Ale ouha! Když se podíváme na čísla, zjistíme, že ten „větší barák“ má momentálně Rakousko. Jejich HDP na obyvatele je podstatně vyšší než to naše a v indexu lidského rozvoje si také vedou lépe. Rakousko je prostě o pořádný kus dál. Proč? Protože pochopili jednu zásadní věc: budování prosperity vyžaduje dlouhodobý plán a vytrvalost.
Co máme společného? Obě země mají bohatou historii, malebnou krajinu (i když ty jejich Alpy… no, to je jiná liga) a obě milují pivo (i když to naše je samozřejmě lepší). Využíváme výhod strategické polohy v srdci Evropy. Jsme si blízcí kulturou, humorem (i když ten jejich je občas takový… uhlazenější) a především tou naší středoevropskou povahou. Ale tím podobnosti pomalu končí, vážení čtenáři.
Kde nám Rakousko uteklo? V ekonomice, samozřejmě. Rakouské hospodářství je pevnější a diverzifikovanější. Zatímco my se příliš spoléháme na pár klíčových průmyslových odvětví, Rakousko nesází vše jen na jednu kartu. Investuje do inovací, high-tech průmyslu, ale zároveň si udržuje silnou pozici v tradičnějších oblastech, jako je finančnictví, cestovní ruch nebo třeba zemědělství. A co je nejdůležitější? Mají stabilní právní a podnikatelské prostředí, které láká investory jako jarní kvítí včely. U nás? No, víte jak. Jednou tak, podruhé onak. A podnikatelé se občas cítí jako na houpačce. Nekvalitní houpačce.
Další klíčovou oblastí je investování do infrastruktury a výzkumu. Rakousko masivně investovalo do modernizace silnic, železnic a digitálních sítí. A co se týče výzkumu a vývoje? Jdou na to chytře – propojují akademickou sféru s byznysem a vytvářejí tak inovativní ekosystém. U nás? No, občas se zdá, že investujeme spíš do billboardů, marketingu a papírování než do reálného pokroku.
A nesmíme zapomenout na sociální systém a kvalitu života. Rakousko se pyšní jedním z nejlepších systémů zdravotní péče, vzdělávání a sociálního zabezpečení v Evropě. Lidé tam žijí déle, zdravěji a spokojeněji. U nás? No, občas máme pocit, že se nám zdravotnictví rozpadá pod rukama a vzdělávání je spíš o získání absolventského papíru než o skutečném rozvoji.
Nepříjemné. Co s tím? Vezměme si recept od úspěšných. Tohle není školní lavice. V životě států je možné opisovat od souseda, pokud přichází s něčím funkčním a rozumným.
Začněme od základů. Od škol. Zreformujme vzdělávací systém s důrazem na technické obory, digitální dovednosti a jazykové znalosti. Zaveďme více výuky finanční gramotnosti. Podporujme duální vzdělávání po vzoru Rakouska, kde studenti získávají praxi přímo ve firmách. A hlavně, nalijme si čistého vína, přestaňme učit děti nesmysly, které už nikdo nepotřebuje. Pusťme do škol více expertů z praxe, ne jen ty, kteří nikdy nedělali nic jiného než učili.
Za druhé – diverzifikujme ekonomiku. Automobilový průmysl je fajn, ale co dál? A vydrží nám ještě další desetiletí? Požadujme efektivní státní programy na podporu rozvoje high-tech odvětví, jako je umělá inteligence, biotechnologie, kybernetická bezpečnost či udržitelné technologie. Poskytněme daňové úlevy a granty firmám, které do těchto oblastí investují a mají prokazatelné výsledky. Propojme silněji firmy, školy a výzkum. Dejme prostor inovaci, protože bez inovací bude naše hospodářství dál chrlit staré výrobky pro minulý svět.
Za třetí – stabilizujme právní prostředí. Co takhle zavést stop stav na novou byrokracii? Řekněme na příštích pět let. Firmy by si mohly vydechnout v předvídatelném právním prostředí, kde je nic nepřekvapí.
Úspěšné státy jako Rakousko, Finsko nebo Dánsko nám ukazují možné cesty, kudy se vydat. Je čas přestat jen nadávat u piva a začít pořádně opisovat od úspěšných. Ale musíme začít velmi brzy, protože, řekněme si to na rovinu, nám ujíždí vlak.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel