprůmyslového oddělení muzea, který zde byl budován od roku 1878 (viz historie sbírek). Roku 1958 byla galerie spolu s nově vzniklým Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody se Západočeským muzeem v Plzni volně svázána v jeden administrativní celek, který byl již v roce 1960 opět zrušen. Galerie pak získala samostatný status, až do roku 1985 však využívala prostory v budově Západočeského muzea v Plzni. Zde bylo umístěno její pracovní zázemí i výstavní sály, v nichž byla instalována expozice části sbírek a kde probíhaly krátkodobé výstavy. Spojení s muzeem ukončila náročná rekonstrukce budovy zahájená v roce 1985, po ní se již s návratem galerie do prostor muzea nepočítalo.

Výstavní síň 13 bude od úterý 6. října patřit dílu architekta Hanuše Zápala. Výstavu připravil Ing. arch. Petr Domanický, kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni. Vidět ji můžete do 7. února.

Třebaže je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve 20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost. Přitom Zápal prakticky celý život věnoval architektonické tvorbě a záchraně památek v regionu a jeho vzhled tak významně ovlivnil. Od roku 1910, kdy se stal zaměstnancem města, projektoval řadu významných veřejných budov v Plzni, především škol, sociálních ústavů, ale i staveb technického zaměření. Zároveň se soukromě zabýval návrhy rodinných domů a opravami památek. Především areál barokního poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic byl zachráněn jeho zásluhou. V předválečné době soukromě projektoval i řadu dalších veřejných budov v západočeských městech. Zápalovo dílo lze vymezit obdobím 1910–1960 a v desítkách návrhů a realizací zahrnuje celý vývoj české moderní architektury od nového klasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, rondokubismus a purismus k funkcionalismu a dále k hledání jeho alternativ.

Vernisáž výstavy HANUŠ ZÁPAL (1885–1964). ARCHITEKT PLZEŇSKA zahájí 6.října v 17 hodin ředitel Západočeské galerie Roman Musil a autor výstavy Petr Domanický.

Na 50 portrétů novozélandských Maorů malíře Gottfrieda Lindauera vystavených do 20. září v Západočeské galerii v Plzni patří mezi zlaté hřeby programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Od května je ve výstavní síni Masné krámy vidělo již kolem 14.000 lidí. Návštěvnost výstavy již překročila rekord galerie a bude pravděpodobně jednou z nejúspěšnějších projektů v její historii.

lindauer_maurove04„Vyzdvižení odkazu plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera bylo jedním z osmi hlavních témat programu Plzně 2015. Na obrovském zájmu návštěvníků, ale i zahraničních a předních českých médií se ukázalo, že díky profesionální spolupráci a podpoře se i místní instituce dokáže dostat na špičkovou evropskou úroveň. Po divácky velmi úspěšných výstavách děl Jiřího Trnky v Galerii města Plzně a Západočeském muzeu se nyní podařilo také Západočeské galerii díky tomuto ojedinělému výstavnímu počinu přilákat rekordní počet lidí,“ uvádí programový ředitel Evropského hlavního města kultury 2015 Jiří Sulženko.

Naprostou ojedinělost výstavy zdůrazňuje také jeden z jejích autorů a zároveň ředitel Západočeské galerie Roman Musil:  „Portréty pocházejí ze sbírek Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki. Poradní sbor tvořený maorskými vědci a umělci, vyjadřující se ke správě maorského umění, dal vůbec poprvé v historii souhlas s tím, aby tento národní poklad opustil zemi svého vzniku. Pravděpodobně to bude také na dlouhá desetiletí naposledy, co v Evropě tyto obrazy uvidíme. Po ukončení výstavy u nás se totiž vrátí na Nový Zéland a vzhledem ke složitosti i finanční náročnosti vývozu tak cenné sbírky do zahraničí není jisté, jestli vůbec někdy znovu vycestují,“ vysvětluje Roman Musil. Návštěvníci tedy mají historicky možná poslední příležitost tyto vzácné obrazy naživo vidět, a to každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin, ve středu a sobotu až do 20 hodin.

