Příběh se točí kolem dvou potokem oddělených vesnic, z nichž jednu stíhají různé pohromy, zatímco té druhé se neštěstí vyhýbají. Jedna vzkvétá, obyvatelé druhé jsou stále bezmocnější. Postupem času se potok rozestupuje a stává se z něj divoká řeka, z bohatších břehů je cítit lhostejnost namísto ochoty pomoci slabším, chudším. Velký požár však jedné noci donutí nastoupit obyvatele obou vesnic na záchrannou loď a vydat se na širé moře. „V centru mého inscenačního pojetí stojí lidská solidarita. V jádru celého příběhu pak stojí každý z nás a náš postoj ke světu, který je hrou podroben zkoušce, zdali jsme stále ještě lidmi,“ komentuje hru oceňovaného autora režisér Josef Doležal. Sám prý jako režisér začíná od prostoru. Malou scénu rozdělil na dvě proti sobě stojící hlediště. Diváci se tak náhodně stanou součástí jedné z vesnic. „Uprostřed hracího prostoru stojí dlouhá úzká lávka, naše jeviště. Proti sobě pak stojí dvě skupiny lidí, kteří na sebe hledí přes tekoucí řeku. Jako tvůrce i jako divák mám rád, když se zobrazovaný svět netopí v obecnosti, ale má své pevně stanovené kořeny. I proto jsme naše vesnice umístili do západoslovanského světa. Následná cesta k folklóru už byla přirozená. Ruku v ruce zde půjde tanec, zpěv a herectví. To vše je doprovázeno nahranou i živou hudbou v podání dvou bubeníků," popsal.
„Jsem velmi ráda, že představení uváděná na Malé scéně Nového divadla reflektují aktuální světovou divadelní tvorbu. Nyní bude uvedena hra Požár nejhranějšího soudobého německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. Jde o silný příběh nastavující zrcadlo aktuální situaci ve světě i našemu lidství. Téměř archetypální vyprávění lidských osudů je ukázkou bezmoci, nesmyslných sporů i osudových zvratů, kterým jsme v současném nejistém světě všichni dnes a denně vystaveni. Oceňuji, že inscenace v pojetí plzeňského divadla propojí činohru s hudební složkou a tancem, včetně folklorních slovanských prvků,“ dodává Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.
Podle slov režiséra se v inscenaci objeví dvě hudební linie, obě inspirované slovanskou lidovou melodikou – jedna z nich je původně složená skladatelem a scénografem Martinem Šimkem, druhá vychází z českých, slovenských a polských písní. Režisér ve své inscenaci klade velký důraz i na choreografii Markéty Pospíšilové, baletní mistryně a donedávna členky prestižního souboru Les Ballets de Monte-Carlo, s níž má soubor plzeňské činohry tu radost poprvé spolupracovat. „Inspirací nám byla na jedné straně opět lidovost a její taneční projevy, na straně druhé pak současný výrazový tanec,“ vysvětluje Doležal. Inscenační tým doplňuje ukrajinská kostýmní výtvarnice Olena Zahrebnina, o korepetici se postaral Vojtěch Frank, dramaturg plzeňské opery.
V inscenaci účinkuje osm herců – Jana Ondrušková, Nicole Tisotová, Kamila Šmejkalová, Apolena Veldová, Eliška Vocelová, Matyáš Greif, Vladimír Pokorný a Petr Urban.
Hra Požár vznikla na objednávku Národního divadla v Mannheimu, kde měla svoji světovou premiéru v lednu 2017, a akcentuje tragédii lidí, kteří ve snaze dostat se ze své země umírají na moři. DJKT před deseti lety inscenovalo Schimmelpfennigovu hru Push Up (Cesta vzhůru).
