Událost připomíná pamětní deska od ledna loňského roku a je umístěna v zemi v místě, kde dle záznamu byly nalezeny zbytky Hlavatého oděvu a krabička zápalek. Čin Josefa Hlavatého byl brzy po jeho uskutečnění zpochybňován a interpretován tak, že mladý muž upálením řešil své osobní problémy. Až mnoho desítek let po jeho smrti bylo historikem Petrem Blažkem potvrzeno, že se upálil na protest proti tehdejší společenské situaci.
Josef Hlavatý pracoval jako pivovarský dělník. Oženil se roku 1964, měl dvě děti, jeho manželství se ale rozpadlo. O rozvod manželka požádala s odůvodněním, že má Josef Hlavatý problémy s alkoholem. Josef Hlavatý byl podle některých svědků aktivní během srpnových událostí roku 1968 sundáváním orientačních tabulek a vylepováním protiokupačních plakátů.
K sebeupálení se rozhodl večer 20. ledna 1969. Jen den předtím zemřel student Jan Palach, který se na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy upálil v Praze 16. ledna 1969. Josef Hlavatý svůj čin uskutečnil na symbolickém místě na náměstí Dukelských hrdinů, kde stával prvorepublikový Pomník národního osvobození, jehož dominantou byla socha T. G. Masaryka. Ta byla odstraněna po plzeňském povstání po měnové reformě proti komunistickému režimu 1. června 1953. Z místa činu byl Hlavatý s těžkými popáleninami odvezen do vojenské nemocnice v Plzni. Utrpěl popáleniny třetího stupně na obličeji, hrudníku a břiše, popáleniny druhého stupně na zádech a na hlavě. Dne 25. ledna 1969 v nemocnici zemřel. Pohřeb se konal v rodinném kruhu bez zájmu veřejnosti a sdělovacích prostředků.
Podle dobové zprávy ministerstva vnitra bylo jen na území českých zemí od 16. do 31. ledna 1969 zaznamenáno celkem 10 případů pokusu o sebeupálení, z toho dva skončily smrtí.