lindauer_maurove03Tuto neděli v 17 hodin se koná předposlední komentovaná prohlídka s lektory ZČG, ve čtvrtek 17. 9. od 17 hodin mohou zájemci přijít na přednášku věnovanou dějinám tetování. S výstavou se Plzeň rozloučí v neděli 20. 9., kdy se v Masných krámech od 17 hodin uskuteční poslední komentovaná prohlídka autorů výstavy Romana Musila a Aleše Filipa. Následovat bude kulturní program, který publikum přenese do doby Gottfrieda Lindauera. Zazní hudba a písně z druhé poloviny 19. století, tančit se budou španělské tance, které se tehdy tančily v Tarragoně, rodišti Lindauerovy babičky. Výstavu symbolicky ukončí zvuky bubnů a didgeridoo a tradičních maorských tanců v podání maorské skupiny WHAKAARI z Rotorua na Novém Zélandu.

Kromě portrétů Maorů plzeňská výstava představuje dílo malíře Gottfrieda Lindauera v celé šíři i z českých státních, církevních a soukromých sbírek, tedy tvorbu ještě před odchodem na Nový Zéland.

Gottfried Lindauer (1839–1926) patří mezi české autory s mimořádně zajímavým osudem, který ovšem až dosud čekal na plnohodnotné zhodnocení svého díla. Je jedním z nemnoha malířů, kteří s evropským akademickým školením opustili starý kontinent a svůj talent i profesní dráhu rozvíjeli v pro ně neznámém prostředí mimoevropských kultur. V roce 1874 odešel na Nový Zéland, kde proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika a v dnešní době je zde považován za jednoho z nejpopulárnějších umělců tzv. koloniálního období. V českém prostředí byl až dosud naopak znám pouze úzké skupině specialistů, věnujících se umění 19. století. Ceněny jsou zejména jeho portréty slavných kmenových náčelníků, kteří se od 40. do 60. let 19. století účastnili britsko-maorských válek a stávali se symbolem doznívající éry starého Nového Zélandu. Lindauer je zobrazil v hieratických postojích, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a zejména s typickým tetováním na tvářích i jinde po těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu. Lindauer z Nového Zélandu, kde žil až do své smrti v roce 1926, udržoval četné kontakty s českým prostředím a zejména Náprstkovu muzeu v Praze příležitostně posílal také některé předměty, vztahující se k životu domorodých Maorů. V českém prostředí je Lindauerovo dílo doloženo jen několika málo příklady, zejména v Římskokatolické farnosti ve Valašských Kloboukách, v Západočeském muzeu v Plzni a v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur.

Výstavu pořádá Západočeská galerie v Plzni v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 ve spolupráci s Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki, Národním muzeem – Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur, Západočeským muzeem v Plzni a dalšími institucemi.

Tomáš Winter z Ústavu dějin umění AV ČR provede v úterý od 17 hodin výstavou REMBRANDTOVA TRAMVAJ Kubismus, tradice a „jiné“ umění. Výstavu najdete ve výstavní síni 13 v Pražské ulici v Plzni.

Výstava sleduje prostřednictvím konfrontací širokou inspirační základnu, z níž kubističtí architekti, sochaři a malíři čerpali myšlenkové a tvůrčí podněty. Šlo o nejrůznější projevy evropských i mimoevropských kultur z odlišných časových období: od starověku přes středověk a novověk až k modernímu francouzskému umění. Na výstavě jsou zastoupena díla Emila Filly, Vincence Beneše, Josefa Čapka, Antonína Procházky, sochaře Otty Gutfreunda, architektů Pavla Janáka, Josefa Gočára, Josefa Chochola, Vlastislava Hofmana a dalších; ze zahraničních autorů pak Paula Cézanna, André Deraina nebo Pabla Picassa.

