Národní energeticko-klimatický plán přináší jasnou koncepci výroby a využití energie. Tou je odklon od fosilních paliv, zvýšení podílu zelené energie a energetická soběstačnost. Dosažení těchto cílů ale nebude jednoduché a přináší s sebou značné množství komplikací, nákladů a nejasný časový horizont.
„Mnoho věcí z oblasti energetiky, které jsou dnes vnímány jako ty nejvíce palčivé, nejsou rozhodnutí, nyní jsou to vlastně rezidua nebo jsou to věci, které nějakým způsobem pokračují z minulosti a byly rozhodnuty mnohem dříve, ať už jde o schválení Green dealu na evropské úrovni, ať už jde o liberalizaci trhu s energiemi, anebo fungování trhu s emisními povolenkami. To jsem zabrousil více do té historie, nicméně současnost je dost determinována i tím, co se stalo v únoru 2022 a jakým způsobem se změnilo vlastně vnímání energetické bezpečnosti nejen mezi odborníky, ale i mezi domácnostmi.“ řekl Petr Třešňák, náměstek ministra průmyslu a obchodu.
Třebaže energetická soběstačnost je jeden ze strategických cílů, nevyhneme se dočasným importům energie. Souvisí to především s přechodem na zelenější zdroje energie - v přechodné fázi hlavně plynové, později (po dostavbě dalších čtyř bloků) jaderné elektrárny.
„To, o čem se bavíme, je rozšířený rozvoj sítě, který reaguje na to, že se nám ten charakter té soustavy změní, to znamená systémové zdroje, ty velké elektrárny se nahradí recentrálními. Nějakým způsobem budeme muset víc kooperovat s evropskou soustavou, protože budou v létě třeba přebytky, v zimě deficity, ale v saldu to může být neutrální (v určité situaci). Takže samozřejmě tohle všechno znamená další, řekněme dostavbu, další rozvoj, posílení i úrovní distribuce. Ano, jedná se o nemalé částky.“ upřesnil Karel Winkler, ředitel sekce strategie společnosti ČEPS.
Jedním z modelových příkladů je transformace Plzeňské teplárenské, která má už dvě třetiny transformace za sebou.
„Máme tři základní pilíře, první pilíř je využívání komunálního odpadu, máme nejmodernější ZEVO v zemi, které je stoprocentně zainvestované a připravené do dlouhodobého provozu, druhý pilíř jsme dokončili víceméně v loňském roce, což je spalování biomasy, dokončili jsme přestavbu druhého kotle. Takže dnes máme dva kotle, které umí spalovat 100% čisté biomasy. A ten třetí pilíř, který nám stále chybí, ten doplněk, tak to je vlastně přechod uhlí k zemnímu plynu, kde máme nebo připravujeme projekt na instalaci dvou plynových turbín v každém z těch našich zdrojů.“ vysvětlil Václav Pašek, generální ředitel Plzeňské teplárenské.
Ačkoliv se nemalé peníze investovaly do ekologizace uhelných provozů, současné ceny emisních povolenek dělají z uhelné výroby energie velmi nákladnou záležitost. Přechod na plyn je pouze dočasným řešením, do budoucna musíme také řešit, jak energii ušetřit a chytře uchovat.
„Máme výborné firmy, které se vlastně úsporu energií zaobírají dlouhodobě, takže jsou tady projekty na smart řešení, ať už je to třeba v domácnostech nebo v obcích, jakým způsobem snížit tu energetickou náročnost a zároveň vlastně podchytit jakoby tak, aby netrpěli tím, že, řekněme, třeba nebude se někde svítit a bude to znamenat třeba ohrožení bezpečnosti.“ dodala Radka Trylčová, ředitelka Krajské hospodářské komory Plzeňského kraje
Udržitelná energetika za dostupné ceny jednoznačně preferuje příklon k jaderné výrobě a zároveň v rámci evropských dohod navýšení podílu obnovitelných zdrojů. V následujících šesti letech nás čeká hlavně dostavba velkých jaderných bloků, stavby menších, modulárních reaktorů a instalace obnovitelných zdrojů a řízené ukončování spalování uhlí.
