Na několik otázek nám odpověděl kapelník a zakladatel Taxmenů, soukromý badatel, spisovatel, publicista, autor literatury faktu Jaroslav Čvančara.
Jardo, jak se kapele letos v Plzni hrálo?
Hrálo se nám moc dobře. Ostatně, vždy zaplníme celé náměstí Republiky. Ta atmosféra, kdy posluchači zpívají s námi, je těžko popsatelná. Přesto bych si trochu postesknil. Za celých těch 35 let nás ještě nikdy nezařadili do televize, ani nikam jinam. I když se to zde kameramany vždy jen hemžilo. Což v době, kdy vlastně končíme svou kariéru, docela zamrzí.
V Plzni hrajete každý rok už od prvních oslav v roce 1990. Na které Slavnosti svobody vzpomínáš nejraději?
Rozhodně vzpomínám nejraději na ty první, v roce 1990. Tolik spontánních momentek a společenských nadějí již asi nezažiji. Do Plzně jezdím rád od mládí. Mám zde spoustu dobrých kamarádů. A když už jsem zde, pochopitelně zaskočíme k Salzmannům na několik „točeňáků“ zdejšího pěnivého moku. Po mém otci jsem pražským Žižkovákem, ale po mamince jsem Plzeňák. Takže Plzeň rovná se dobré vzpomínky.
Avšak na jednu starou epizodu s kapelou budu vzpomínat vždy nerad. Během jedné hospodské zábavy v roce 1970 náš houslista zazpíval písničku Bajka o smutné zemi na melodii staré ruské písně Stěnka Razin.
„Blázen Brežněv poslal tanky,
myslel, že nás zastraší,
tím však právě dokazuje,
že mu v hlavě haraší“.
Kdosi z přítomných štamgastů našeho muzikanta ale udal. A tak ho StB obvinila z hanobení sovětského představitele, a soudce jej poslal na čtyři měsíce do věznice Bory. Tam spoluvězni, v naprosté většině kriminálníci, našeho houslistu s vědomím bachařů tyranizovali. Například: chovali si ještěrky a nutili ho, aby pro ně každý den nachytal několik desítek much. Když normu nesplnil, dostal v noci „deku“ – jinak řečeno byl zmlácen. Do kapely se z vězení vrátil v roce 1972 nikoliv starý dobrý houslista, ale téměř psychická troska. Následkem psychického trauma se mu třásly ruce. Časem se sice nějak dal dohromady, ale pak se mu to stejně spolu s alkoholem vymklo z rukou.
Prakticky celý život se věnuješ bádání na téma operace Anthropoid a našeho odboje za druhé světové války. Jak k tomu došlo a co bys našim čtenářům na toto téma vzkázal?
Heydrichiáda, to je úžasné téma plné malých antických příběhů. Mnohé z Plzně. A ne všechny detaily byly pořádně popsány. Jak jsem se již zmínil, pocházíme ze Žižkova, kde za války poblíž žila statečná rodina Moravcových. Marie Moravcová jako spojka parašutistů často jezdila do Plzně k rodině kriminálního inspektora Václava Krále a obchodníka Vojtěcha Kučery. Anthropoid sehrál důležitou roli v neúspěšném britském bombardování Škodovky. Také jsem napsal monografii o plk. Pravomilu Raichlovi, jenž zemřel v Plzni v roce 2002, v den, kdy chtěl zastřelením potrestat zločince Karla Vaše. Čtenářům bych vzkázal, abychom historii vykládali vždy tak, aby se co nejvíce blížila pravdě.
Skupina Taxmeni letos slaví 55. výročí svého založení. Narozeninový koncert je v Plzni plánován na 12. listopadu v Měšťanské besedě.
