Co se vám honilo v hlavě, když Jurčík v prodloužení rozhodl o vašem konci?
Zkrátka, že je konec.
Bolí to víc, když rozhodla jedna branka?
Je to jedno.
Všechny zápasy byly poměrně intenzivní. Jak jste na tom byli v prodloužení se silami?
Síly jsou vždycky, jestli je někdo unavenější nebo ne, hraje se do konce. Taky to tak bylo.
Viděl jste dohrání Jakse na Jana Schleisse? Jak vám bylo, když zůstal ležet na ledě?
Jo, viděl, není to příjemné. I kdyby to byl soupeř, nechcete, aby se někdo zranil. Jestli to je faul nebo ne, to rozhodne někdo jiný. Nechcete, aby se někdo zranil a ležel bezvládně na zemi. Už se nám to stalo jednou.
Produktivitu základní části ve vašem týmu vyhrál obránce (Petr Zámorský, pozn. red.) O čem to svědčí?
To nevím. Jsme jeden tým a je jedno, jestli vede bodování útočník nebo obránce.
Jak se za celou tou sezónou budete ohlížet?
Úspěch to není, jak na ní můžete nahlížet, když jste dvanáctí. Měli jsme v sezóně pár krizí. Skončili jsme po základní části takhle, ale pak stejně rozhoduje předkolo. Zažil jsem to několikrát. Všichni chceme vyhrávat. Jen to občas nevyjde. Člověk s tím musí začít pracovat a nepos*at se z každé porážky.
Hrál tým na hranici možností, byl tam už nějaký limit, za který nedokázal jít?
To jsou těžké otázky. Každý tým může hrát dobrý hokej a může být nahoře. Jo, jsou týmy, které mají nadstandardní možnosti, ale i těm se nemusí dařit. A i slabý tým může udělat úspěch.
Budete se dívat ještě na extraligový hokej v televizi nebo teď na to nebudete mít náladu?
Na nějaký se podívám. Oni v té televizi stejně nic moc nedávají.
