Cena pražské městské hromadné dopravy – kde leží zakopaný pes?

Jak je u mne dobrým zvykem, vytyčme si (ekonomický) rámec, ve kterém se pohybujeme – tj. podívejme se na ceny kupónů městské hromadné dopravy (dále v textu jen „MHD“) v zahraničí. Pokud se podíváme na hlavní evropské metropole, vcelku rychle docházíme k poznání, že cena pražské MHD patří zdaleka k těm nejlevnějším jak co do tzv. jednodenní jízdenky, ale zejména co do delších časových kupónů (měsíční, roční).

Ceny jsou následující (pro snazší srovnání napříč Evropou jsou ceny denní a měsíční jízdenky uvedeny v eurech – „€“)¹:

Z uvedeného je jasně patrné, že pražská MHD patří v rámci Evropy k těm vůbec nejlevnějším. Zejména rozdíl oproti berlínské či londýnské měsíční jízdence je signifikantní. Znamenají však tyto ceny, že by snad MHD v evropských metropolích byla násobně lepší než ta pražská? Vůbec, ba naopak. Ze své vlastní víceleté zkušenosti mohu s klidným svědomím konstatovat, že pražská MHD patří co do kvality, hustoty a četnosti spojů ke světové elitě a že náklady na její provoz musejí výrazně převyšovat příjmy z jízdného.

Kde se tedy bere taková kritika toho, že pražská MHD skokově zdraží? Inu, vysvětlení je jednoduché - nízkopříjmové domácnosti si zpravidla jen obtížně mohou dovolit jednorázový výdaj v takové výši, aby si mohli koupit celoroční jízdné, jehož koupí by se jim cena na jeden den snížila na téměř zanedbatelnou částku. Z tohoto důvodu jsou tyto rodiny nuceny si kupovat jízdenky denní, které jsou samozřejmě při každodenním užívání v souhrnu extrémně drahé. Jednodenní jízdné totiž není koncipováno pro Pražany či dojíždějící ze středních Čech, kteří využívají MHD denně po celý rok, ale pro turisty, kterým tento výdaj nedělá žádné vrásky na čele. Toto je pověstný zakopaný pes – nemožnost dovolit si velmi levné celoroční jízdné, a naopak donucení ekonomickou situací využívat jednodenní jízdné, které je při každodenním používání velice drahé.

Řešení na stole minimálně jedno je – umožnit rozložení nákupu celoročního jízdného do několika splátek. Dopravní podnik by si měl raději „počkat“ na zaplacení kupónu delší čas než řešit černé pasažéry.