Pokud budeme vycházet z paradigmatu, že stávající průběžný důchodový systém (prostředky vybrané od aktuálních daňových poplatníků skrze odvody na sociálním pojištění jsou v daný moment ihned spotřebovány na důchody aktuálních penzistů) bude zachován, jsou naše možnosti co do úprav omezeny v zásadě toliko na tři parametrické operace. Zároveň se jedná o poměrně jednoduše pochopitelné kroky. Můžeme totiž buď získat pro důchodový systém více financí nebo můžeme na důchodech vyplatit méně. O jaké kroky konkrétně jde?
Zaprvé se můžeme rozhodnout, že stát vybere více prostředků, které následně přetransformuje do výplaty starobních penzí. Tohoto lze dosáhnout jedině tak, že stát zvýší příjmy důchodovému účtu, tj. zvýší daně subjektům podléhajícím daňové či jiné ekvivalentní povinnosti – fyzickým a právnickým osobám.
Zadruhé se můžeme rozhodnout, že stát bude napříště vydávat na důchody menší objem prostředků. Toho lze dosáhnout v zásadě dvěma způsoby – buď stát sáhne ke snížení starobních penzí jako takových nebo provede (resp. minimálně zachová) zvýšení důchodového věku.
Možnost nominálního snížení důchodů osobně považuji za zcela nereálnou, neboť by tím politické vedení země spáchalo pro příští volby politickou sebevraždu. Z politického hlediska je tedy nutno jíti buďto cestou vyšších daní nebo vyššího důchodového věku. Obě cesty jsou ale velmi bolestivé.
Již dnes jsou české mzdy zatíženy extrémní mírou zdanění, její zvýšení v kontextu inflační vlny posledních let je tak dle mého názoru nemyslitelné. Nově nastupující vláda ve svém programovém prohlášení dokonce naopak plánuje snížení korporátní daně z 21 % na 19 %. Zde tedy prostor pro dodatečné příjmy nevidím.
Zbývá nám tak možnost třetí – zvýšit důchodový věk. Současný strop 65 let byl dosluhující vládou prolomen a postupně nabíhá zákonná úprava zvyšující hranici na 67 let pro dnešní třicátníky. Proti tomuto postupu stojí relevantní data ohledně věku, kterého se Češi dožijí ve zdraví. Již dnes je tento věk pod důchodovým věkem (muži 61,7 let, ženy 62,6 let). Je tak otázkou, zda při případném dalším zvýšení nebudou prostředky ušetřené na důchodech těmto lidem vypláceny skrze jiné sociální transfery jako nemocenská či invalidní důchod. Vysoce obezřetní pak musí být politici ohledně pracovníků v tzv. náročných profesích.
Krokem, který by výrazně změnil situaci, by bylo celkové přenastavení dosavadního systému, kdy v naprosté většině případů představuje důchod jediný příjem penzistů. V zahraniční tomu tak zpravidla není, lidé jsou v průběhu aktivního života zvyklí investovat a spořit si po své vlastní ose. Debaty o tomto bychom v naší zemi vzhledem k aktuální demografické situaci nutně potřebovali.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň