Češi jako světoví milovníci alkoholu – smutná zdravotní vizitka naší země

Pokaždé, když je publikována statistika o spotřebě alkoholu na hlavu, je výsledek stejný, již řadu let se stabilně umisťujeme „na bedně“. Za rok 2025 je předpokládaná spotřeba čistého alkoholu na každého jednoho Čecha 13,7 litru za rok, což nás ve světě řadí „až“ na páté místo za Rumunsko, Gruzii, Litvu a Moldavsko.[1] Téměř 14 litrů čistého alkoholu se však ani zdaleka nerovná 14 litrům piva nebo vína. Je totiž potřeba brát v potaz, kolik procent čistého alkoholu se v litru daného nápoje nachází. Obsahuje-li víno 12 % procent alkoholu, tak při požití jednoho litru vína vypije konzument 0,12 litru čistého alkoholu. Každý Čech (včetně kojenců) tak během roku statisticky vypije 280 piv nebo 100 sklenic vína či 175 panáků tvrdého alkoholu.[2]

Jsou data ohledně pozitivního vztahu Čechů k alkoholu až tak strašlivá? Ano, bez přehánění jsou. Česká republika může být považována za lecjakou krajinu, ale rozhodně ne za ráj abstinentů. Dle dat Světové zdravotnické organizace požilo za poslední rok alespoň jednou alkohol téměř 75 % české populace starší patnácti let.[3] Další data jsou neméně znepokojivá, dle různých odhadů si riziková konzumace alkoholu ročně vyžádá v Česku kolem 7 tisíc lidských životů a náklady spojené s její léčbou vyjdou státní kasu na 40 až 60 miliard za rok.[4] Hranici rizikového (tj. život ohrožujícího) pití přitom překračuje 1,5 milionů Čechů a krátkodobou intervenci by potřebovalo dokonce 3,5 milionů Čechů (!), tj. třetina celkové populace.[5] Více než 600 tisíc Čechů konzumuje alkohol každý den a alespoň jednou týdně pije alkohol 14 % patnáctiletých dívek a 20 % patnáctiletých chlapců. První kontakt s alkoholem před třináctými narozeninami přiznává mezi českými mladistvými 24 % dívek a 28 % chlapců.[6] Samozřejmě je zde nutno připomenout, že dle české legislativy je možné konzumovat alkohol toliko u osob starší osmnácti let. Je vidět, že „český alkoholový problém“ je pěstován už od velmi nízkého věku, což samozřejmě výrazně komplikuje a prodražuje řešení.

Jaká je cesta k lepším zítřkům? Dlouhá a náročná. Možností je například významné posílení prevence skrze lékařské ambulance a krizová centra, vzdělávací prevence na školách, důsledná kontrola obchodníků co do dodržování projede alkoholu mladistvým, varovné etikety na lahvích či omezení prodeje na specializované prodejny. Země je jenom tak zdravá, jako je zdravá její populace. A v tomto směru máme před sebou veliký kus práce.