Vladislav Třeška měl už od školních let jasno, že jeho cesta povede k medicíně. "Hodně jsem sportoval, hrál hokej a fotbal. Sám od sebe jsem se na základní škole přihlásil do zdravotnického kroužku. Naši mě k tomu vůbec nenutili. Chtěl jsem vědět, co mám dělat, kdyby se při sportu někdo ze spoluhráčů zranil. Kroužek vedla zdravotní sestřička praktického lékaře paní Hašková, ta nás zajímavou formou přitáhla k medicíně. Dodnes před jejími výukovými metodami smekám. Všechny nás to moc bavilo. Když jsem pak šel do Plzně na ‚gympl‘ v tehdejší ulici Pionýrů, už jsem věděl, že chci dělat medicínu," popsal v lednovém rozhovoru pro Radniční listy.
Ještě před pár týdny mluvil i o dalších svých nejbližších milnících a vylepšeních, které na "své" klinice plánoval. "Chceme robota využívat při operacích jater už od letošního března. Budeme první v České republice. Všechno je připraveno, nasmlouváno. Je to velmi důležitý milník nejen pro nás chirurgy, ale i pro pacienty, protože stonání po robotické operaci je úplně jiné. Pacienti se rychleji zotavují a jsou hospitalizováni výrazně kratší dobu. Pomocí robota však nebudeme moci operovat všechny stavy, počítáme, že zhruba 60 procent operací se bude muset dále dělat otevřenou cestou," popisoval. Osud ale chtěl jinak...
