„Alšovo plzeňské působení je neodmyslitelně spjato s osobností architekta a majitele stavební kanceláře Rudolfa Štecha, který ho roku 1892 oslovil s první nabídkou spolupráce,“ uvedla k expozici Ivana Skálová, kurátorka výstavy Mikoláš Aleš v Plzni z roku 2013, jež byla k vidění v Masných krámech.
Všechny Alšovy návrhy byly určeny pro stavby prováděné Štechovou firmou s výjimkou domu v Dominikánské 12, který realizovala firma Müller & Kapsa. Volbu námětu sgrafitové výzdoby přenechával architekt Štech Mikoláši Alšovi, který nejraději čerpal z historie či selského života.
„V Plzni Mikoláš Aleš zanechal nesmazatelnou stopu na devatenácti činžovních i soukromých domech ve stylu české renesance, což představuje úctyhodný počet srovnatelný jen s realizacemi v Praze, kde je domů s Alšovými fasádami nejvíce. Jsem proto moc rád, že k výročí jeho narození vznikla výstava ve Smetanových sadech, kde si Plzeňané mohou všechna díla prohlédnout na jednom místě,“ uvedl primátor města Plzně Roman Zarzycký.
Výjevy inspirované místními dějinami a běžným životem v Plzni a na Plzeňsku pokrývají fasády trojice jednotně řešených domů na rohu ulic Kollárovy a Tovární i dům U Červeného srdce na náměstí Republiky. Někdy dal podnět k výzdobě samotný název ulice, ve které se dům nacházel, jako v případě tzv. Nerudova domu v ulici Nerudově nebo domu na nároží Petákovy a Jagellonské ulice s motivy bitvy u Moháče. Určující mohlo být i povolání majitele. Na fasádě domu na nároží ulic Sedláčkovy a Solní má výrazné místo řezník s atributy řeznického cechu, bylo to zaměstnání zesnulého manžela majitelky, stejně tak na lékárně U Jednorožce na náměstí Republiky najdou zájemci dívku sbírající do košíčku bylinky a chlapce s hadem, symbolem lékařství, a mezi dekorativními rozvilinami stylizované rostliny s léčivými účinky.
„Mikoláš Aleš sám nikdy nepracoval přímo na fasádě, k tomu byl vždy přizván někdo z okruhu jeho osvědčených spolupracovníků, o němž se vědělo, že dodrží charakteristické rysy mistrovy pružné kresby. Jeho úloha spočívala v přípravě kartonu, z nějž se pak kresba přenášela na omítku. V Plzni Alšova sgrafita a fresky na fasádách prováděli architekt Josef Farkač a malíři Jindřich Duchoslav Krajíček a Josef Bosáček,“ upozornila Ivana Skálová.
Plzeňské obrazy poměrně brzy začaly vyžadovat opravy. Dnes jsou všechny již poněkolikáté, s větší či menší věrností, restaurovány a žádné již přesně neodpovídá původnímu provedení. Díky často závažnému poničení, kdy odpadaly celé kusy omítky, nezvěstným kartonům a pouze černobílým fotografiím zachycujícím původní stav, jsou dnešní sgrafita pozměněná v kresbě i v barvách. Tři z nich už dnes neexistují – na domech v Rooseveltově 4 a Dominikánské 12, vila Františka Rehwalda v Lobzích byla zbořena v 60. letech 20. století.
