Zobrazení položek podle značky: Házená Plzeň

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje i v oslabené sestavě dokázali zvítězit ve středeční dohrávce 19. extraligového kola na palubovce Handball Brno 28:25. V sobotním zápase v Zubří tak budou hájit druhou příčku tabulky.

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje ovládli domácí pohár. Západočeši porazili v dramatickém finále Nové Veselí 27:24 poté, co museli dotahovat sedmigólovou ztrátu.

Zdůrazňuje, že jeho největším úspěchem a životním motorem je rodina. S manželkou Renátou, s níž má tři děti – dva syny a dceru, prožil Pavel Čejka už 58 let. A letos 12. února měli důvod k velkým oslavám. Bývalý skvělý házenkář, kapitán plzeňských mistrů Československa z roku 1974 a později úspěšný trenér, oslavil osmdesátiny. V kondici, kterou mu může závidět leckterý šedesátník. „Snažím se udržovat v chátrání, jak říkám. Hýbu se, stýkám s mladými lidmi, sleduji dění okolo sebe,“ odhaluje svůj recept na vitalitu s úsměvem Pavel Čejka.

Talent tým Plzeňského kraje slaví postup mezi nejlepších osm celků třetího nejvýznamnějšího evropského poháru. Po výhře v Lucembursku 34:30 porazil Handball Esch i na domácí palubovce 29:26.

Úvodní zápas osmifinále EHF European Cupu na palubovce lucemburského klubu Handball Esch házenkáři Plzně zvládli, když vyhráli 34:30. Před domácí odvetou, která je na programu v neděli od 18 hodin jsou tak blízko postupu.

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje pokračuje po reprezentační přestávce ve vítězném tažení, i když tentokrát se na výhru 26:23 v Kopřivnici pořádně nadřel. Už ve středu hostí obhájce titulu od 18.30 pražskou Duklu.

Pro fanoušky bylo jeho jméno trochu neznámou. Ale po lednovém mistrovství Evropy na Slovensku si už házenkář Tomáše Piroch skvělými výkony hlasitě řekl o pozornost. Jednadvacetiletý plzeňský odchovanec si ve třech utkáních připsal deset branek, pětkrát se trefil v závěrečném utkání základní skupiny do sítě vicemistrů světa ze Švédska. Bohužel, cenná remíza 27:27 Čechům k postupu nestačila, scházel jediný gól. „Určitě se nemáme za co stydět. Ale všichni jsme byli moc zklamaní, chybělo opravdu málo,“ litoval Piroch, ryšavá levoruká spojka.

Souboj druhého a třetího celku tabulky sliboval vyrovnanou podívanou. Plzeňští házenkáři ale nakonec nedali Lovosicím šanci a zvítězili jednoznačně 31:21. Plzeň se díky dvěma bodům za vítězství dotáhla v tabulce na vedoucí Karvinou. Slezané však mají zápas 14. kola k dobru.

Páteční utkání Talent týmu Plzeňského kraje proti Lovosicím, které začíná v 19:15, bude mít charitativní podtext. Domácí nastoupí ve speciální růžové sadě dresů na podporu boje proti rakovině. Ty budou následně vydraženy a veškerý výtěžek půjde na podporu neziskové organizace Liga proti rakovině. Tu podpoří i diváci koupí vstupenky a speciální placky.

Před pár lety byl kapitánem české juniorské reprezentace, ve třiadvaceti letech si pivot házenkářů Talent týmu Plzeňského kraje Daniel Režnický odbyl také debut v dospělém národním týmu. Na začátku listopadu obdržel do reprezentačního trenéra Rastislava Trtíka pozvánku na sraz do Brna, herní křest si odbyl v přípravném duelu v Rakousku proti domácímu týmu. Češi, kteří se připravují na lednové mistrovství Evropy na Slovensku a v Maďarsku, na půdě soupeře prohráli 30:35, v domácí odvetě už se radovali z výhry 30:21.

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje přehráli v 10. extraligovém kole na domácí palubovce Zubří 29:23 a díky zaváhání Karviné se dostali do čela tabulky.

Hned třikrát v průběhu necelého měsíce se házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje utkají se Zubřím. První ze zápasů je na programu v 10. kole extraligy v neděli od 10.30 hodin v městské hale na Slovanech.

Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje se po jasné výhře nad Hranicemi dostali už na druhé místo tabulky. Zlepšenou formu budou chtít potvrdit i v neděli, kdy opět na domácí palubovce hostí Kopřivnici. Zápas začíná v hale Lokomotivy na Slovanech v 10:30.

Nepřesvědčivé výsledky a výkony v přípravě a stejně špatný úvod do sezóny. Házenkáři Talent týmu Plzeňského kraje prohráli na domácí palubovce ve svém prvním extraligovém zápase s Novým Veselím 30:32.

Jeden je hvězda hokejové NHL a ten druhý mistr extraligy házené. Dominik Kubalík a Milan Škvařil se ve čtvrtek sejdou v Plzni a společně se budou podepisovat fanouškům. Jejich autogramy můžete získat ve čtvrtek 2. září od 17 hodin v prodejně SPORTMH v prvním patře v Galerii Slovany.

V minulé sezoně nastřílela v házenkářské interlize 158 branek, patří mezi elitní české kanonýrky. A po uplynulé sezoně postarala se o jeden z nejzajímavějších přestupů v soutěži. Levoruká spojka Veronika Galušková a plzeňská rodačka se po pěti letech v pražské Slavii vrátila domů, aby posílila tým DHC Plzeň. V něm se potká se sestrou Dominikou, sestřenicí Lindou, jednou z trenérek klubu je její teta Jana… Slušný rodinný klan!

„V Praze už jsem byla docela dlouho a já jsem docela rodinný typ. Mám v Plzni celou rodinu, z Prahy jsem jezdila domů, jak to jen šlo. Za příbuznými, kamarády, později už i za přítelem. A strašně se těším, že si v zápasech zahraji se ségrou a sestřenkou vedle sebe,“ popisovala třiadvacetiletá Veronika Galušková.

V interlize jste si proti Dominice a Lindě párkrát zahrála. Jaké to bylo?
Pro nás všechny to byly zvláštní pocity. Navíc se spoustou dalších holek z DHC jsem vyrůstala ve Slavii na Borech, známe se odmalička. Na hřišti to bylo znát. Věděly jsme navzájem, co ta druhá udělá, bylo složité vymyslet něco překvapivého.

Zatímco se Slavií Praha jste hrála o titul, Plzeň v minulé sezoně bojovala ve skupině o záchranu. Změní se teď klubové cíle?
Pro mě je veliká motivace dostat se s Plzní výš. Základní cíl bude play off. A tam už to bude o tom, jak si vše nastavíme v hlavách. Budu moc ráda, když holkám pomůžu k co nejlepšímu výsledku.

Nezrazoval vás někdo od návratu do Plzně? Že si výkonnostně pohoršíte?
Hodně lidí se ptalo, proč to dělám. Ale když jsem jim vysvětlila, že chci za rodinou, za přítelem, za kamarády a nechce se mi stále cestovat tam a zpět, pochopili to.

Hlavně se sestřenicí Lindou jste toho v dětství nahrály spoustu. Je na co navázat?
Samozřejmě. S Lindou jsem hrála od pěti let. Nemusíme se na sebe ani koukat a víme, co druhá udělá. Ségra Dominika je sice starší, potkaly jsme se až v ženách, ale i s ní hrajeme poslepu. A navíc mě konečně v obraně nebude mastit. (smích) Moc se těším, že spolu budeme na stejné lodi.

Když jste jako malá začínala ve Slavii VŠ na Borech, byla navíc vaší první trenérkou maminka Soňa, že?
Začala jsem někdy ve čtyřech letech. Mamina tam trénovala pětileté caparty, já chodila s ní. Nebavilo jí mě jen hlídat, tak mě hned šoupla mezi ně. Navíc bylo odmalička jasné, že jsem levačka, všechno jsem ze stolu automaticky brala do levé ruky. O to větší motivaci rodiče měli dostat mě k házené.

Do Slavie jste odcházela ještě jako juniorka, jaké vám zůstanou vzpomínky?
Krásné. Nasbírala jsem strašně zkušeností, moc mě to ve Slavii bavilo, měly jsme tam super kolektiv a byla jsem spokojená. Jsem ráda, že jsme se rozešli v dobrém.

Odejít do zahraničí vás nelákalo?
Během angažmá ve Slavii se něco sešlo. Německo, Itálie, Francie, dokonce i Izrael… Ale nikdy jsem se nerozhodla. Asi v tom hrál největší roli můj strach. Angličtina nic moc, s cizími jazyky nejsem kamarádka. Vždycky jsem se nejvíc bála toho, že někde venku budu sama. Vlastně nikdy nedošlo k tomu, že by smlouva ležela na stole. Vyslechla jsem si nabídku, na jak dlouho by to bylo, kde a za kolik. Ale nikdy jsem se nerozhoupala. Asi nejsem moc cestovací typ. Navíc jsem studovala gymnázium a podmínka mamky byla jasná: Nejdřív odmaturuješ, pak už je to na tobě.

Na hřišti vás trošku omezuje zranění, přes dva roky nastupujete se speciální ortézou kvůli únavové zlomenině holenní kosti. Jaké jsou vyhlídky na vyléčení?
Jediné řešení by bylo rok bez sportu a sádra na noze. To jsem odmítla. Na začátku jsem si dala čtyři měsíce klidu, to mi pomohlo. Je to únavová zlomenina, nějaký čas se tvořila a ještě delší se bude hojit. Srůstá to, stav se stále pomaličku lepší. Ale bolesti vnímám, občas noha oteče, udělá se modřina. Adrenalin během zápasu všechno přebije, ale občas mám pocit, že mi po něm nohu někdo uřízne. Hlavní je, že za ty dva roky je vidět jen zlepšení, tím se čím dál víc omezuje hrozba, že se stav zhorší. Ale v tréninku si musím někdy ulevit, od doktora mám zakázáno měnit povrchy. Ale v hlavě jsem si to nastavila tak, že definitivně zranění vyřeším až po kariéře.