Název výstavy Rembrandtova tramvaj není futuristickou ani dadaistickou slovní hříčkou. Je metaforickým vyjádřením vztahu kubismu k různým kulturním a uměleckým tradicím evropských dějin i mimoevropských kultur. Spojení jména uznávaného starého mistra s moderním dopravním prostředkem, který zachytil na svém obraze Tramvaj č. 4 z r. 1912–1913 Vincenc Beneš, obsahuje paradox, který při úvahách nad spojitostmi kubismu a starších stylových i nestylových projevů vyvstává.

Výstavu připravili pracovníci Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky; potrvá do 13. září 2015.

 

Ve středu 2. září bude ve výstavní síni Masné krámy po celý den vystaveno dílo Antonín Slavíček, Silnice / Krajina z Kameniček, 1903-1904. V 17 hodin o obraze a o souvislostech českého krajinářství 19. století promluví Roman Musil, ředitel Západočeské galerie v Plzni.

Autor přednášky představí vývoj české krajinomalby v závěru 19. století, kdy se právě tato umělecká disciplína stávala nositelem nových uměleckých tendencí a jako taková byla stavěna proti tzv. vysokému umění, reprezentovanému zejména historickou malbou. Roman Musil se rovněž dotkne krajinářské produkce, zastoupené na pražských dobových výstavách, její cenové politiky, nakupujících sběratelů a v souvislosti s českou krajinářskou kolonií, kterou založil Antonín Slavíček v Kameničkách, uvede v těchto souvislostech rovněž další důležitá centra krajinářského umění v Evropě tohoto období, jakými byly Dachau, Worpswede či Glasgow.

 

Výstava Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů, kterou připravila Západočeská galerie v Plzni jako jeden z osmi vlajkových projektů programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, zaznamenává výjimečně vysokou návštěvnost: prohlédlo si ji již více než 10 000 návštěvníků.

lindauer_maurove04„O výstavu je velký zájem jak ze strany tuzemských návštěvníků, tak i z řad cizinců navštěvujících Evropské hlavní město kultury 2015. Již nyní, téměř dva měsíce před koncem výstavy, je zřejmé, že jde o jednu z nejnavštěvovanějších výstav v historii naší instituce,“ uvedl ředitel Západočeské galerie v Plzni a spoluautor výstavy Roman Musil.

Téměř každý týden mohou návštěvníci využít komentované prohlídky výstavy v Masných krámech vedené galerijními lektory. Na první polovinu září jsou pak připraveny doprovodné přednášky, a sice na téma Evropská teorie ornamentu a maorské tetování (8. 9., Lada Hubatová-Vacková) a Dějiny tetování (17. 9., Martin Rychlík).

Výstava byla jako vůbec první retrospektiva Gottfrieda Lindauera připravena ve spolupráci s Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki na Novém Zélandu, jež poskytla exkluzivní zápůjčku 44 maorských portrétů a dvou žánrových obrazů, které dosud neopustily zemi svého vzniku. Expozice je doplněna o čtyři maorské portréty z Museum of New Zealand Te Papa ve Wellingtonu  a o rané Lindauerovo dílo z českých zemí (náboženské obrazy a portréty plzeňských měšťanů). Diváci tak poprvé mohou na jednom místě shlédnout malířovu evropskou tvorbu i pozdější portréty maorských obyvatel, které ho nejvíce proslavily. Na výstavě jsou prezentovány i dobové fotografie a maorské artefakty, které Lindauer zasílal na počátku 20. století do Prahy Vojtěchu Náprstkovi. Lindauer prožil na Novém Zélandu většinu svého života: odešel tam v roce 1874 jako pětatřicetiletý a zůstal tam až do své smrti v roce 1926.

