Ačkoliv se příběh psa může zdát jako banalita a milá kuriozita, má mnohem hlubší pozadí, odkrývající jak jedinečnost místa na „konci Afriky“, tak povahu společnosti procházející druhou světovou válkou. Kousek za Kapským Městem byla v zátoce False Bay zřízena v polovině 18. století původně holandská námořní základna, ze které lodě vyrážely buď do poklidnějších vod Indického oceánu a dále do Asie či se připravovaly na vstup do studeného Benguelského proudu, omývajícího západní pobřeží Afriky. S příchodem Britů počátkem 19. století byla základna s Kapským Městem spojena silnicí a železnicí, která mj. stále funguje a pokud vás neodradí historky o tom, že v poloprázdném vlaku občas dochází k přepadení, můžete se na romantickou vyjížďku podél pobřeží vydat i v současnosti. Pojedete kus cesty mezi mořem plným surfařů za jakéhokoliv počasí a písčitou pláží, která mizí jen kousek od silnice, za níž se strmě zvedají zelené kopce pokryté vinicemi. Malebnost scenérie vás uchvátí navzdory případným kapsářům, které prostě musíte odehnat.
Na přelomu 30. a 40. let minulého století byla tehdejší Jihoafrická unie sice formálně nezávislá, nicméně stále byla doslova pupeční šňůrou spojena s Velkou Británií, která základnu na jihu Afriku spravovala až do roku 1957, kdy ji předala Jihoafričanům. Pro Brity to byla jedna z nejdůležitějších námořních základen na celé jižní polokouli, ze které operovali v jižní části Atlantiku a Indického oceánu a z níž bylo zajišťováno pravidelné zásobování britských držav v Atlantiku (Svatá Helena, Tristan da Cunha a Ancension, kam se až do roku 2016 nedalo letět a lodě představovaly jediný způsob dopravy). A právě v době, kdy se svět připravoval na možný globální střet, se psaly dějiny jednoho z nejslavnějších příslušníků britského královského námořnictva, který na rozdíl od všech svých souputníků nemusel oficiálně nosit v době služby řádně nasazenou námořnickou čepici.
Bílý pes vlastním jménem Pride of Rondebosch se narodil 1.4.1937 na předměstí Kapského Města, přičemž svému majiteli způsoboval vrásky na čele. Našel si totiž zálibu v jízdě vlakem na černo a trasu mezi domovem a nejvzdálenější zastávkou v Simon’s Town byl schopen absolvovat i několikrát za týden. Hlavními pasažéry vlaku byli námořníci, kteří obrovského psího kamaráda krmili různými pamlsky a on je na oplátku tahal na konečné z vlaku, když se jim pod náporem alkoholu podlomily nohy a nebyli schopni dojít na základnu. Psí cesty po pobřeží se staly natolik častými, že majitel dogy skončil na pohovoru u provozovatele železniční trati, protože průvodčí poukazovali na to, že pes jezdí načerno, občas vykoná potřebu a že není možné mít takto neukázněné cestující. Majitel uvažoval, že psa nechá utratit, což se dozvěděli námořníci, kteří se rozhodli zasáhnout a 25 8.1939 zařídili, aby pes mohl oficiálně vstoupit do britské námořní služby. Zapsán byl jako Able Seaman (stálý námořník), jméno Just Nuisance (Prostě Mizera) a jako místo služby byla uvedena loď HM Afrikander. Původně civilní loď měla za úkol zajišťovat logistickou podporu britskému královskému námořnictvu, a tedy nevyplouvala na volné moře, ale byla v přístavu a fungovala jako administrativní a organizační podpora. Just Nuisance byla přidělena služba právě na lodi Afrikander, a tak trávil většinu času s námořníky v Simon’s Town, kde byl zapojen především do společenských aktivit. Doprovázel je do hospod, chodil na námořní přehlídky a svému mladšímu bratrovi jménem Bats domluvil práci v místní nemocnici, kde sloužil jako vodící a podpůrný pes. Občas se choval nevhodně, neboť byl nachytán v postelích námořníků, neposlouchal rozkazy a občas něco ukradl. Byl vždy řádně potrestán např. odebráním kostí na celý týden či zákazem her v prostorách základny. Jak to tak bývá, život velkých psů bývá krátký, a tak byl vyřazen ze služby krátce poté, co ho v roce 1943 srazilo auto. 1.4.1944, v den svých narozenin, byl utracen a pochován na kopci nad Simon’s Town, kde má dodnes opečovávaný hrob s náhrobkem, který připomíná, že právě díky němu si námořníci udržovali i v době 2. světové války dobrou náladu.
Připomínky čtyřnohého námořníka jsou v Simon’s Town na každém kroku, a kromě masivní bronzové sochy je můžete vidět na bílých zdech, kde na vás tu a tam vykoukne silueta obrovského psa. Nebyl to jen pes, ale symbol, někdo, kdo se stal součástí života ve městečku na konci Afriky, které je i dnes hlavní námořní vojenskou celé Jihoafrické republiky. Mimochodem, právě tady kotvila v roce 2022 ruská námořní loď nakládající zbraně pro válku na Ukrajině, ukrytá dostatečně daleko před zraky světové pozornosti. Protože tady, na konci Afriky, a tak trochu i světa, máte stále pocit, že můžete zažít život v jeho autentické podobě bez příkras.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101
