Vratislav Nechleba patřil po většinu své profesionální kariéry k vyhledávaným a prominentním malířům – portrétistům. Vytvořil unikátní série portrétů prezidentů od T. G. Masaryka až po Antonína Zápotockého a soubor portrétů soudobé podnikatelské, intelektuální a kulturní elity. Neméně důležité je i jeho čtyřicetileté pedagogické působení na Akademii výtvarných umění v Praze, na jejíž činnosti se podílel nejen jako profesor, ale po několik funkčních období i jako rektor.
Zvláště v počátcích své profesionální kariéry reagoval na proměnlivé proudy moderního umění, ačkoli už od dětství byla jeho obdivovaným uměleckým ideálem díla starých mistrů, s jejichž technicky virtuózní malbou mnohdy soupeřil. Tato orientace na minulost a technický perfekcionismus mu přinášely obdiv široké veřejnosti a nové lukrativní zakázky, ale samozřejmě i kritický odstup progresivněji orientovaných umělců. V období po 2. světové válce sice dosáhl uznání i od komunistických politiků, ale postupem času byl opomíjen a nebýt několika menších výstav, a především jeho epizodní role v povídce Oty Pavla Smrt krásných srnců, kterou zfilmoval režisér Kachyňa (zde jako malíř Nejezchleb), zůstal by téměř zapomenut.
Nechlebovo malířské dílo se hlásí ke staromistrovskému verismu a „realistickému“ proudu ve výtvarném umění, který byl postupně vytěsněn ze zorného pole historiků a historiček umění. V zahraničí i u nás dochází v posledních několika desetiletích k zásadní revizi zúženého pohledu na široký proud různorodých uměleckých směrů i novému chápání realismu. Proces přehodnocování se projevuje i zájmem o dosud opomíjené umělce a umělkyně, k nimž řadíme i Vratislava Nechlebu, který patří do kontextu českého umění 20. století. Jeho dílo přes zdánlivou nehybnost ukazuje dynamiku historických, politických a sociálních zvratů a umělce jako aktéra usilujícího se s nimi vyrovnat.
Podnětem pro uspořádání této výstavy byl dar paní Anny Nechlebové, vdovy po malíři, která věnovala v roce 2001 dnešní Galerii Středočeského kraje rozsáhlý soubor děl z pozůstalosti. Restaurování a odborné zpracování tohoto souboru považujeme za úvodní krok k revizi Nechlebova díla a k otevření mnoha otázek týkajících se osobnosti malíře i historickému kontextu jeho díla.