lindauer_maurove03„Není přílišným překvapením, že Lindauerův příběh oslovuje tak velké množství lidí. Působivé jsou nejen samotné obrazy maorských náčelníků, ale i jejich osudy. Výstava ukazuje na čtyři desítky těchto příběhů a také jeden přímo samotného autora, díky kterému víme, že evropské hodnoty mají sílu uspět i na druhé straně zeměkoule. Inspirováni tímto přístupem jsme se pustili do objevování pestrých osudů a důležitých lidí našeho kmene, které vyobrazili současní malíři, jako je Jan Mikulka, Jan Uldrych, Alžběta Josefy, Zdeněk Trs, Jiří Bouma nebo Aleš Brázdil pro výstavu Tvář Plzně v DEPO2015,“ prozrazuje programový ředitel Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015 Jiří Sulženko.

Výstava Gottfrieda Lindauera potrvá do 20. září 2015 ve výstavní síni Masné krámy a dvakrát v týdnu je otevřena i ve večerních hodinách (denně kromě pondělí 10–18 hodin, ve středu a v sobotu do 20 hodin).

Pestrý obraz současné Plzně nastiňuje prostřednictvím portrétů lidí žijících ve městě výstava „Tvář Plzně“. Komunitní projekt se inspiroval unikátní výstavou obrazů Gottfrieda Lindauera, která probíhá v Západočeské galerii. Osm českých malířů vytvořilo realistické portréty jedenácti lidí, vybraných na základě „komunitního castingu“. Jsou mezi nimi mimo jiné bývalí škodováci, studentka s vietnamskými kořeny, skaut, mažoretka nebo odborník na plzeňské pivo. Spojovacím článkem s Gottfriedem Lindauerem je portrét Václava Lindaura, jednoho z posledních členů tohoto významného rodu. Výstava ukáže portréty, ale připojí také osobní příběh portrétovaných, spjatý s Plzní, a fotografie. Výstavu „Tvář Plzně“ zahájila 18. června veřejná vernisáž v galerii uvnitř hlavní haly v prostoru DEPO2015. Potrvá zde až do 18. září, kdy ji uzavře dobročinná dražba obrazů.

Projekt začal v únoru vyhlášením výzvy pro veřejnost. Na základě zaslaných přihlášek vybrala porota, složená ze zástupců Plzně 2015, Petra Hájka, ředitele Chemistry Gallery v Praze, Tomáše Hirta, antropologa z FF ZČU a umělců, jedenáct portrétovaných. Samotné obrazy vznikaly v dubnu a květnu.

„S Veronikou jsem se potkala jen dvakrát. Během letmého setkání není tak snadné nasát esenci člověka. Portrét jsem tedy pojala jako jistou inscenaci. Bylo to jako malovat scénu vyňatou z neexistujícího příběhu. I když vlastně – ta Konečnost se týká každého z nás…,“ říká Alžběta Josefy, která portrétovala mažoretku Veroniku Cibulkovou. Pod dalšími obrazy jsou podepsáni malíři Jan Mikulka, Jan Uldrych, Zdeněk Trs, Aleš Brázdil, Jiří Bouma, Martin Herold a Václav Sika.

„Prostředí a atributy, které na obrazech doplňují jednotlivé postavy, jsou více či méně skrytými odkazy na symboly města, na místa, kde se portrétovaní každodenně pohybují, nebo náznaky, jakým způsobem tráví svůj volný čas. Ne vždy ale přímo souvisejí s konkrétní osobou na obraze, mohou se prolínat s jiným portrétovaným. V každém doprovodném příběhu je skrytý určitý pohled na město, který odkrývá identitu Plzně skrze obvyklé i neobvyklé životní osudy,“ popisuje Kristýna Jirátová, manažerka komunitního umění Plzně 2015.

Vystavené portréty doplní fotografie jedinců a texty, pojednávající jak o portrétovaném a jeho životě ve městě, tak o osobnosti umělce. Na výstavě bude také uveden film, dokumentující celý průběh projektu – od výběru, setkání umělců s vybranými jedinci, přes samotnou malbu, až po instalaci výstavy. Jako doprovodný program výstavy bude v den dobročinné dražby uspořádána komentovaná prohlídka a beseda s umělci i portrétovanými osobami pro veřejnost. Vznikne také malý katalog, obsahující reprodukce obrazů, fotografie a doprovodné texty.

Na projektu mne zaujal úvodní úkol a myšlenka zmapovat různost obyvatel Plzně. Být modelem pro obraz nebylo nijak náročné, ani zajímavé. Zajímavější je výsledek, zvlášť v kontextu ostatních obrazu. Peníze poputují do Ledovce, kde se na ně těší, a já věřím, že je dobře využijí,“ říká jedna z portrétovaných tváří, skautka Miriam Jandáková.

Důležitým závěrem a součástí celého projektu bude po skončení výstavy 18. 9. dražba všech obrazů, jejíž výtěžek bude věnován na různé dobročinné a sociálně prospěšné účely, které byly již součástí přihlášek portrétovaných osob. Mezi vybranými neziskovými organizacemi a záměry se objeví sdružení Ledovec, dětský domov DOMINO, kavárna Kačaba, spolek Pěstuj prostor, psí útulek v Plzni Na Valše nebo také záměr umístit do veřejného prostoru piano k rozeznění ulic Plzně. Dražba bude probíhat v rámci festivalu dobrovolnických a dobročinných aktivit Anděl Fest.

Výstava bude otevřená denně  11-19 h, vstupné je 100,- Kč (do celého prostoru DEPO2015, platí na všechny výstavy).

Výstava Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů, kterou připravila Západočeská galerie v Plzni jako jednu z hlavních součástí programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, zaznamenala mimořádný úspěch u veřejnosti: během prvních čtyř týdnů trvání ji navštívilo 5000 návštěvníků.

lindauer_maurove04„Západočeská galerie připravila k výstavě celou řadu doprovodných programů. Kromě přednášek a častých komentovaných prohlídek, konajících se během celého léta, rovněž iniciovala na 14. 6. návštěvu novozélandského ragbyového týmu New Zeland Ambassadors, který v 16h vystoupí na nádvoří Plzeňského Prazdroje a představí slavný rituální tanec haka, který se používá k zastrašení soupeře,“ oznamuje ředitel Západočeské galerie v Plzni a jeden ze spoluautorů výstavy Roman Musil.

„Je skvělé vidět, že Lindauerův příběh oslovuje tak velké množství lidí. Působivé jsou nejen samotné obrazy maorských náčelníků, ale i jejich osudy. Diváci oceňují sílu osobních svědectví o životě původních novozélandských obyvatel, které výstava přináší. V Plzni se navíc tyto příběhy netradičně propojují. Třeba tím, že v červenci vystoupí v Plzni baletní mistři bratři Bubeníčkové, kteří představí taneční inscenaci Piano, postavenou na příběhu vztahu západní a domorodé kultury na Novém Zélandu v předminulém století,“ prozrazuje programový ředitel Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015 Jiří Sulženko.

plzen_cz_141125_Maor_LindauerVýstava byla připravena ve spolupráci s Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki na Novém Zélandu, jež poskytla exkluzivní zápůjčku téměř 50 malířových portrétů a dvou žánrových obrazů, které dosud neopustily zemi svého vzniku. Gottfried Lindauer až dosud čekal na plnohodnotné zhodnocení svého díla, neboť mu nebyla věnována souhrnná retrospektivní výstava, ani publikace. Zatímco v českých zemích je znám stále pouze úzké skupině odborníků, na Novém Zélandu, kam odešel z Plzně v roce 1874, jsou jeho malby původních maorských obyvatel považovány za součást národního kulturního pokladu a samotný Lindauer zde patří mezi nejpopulárnější malíře koloniálního období.

