Imbolc je gaelský svátek v polovině doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností, je oslavou přicházejícího světla, které bylo počato o zimním slunovratu. Dny se pomalu prodlužují, a ačkoli je příroda v tuto dobu často ještě pokrytá sněhem, v jejím nitru se tvoří zárodky nových životů. Svátek je spojený s kultem bohyně Brigid, po christianizaci pak se svatou Brigitou z Kildare, patronkou ovcí, pastevectví a plodnosti, jejíž svátek je slaven 1. února. Imbolc byl Kelty chápán jako první den jara a byl také spojen s laktací a bahněním ovcí, kterým se v této době rodí jehňata.
Podle lidového podání navštěvuje svatá Brigita v tento den domácnosti a žehná lidem a dobytku, proto je do domu symbolicky zvána a někdy je jí připravována i postel s drobnými obětinami a březovou větévkou, kterou má světice oživit jarní přírodu. Taktéž jsou vytvářeny její panenky zvané brídeóg, nebo také biddy, vyrobené ze slámy a oděné do šatů. S panenkou se také koledovalo – takové obchůzky se účastnily především neprovdané dívky oděné do bílé. Dále byl pleten „Brigitin kříž“ ze sítiny či slámy, jež měl chránit před špatným počasím. Imbolc byl také spojen s hodováním, připravován je například bramborový pokrm colcannon či sladký chléb barmbrack. Mezi další zvyky patřil rituál první orby, úklid domácností a kováren, zapalování ohňů a svící na ochranu před zlými silami, nebo návštěvy u posvátných studánek.
Imbolc polečně s Beltainem, Lughnasadem a Samhainem náleží mezi nejdůležitější gaelské svátky.
„…na Hromnice o hodinu více…“
Hromnice jsou dnem, kdy zima ztrácí na síle a jaro je zase o kousek blíž. Pokud jste ještě neuklidili vánoční stromečky a betlémy, máte nejvyšší čas. Na Hromnice - 2. února - totiž definitivně končí doba Vánoc. Na Hromnice se slavilo Uvedení Páně do chrámu - tedy událost, kdy Marie a Josef donesli malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby ho zasvětili Bohu. Marie zároveň ukončila čtyřicetidenní období očisty po porodu, jak bylo tehdy zvykem. V katolické církvi je tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života, kdy jsou zasvěcování řeholníci a řeholnice, neboť je spojen s ochotou zasvětit svůj život poslání.
Staří Slované oslavovali 2. února boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku.
V lidovém křesťanství se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné právě v tento den. Hromničky dávali lidé do oken na ochranu domácnosti před bleskem, který způsoboval požár nebo usmrcoval lidi a dobytek.
Samozřejmě, že od 2. února nebude mít den o hodinu více, pořekadlo jen připomíná, že den se nenápadně prodlužuje a můžeme si užívat více světla než při zimním slunovratu. Od slunovratu se délka denního světla prodloužila nejenom o slibovanou hodinu, ale dokonce ještě o dvacet minut navíc.
A kde si můžete oněch osmdesát minut k dobru vychutnat? V našem regionu například na pěkné procházce do cíle s "hromovým" názvem. Vydejte se na výlet k Hromnickému jezírku. Evropský unikát najdete u obce Hromnice nedaleko Třemošné. Voda jezírka je slabým roztokem kyseliny sírové, je proto sterilní a bez života. Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu.
Hromnice podobně jako jiné svátky byly obestřené řadou pověr. Například kdo ten den tancuje, vtipkuje či kleje, přivolává na sebe neštěstí. Dokonce by se prý nemělo šít ani vyšívat. Proč? Protože jehla prý přitahuje blesky a mohla by tak podpálit stavení. Milovnice šití tak mají o důvod víc, proč si musí vyrobit svíčku hromničku.
Hromnice provází spousta pranostik. Nejen „…na Hromnice o hodinu více…“, ale také „…na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce…“, anebo že "když na Hromnice únor měkký bývá, udeří pak v březnu velká zima". Další pranostiky tvrdí, že "když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se vleče" a že "zelené Hromnice znamenají bílé Velikonoce". Uvidíme, zda se některá z pranostik letos naplní.
