Zimu, personifikovanou do podoby Morany ("Mařeny") společně sprovodíte ze světa na soutoku Mže a Radbuzy zapálením a vhozením do Berounky. Setkání všech účastníků proběhne v 10:00 v Národopisném muzeu Plzeňska, odkud se po krátkém folklorním vystoupení a ochutnání tradičních postních specialit odebere průvod do Štruncových sadů. Za doprovodu muziky Dětského folklorního souboru Mladinka a tanečního souboru Boleváček se zpět na náměstí Republiky odeberete s "létem".
„Budete-li si chtít přinést vlastní Moranu a vyprovodit ji z Plzně s námi, budeme rádi. Stejně tak, vlastníte-li lidový kroj z Plzně či Plzeňska a již dlouho jste neměli příležitost si ho obléci, přijďte v kroji, rádi Vás uvidíme!“ zvou pořadatelé.
Trasa průvodu:
1) TAM: Národopisné muzeum Plzeňska (náměstí. Republiky 13) – Dřevěná ulice – Křižíkovy sady – Mlýnskou strouhou souběžně s Pallovou ulicí – podchodem pod Tyršovou ulicí – souběžně s Tyršovou ulicí Štruncovými sady – po chodníku podél Radbuzy Štruncovými sady - soutok Mže a Radbuzy
2) ZPĚT: soutok Mže a Radbuzy – po chodníku podél Mže - kolem areálu fotbalového stadionu FC Viktoria Plzeň - Štruncovými sady – podchodem pod Tyršovou ulicí – Dřevěná ulice – náměstí Republiky (u "Andělíčka")
Akce se koná ve spolupráci s Povodím Vltavy - závodem Berounka a za finančního přispění Městského obvodu Plzeň 3.
Půst mezi koncem masopustu a začátkem Velikonoc sice nepatří k nejveselejším obdobím roku, ale ožívá při něm spousta hezkých lidových tradic. Třeba Smrtná neděle sice má temný název, ale je plná veselí a radosti. Vynáší se totiž smrtka a tím definitivně končí zima a začíná jaro. Prastarý pohanský rituál vynášení Morany má něco do sebe: můžete se rozloučit nejenom se zimou, ale symbolicky se vším, co vás trápí. Jaro pak přivítáte ve víru očistných rituálů a s novou energií.
Figurka Smrtky se někde splétá ze starých větví, jinde ze slámy, roští a staré uschlé trávy. Obléká se do starých hadrů, nejčastěji v černé a bílé barvě, a zdobí náhrdelníky z vaječných skořápek nebo prázdných šnečích ulit. Je symbolem zimy: nemocí, dlouhých temných nocí a všeho, co lidem škodí. Tam, kde teče řeka nebo potok, se Smrtka hází do vody, jinde se pálí nebo svrhává ze skály. Je však třeba dát pozor, aby neuvízla ve větvích a po zbytek roku pak neděsila kolemjdoucí! Vynášení provázela spousta rituálů, dnes už často pozapomenutých: například to, že Smrtku vynášely děti a mladí, zatímco dospělí a staří jen přihlíželi, anebo říkadla a obřadní písně. Třeba „Přišlo jaro do vsi / kde jsi, zimo, kde jsi? / Byla zima mezi náma / a včil už je za horama / hu, hu, hu, jaro už je tu!“ Někde se udržovala pověra, že kdo po utopení Smrtky přijde zpět do vsi poslední, ten do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova o život.
Na Plzeňsku bývalo vynášení Morany výhradně dívčím zvykem. Dívky nosívaly Moranu od stavení ke stavení a za tradičního popěvku "Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi" společně koledovaly. Na určeném místě Moranu sprovodily ze světa spálením, vhozením do vody či zakopáním. Zpět do vesnice pak přinášely "léto" v podobě nazdobeného a opentleného stromku, který symbolizoval pravý opak Morany - nový život, novou energii a příchod jara.
