Psal se červen roku 2012, když tehdy mladého labutího samce v jeho druhém roce života zvířecí záchranář Karel Makoň celého od oleje vytáhl ve spolupráci s hasiči z řeky Berounky u norné stěny nedaleko kostela sv. Jiří v Plzni – Doubravce. Pak se svojí labutí partnerkou hnízdil na Radbuze, před dvěma lety ale záchranáři pár odchytli a převezli na rybník na Rokycansku. "V březnu 2019 nám však návštěvníci pohybující se kolem rybníka nahlásili nález uhynulé labutě a podle ornitologického kroužku jsme zjistili, že je to labuťákova dlouholetá družka," popsal Makoň. Osamělý vdovec se pak na lokalitě zdržoval ještě asi měsíc. "Když se za ním vyrazili podívat na kolech i rychlostní kanoisté z TJ Plzeň Prazdroj, tak už na rybníku nebyl," popsal.
Zhruba před třemi týdny se do Plzně na řeku Radbuzu nad jez u Mrakodrapu a k papírenské lávce vrátil pár labutí velkých. Na tom by nebylo zas až tak nic zvláštního, kdyby samec z onoho páru nebyl právě "trenér" rychlostních kanoistů TJ Prazdroj Plzeň s číslem ornitologického kroužku LB 73. "Obrovský a statný labutí samec, který velice dobře vycítí, kdo se ho bojí a kdo ne, při ochraně svého teritoria neváhá pronásledovat rychlostní kanoisty trénující na řece Radbuze kolikrát až k papírenské lávce či k jejich nástupnímu molu u loděnice," uvedl s nadsázkou Makoň.
Samec ale podle něj není zlý, jen si chrání své teritorium a partnerku. "Předpokládám, že až labutě sednou na vejce, tak že bych se párkrát tréninku dětí zúčastnil a pokusil se ho umravnit. Nebo bychom mu museli po páření přistřihnout letky na křídle, aby na těch pár měsíců, než je vymění, nebyl tak rychlý. Na druhou stranu se ale bojím, aby zpomalení labutího samce nemělo vliv i na výkon mladých kanoistů, kteří by se zcela určitě díky labuťákovi dostali se svými časy do užší nominace na mistrovství světa či olympiádu," dodal Makoň.
