Když na konci listopadu proběhly v malé západoafrické zemi jménem Guinea-Bissau volby, po nichž následoval vojenský puč a k moci se pro změnu dostala armáda, zaznamenal to málokdo. Konečně i název země se plete se sousední Guineou, se kterou sice nemá nic společného, ale podobnost ve jménech je natolik velká, že vlastně nemáte potřebu zkoumat, čím je země vyvážející kešu oříšky a mající přímé letecké spojení s Lisabonem zajímavá. Přesto nás k zemi přezdívané narko-stát váže silná historická linka, protože symbol jejího odporu vůči kolonialismu - Amílcar Cabral - si z komunistického Československa odvezl nejen spolupráci s StB, ale také lásku ke tradiční české „zmijovce“.
Západoafrická Guinea-Bissau byla součástí portugalského impéria už od poloviny 15. století, tedy ještě dříve, než byla Kryštofem Kolumbem objevena Amerika. Portugalští mořeplavci obeplouvající Afriku na cestě do Asie zakládali po cestě obchodní osady, přičemž v rámci Afriky byla portugalská Guinea společně s Angolou, Mosambikem, Svatým Tomášem a Princovým ostrovem a Kapverdami jedním z pěti ovládaných území. Zatímco většina evropských koloniích začala vyhlašovat nezávislost počátkem 60. let, portugalské kolonie si musely počkat až do roku 1974, kdy se změnil režim v samotném Portugalsku. Pád Salazarova autoritativního režimu se projevil emancipačním hnutím, které vyústilo v nezávislost mj. Guinea-Bissau. Ústřední postavou v čele národně-osvobozeneckého boje byl Amílcar Cabral, který byl natolik urputný ve svém boji proti kolonialismu, že se stal doslova symbolem panafrikanimu, k čemuž mu dopomohl atentát, který ho připravil o život ještě před tím, než jeho vlast získala oficiálně nezávislost.
Cabral byl mimořádně agilní a díky svým rétorickým schopnostem, v nichž se projevoval hluboký obdiv k marxismu, se stal zajímavým partnerem i pro východní blok, jenž se snažil v rámci studené války podporovat nejrůznější protizápadní aktivisty. Výsledkem byla Cabralova cesta do komunistického Československa, během které se stal spolupracovníkem StB s krycím jménem „Sekretář“. Nejednalo o nic výjimečného, konečně Československo podporovalo nejrůznější národně-osvobozenecká hnutí napříč kontinentem s cílem oslabit vliv ideologických nepřátel, tedy zemí západního světa. Důvody, proč si tajná služba vybrala lusofonního buditele, byly dány jak Cabralovou inteligencí a určitým šarmem, tak skutečností, že sousední Guinea (neboli Guinea Conakry podle hlavního města) byla důležitou základnou pro československé zahraniční zpravodajské služby a do sousední portugalské Guinee to bylo „coby kamenem dohodil“. Země ležela na půli cesty mezi Kubou a Sovětským svazem a poskytovala tak vlastně ideální logistické zázemí pro rozvoj operací v celé Africe.
Cabral si ze své československé mise nepřivezl jen podepsanou spolupráci a řídícího důstojníka v zádech, kterému reportoval minimálně 73krát, ale také ikonickou pokrývku hlavu, naši zmijovku, jež se stala nedílnou součástí image tohoto marxisty, politika a revolučního básníka. Údajně se s čepicí oblíbenou na českých zabíjačkách setkal při své cestě po jižních Čechách, při které zavítal do Strakonic, kde sídlila legendární fabrika Fezko. Vybaven zmijovkou a zásobami materiální pomoci pro svou politickou stranu zahrnující mj. pušky, kulomety, munici a motorku JAWA se vydal zpět domů, aby bojoval proti portugalské nadvládě. Jeho smrt jen pár měsíců před ziskem nezávislosti vlastně předznamenala další osud země, která od té doby zažila kolem 20 převratů, pokusů o převrat nebo vzpour, za nimiž stála armáda.
Aktuální události dvoumilionové země velikosti o něco menší, než Švýcarsko souvisejí s nelichotivou pověstí, kterou si jedna z nejchudších zemí světa vysloužila v posledních letech. Přezdívka narko-stát odpovídá realitě. Díky výhodné poloze mezi Latinskou Amerikou a Evropou a množství málo obydlených ostrovů v blízkosti pobřeží se země stala překladištěm obchodu s drogami, který začaly ovládat kolumbijské, venezuelské a brazilské kartely. Malé ukryté zátoky ostrůvků Bijagós se staly logistickým centrem pro kokainový obchod, který v Evropě vzkvétá a za jehož rozmachem stojí právě dobře fungující „obchodní“ středisko v západní Africe. Díky absenci jazykové bariéry mezi Brazílií, Guinea-Bissau a Portugalskem se drogy dostávají do Evropy snadněji než kdy dříve a pokud jste někdy procházeli ulice portugalského Lisabonu, jistě jste zaznamenali, že vám na ulici byl nákup různých druhů omamných látek nabízen za ceny, které ještě neprodělaly rekordní inflaci. Stojí za tím právě přistěhovalecké komunity, jež zprostředkovávají obchod mezi domovskou zemí a Evropou.
Pověst o narko-státu nenechala klidným ani Donalda Trumpa, jenž pozval čerstvě sesazeného prezidenta na jaře do Bílého domu. Prezident Embaló, který do té doby byl zván jen do Moskvy a audienci u hlavy USA si řádně užíval, slíbil, že jeho vláda udělá vše proto, aby se kokainové dodávky alespoň částečně dostaly pod kontrolu. Tedy kontrolu někoho jiného, než jsou armádní špičky, které nejen že z obchodu profitují, ale přímo ho částečně řídí. V zemi, kde nejlepší práci se stabilním platem v hotovosti nabízí drogové kartely, je těžké najít dostatečnou ochotu se s nelegálními živly efektivně vypořádat.
Po volbách z konce listopadu si čerstvě svržený prezident i jeho protikandidát nárokovali vítězství s tím, že ještě před oficiálním vyhlášením výsledků voleb se do děje vložila armáda s tím, že v zemi je ohrožena stabilita. V praxi se tím pravděpodobně myslí to, že armáda se bála dalšího oslabení své moci, a proto se rozhodla proti hlavě státu vystoupit ještě před oficiálním potvrzením výsledků. Zatímco svržený prezident Embaló přiznal v telefonním hovoru s televizní stanicí France24, že byl odstaven od moci, Africká unie pozastavila Guinea-Bissau členství a vyzvala k obnovení všech legislativních procesů. Protože se příliš neví, co se děje, objevují se spekulace o zinscenování celého převratu a údajné snaze zdiskreditovat volební procedury až po tvrzení, že odstraněný prezident byl hlavou drogového kartelu. Uvidíme, co vývoj v zemi oříšků kešu přinese.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
.jpg.small.jpg)
