Nedostatek personálu ve zdravotnictví je dlouhodobým problémem. Kde vidíte příčiny?
Těch problémů je více. Jedním z nich je určitě to, že je to fyzicky i psychicky náročné pracovní povolání a vydržet v něm celý život určitě není jednoduché. Navíc více jak devadesát procent tvoří ženy. To znamená, že mají i rodičovské povinnosti, maminkovské a tak dále, a tudíž je to opravdu extrémní zátěž. Jejich rodina se tomu povolání musí v podstatě přizpůsobovat. Dalším problémem jsou mzdy, protože je celkem známo, že existuje velký rozdíl v platech mezi malými a fakultními nemocnicemi
Vidíte nějaké řešení, jak by se to dalo napravit?
Řešení určitě není jednoduché, bude stát peníze a bude potřeba také navýšit kapacity ve školských zařízeních - to znamená na zdravotnických školách, na vyšších zdravotnických školách a na vysokých školách, kde se připravují nové zdravotní sestry. Musím říct, že se to podařilo vlastně i v Poslanecké sněmovně, protože já osobně jsem předkládala ve zdravotním výboru usnesení, na kterém se shodl celý zdravotní výbor. Jde o to, že bude nutné schválit speciální program pro navýšení kapacit právě na těchto zdravotnických školách, stejně jako tomu bylo v roce 2017 pro mediky. A letos bude díky tomu vycházet o čtyři sta mediků více.
Řada mladých lékařů nebo sester po studiu odchází pracovat do zahraničí, kde mají lepší podmínky. Dá se podle vás nějak docílit toho, aby po škole zůstávali pracovat tady?
Ono to není zas tak masivní číslo. To si myslím, že je velmi pozitivní. Ale samozřejmě ten recept je jediný, a to je vytvořit jim stejné podmínky, jako mají v zahraničí. Na tom se musí určitě pracovat. To znamená, že to začíná už u té školy v době vykonávání praxí. Potom je nutné, aby nemocnice mohly dobře zaplatit jak sestry, tak i lékaře. Ovšem myslím si, že lékaři mají platy ve všech nemocnicích srovnatelné, ale u těch sester ty rozdíly jsou. Pochopitelně to souvisí s úhradovou vyhláškou, ale to už je otázka nastavení státního rozpočtu.
V poslední době v českém zdravotnictví přibývá odborníků ze zahraničí. Jak vnímáte jejich zapojování a snahu integrovat se do našeho prostředí?
Já si myslím, že to není zatím v takové míře. Mluvíme pravděpodobně asi o ukrajinských sestrách. Podle mě je v pořádku zaměstnávat cizince, protože to je celosvětový trend. Ale je potřeba, aby měli opravdu adekvátní odpovídající vzdělání, jako mají zdravotníci u nás. To znamená, nemohou pracovat rovnou jako zdravotní sestry, ale musí začít na nižších pozicích, aby se mohli připravit na své povolání. Potom je nutné si potřebné vzdělání dodělat, s čímž jim řada zdravotnických zařízení pomáhá.
Nemocnice se dnes potýkají s nedostatkem personálu. Máte nějaký tip, jak mohou i v této situaci vycházet vstříc svým zaměstnancům?
Já nejdřív musím podotknout, že každoročně od roku 2004 přibývá čím dál tím větší počet zdravotních sester, které jsou v systému. Mezitím klesl počet lůžek akutních oddělení o třináct tisíc. To znamená, že se nedá říct, že v rámci České republiky by byl úplný nedostatek sester, ale nicméně pochopitelně místně v menších nemocnicích to nepochybně pociťují. Spíše je otázka, jestli neplní zbytečně administrativní práci nebo nejsou na jiných pracovních pozicích, kde jejich potenciál nelze úplně využít, a jestli nedělají zbytečně třeba administrativní práci nebo nejsou na jiné pracovní pozici, kde nelze úplně využít jejich potenciál. Takže jedna věc je, aby nemocnice udělaly takzvanou systemizaci míst, aby opravdu sestry byly na místech, kde mají být. Samozřejmě je to i otázka specializací, takže aby byly v jejich rámci využity. A pak je důležité pochopitelně zaměstnat i ten nižší zdravotnický personál, což jsou právě třeba ošetřovatelky a sanitářky. A tam je to stejně tak otázka financí, motivace, benefitů a podobně.