Jako doprovodný program k výstavě je připraveno několik souvisejících přednášek a především časté komentované prohlídky, konající se během celého léta.

Výstava potrvá do 20. září 2015 ve výstavní síni Masné krámy a dvakrát v týdnu je otevřena i ve večerních hodinách (denně kromě pondělí 10–18 hodin, ve středu a v sobotu do 20 hodin).

Více jak padesát portrétů novozélandských Maorů si mohou návštěvníci Západočeské galerie v Plzni prohlédnout od 6. května v rámci první retrospektivní výstavy Gottfrieda Lindauera, plzeňského rodáka, který odešel v roce 1874 na Nový Zéland. Díla pocházejí ze sbírek Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki, jejíž poradní sbor Haerewa tvořený maorskými vědci a umělci a vyjadřující se ke správě maorského umění dal vůbec poprvé souhlas s tím, aby novozélandský národní poklad opustil zemi svého vzniku.

maorsky obrad02Vernisáži výstavy, která je jedním z nejdůležitějších bodů programu projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, předcházel tradiční maorský obřad. Zástupci Haerewy za zvuků modliteb a zpěvů vyjádřili úctu ke svým předkům, jejichž portréty pro ně představují živoucí bytosti a s nimiž udržují hluboký vztah.

„Dovolte, abych vás pozdravil jménem všech Plzeňanů a historického města Plzeň, které je v těchto dnech plné emocí, neboť si připomínáme osvobození města americkou a belgickou armádou. Děkuji vám za to, že jste umožnili doručit obrazy malíře Gottfrieda Lindauera a že tak vracíte našeho rodáka do Plzně,“ vyjádřil se v poděkování primátor města Martin Zrzavecký.

„Jméno Gottfrieda Lindauera bylo dlouhá desetiletí známo jen úzkému okruhu odborníků a obyvatelé našeho města neznali plzeňského rodáka. Pomyslné rozdělení významného malíře se stalo právě v roce, kdy je Plzeň Evropským hlavním městem kultury, což je v rámci celé Evropy velmi prestižní akce. Díky tomu se na vystavená díla nebudou upírat jen zraky Plzeňanů, ale především návštěvníků z celé Evropy. Díky vám a návratu Gottfrieda Lindauera do Plzně získal projekt mimořádný význam a celosvětový rozměr,“ uvedl první náměstek primátora Martin Baxa.

Tradičnímu maorskému obřadu, který navrátil duši světoznámého malíře do Plzně, přihlížel také velvyslanec Nového Zélandu Rodney Harris. Ten vyzdvihl vynikající kulturní spolupráci mezi oběma zeměmi. Považuje za příhodné, že se výstava zahajuje právě v době, kdy si Plzeň připomíná 70. výročí od konce 2. světové války. Nový Zéland totiž do tohoto válečného konfliktu vyslal přes 140 tisíc svých občanů – mužů a žen, téměř deset procent tehdejšího obyvatelstva, mezi nimiž byli také Maoři.

maorsky obrad01„Významným momentem v historii naší galerie byl rok 1915, kdy nám Gottfried Lindauer věnoval svou sbírku. Nikdy poté už galerie nebyla stejná. Díla jsou totiž nejvyhledávanějšími uměleckými artefakty, za kterými jezdí lidé z celého světa. Gottfried Lindauer se narodil v Plzni, ale je ho plný Nový Zéland. Tímto okamžikem se uzavírá krásný cyklus kulturní výměny a inspirace,“ doplnila Rhana Devenport, ředitelka Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki.

Kromě portrétů Maorů plzeňská výstava představuje díla z českých státních, církevních a soukromých sbírek, tedy tvorbu ještě před odchodem na Nový Zéland. Doplněna je o předměty etnografického charakteru, jako jsou pláště, zástěrky, dřevěný kyj, originály korespondence či umělcovy kresby, dopisy a fotografie.

Gottfried Lindauer na Novém Zélandu proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika díky svým portrétům slavných kmenových náčelníků. Zobrazil je v hieratických postojích, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a zejména s typickým tetováním na tvářích i jinde na těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu. Lindauer z Nového Zélandu, kde žil až do své smrti v roce 1926, udržoval četné kontakty s českým prostředím, především Náprstkovu muzeu v Praze zasílal předměty vztahující se k životu domorodých Maorů.

Výstava „Gottfried Lindauer, plzeňský malíř novozélandských Maorů“ je významnou součástí projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 a ve výstavní síni Masné krámy bude expozice k vidění až do 20. září 2015.

Výstava Mnichov – zářící metropole umění 1870–1918 Západočeské galerie v Plzni, která je jedním z hlavních projektů programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, zaznamenala mimořádný úspěch u veřejnosti. Během necelých dvou měsíců ji navštívilo již 5000 návštěvníků.

mnichov1

Na výstavě jsou zastoupeni umělci představující slavnou malířskou mnichovskou školu, mnichovský Jugendstil a avantgardní hnutí skupiny Der Blaue Reiter. Jsou mezi nimi jména jako Carl Theodor von Piloty, Gabriel von Max, Franz von Lenbach, Wilhelm Leibl, Franz von Stuck, Vasilij Kandinskij, Alexej von Javlenskij nebo Paul Klee. Výstava zahrnuje i tvorbu českých umělců působících v Mnichově té doby, mezi něž patří Václav Brožík, Alfons Mucha, Joža Uprka, Jakub Schikaneder, Emanuel Krescenc Liška, Ludvík Kuba, Jan Autengruber a další.

Výstava potrvá v Masných krámech do Velikonočního pondělí 6. dubna a je otevřena denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin.

mnichov2Následovat bude další velká výstava, kterou Západočeská galerie v Plzni chystá v rámci programu Evropského hlavního města kultury 2015. Galerie představí první retrospektivní výstavu plzeňského rodáka, který strávil většinu života na Novém Zélandu. Výstava Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů byla připravena ve spolupráci s Auckland Art Gallery, jež poskytla exkluzivní zápůjčku téměř 50 malířových portrétů a dvou žánrových obrazů, které dosud neopustily Nový Zéland. Lindauer až dosud čekal na plnohodnotné zhodnocení svého díla, neboť mu nebyla věnována souhrnná retrospektivní výstava, ani publikace. Zatímco v českých zemích je znám stále pouze úzké skupině odborníků, na Novém Zélandu, kam odešel z Plzně v roce 1874, jsou jeho malby původních maorských obyvatel považovány za součást národního kulturního pokladu a samotný Lindauer zde patří mezi nejpopulárnější malíře koloniálního období. Výstava potrvá od 6. května do 20. září 2015 ve výstavní síni Masné krámy.

 

Ve středu 18. března budou obě výstavní síně – „13“ i Masné krámy – přístupné učitelům zcela zdarma. „Pozvánka platí na obě právě instalované výstavy a na doprovodný program,“ říká kurátorka Marcela Štýbrová.

Od 16:30 provede výstavou Mnichov – zářící metropole umění 1870-1918 její kurátorka Ivana Jonáková. Tuto výstavu najdete v Masných krámech.

Od 17:00 hodin jste zváni do výstavní síně 13 na komentovanou prohlídku výstavy Riziko loajálnosti. Rakouská, německá a česká kulturní identita v umění 19. století, s její autorkou, Taťánou Petrasovou.

K výstavě v Mnichov budou připraveny ke stažení pracovní listy s tématem Portréty. „Dále jsme připraveni nabídnout dle možností termíny k edukačním galerijním programům a poskytnout na základě domluvy konzultaci k přípravě vlastního edukačního programu, včetně individuálního přístupu ke skupinám handicapovaných,“ dodává Marcela Štýbrová.