Jsem plný pozitivních dojmů, vyznal se plavec Jan Šefl po své první olympiádě

Zveřejněno v Sport
Od - pondělí, 23. srpen 2021 13:10

Říká se, že trpělivost hory přenáší a v případě plavce Jana Šefla to platí minimálně dvojnásob. Ke startu na olympijských hrách v Pekingu 2008, Londýna 2012 i Rio de Janeira 2018 mu vždy chyběl jen maličký kousek. Ale i když plzeňský rodák a dlouholetá opora místního PK Slavia VŠ překročil v kolonce věku třicítku, zabojoval a na čtvrtý pokus se na vrcholný sportovní svátek pod pěti kruhy kvalifikoval na trati 100 metrů motýlek. A protože měl za sebou i krutou zkušenost z dopingové aféry poté, co mu na večírku kamarád nasypal do pití trochu kokainu, zocelený si užil olympiádu o to víc.

"Od chvíle nástupu do letadla směr Tokio, až po vystoupení v Praze po návratu jsem zažíval jedny z nejkrásnějších chvil svého života," svěřil se Jan Šefl, který se loni přestěhoval do Ústí nad Labem a hájí barvy tamější Ústecké akademie plaveckých sportů. V Japonsku na stometrové motýlkářské trati předvedl v rozplavbě čas 52,52. Semifinále mu uniklo, celkově obsadil 37. místo.

Tolik vás atmosféra olympiády pohltila?
Šlo to postupně. Byť jsem zaplaval limit na konci dubna, tak na mě nikterak olympijská nálada nedopadala. Nic zásadního se vlastně neměnilo. Až do doby, kdy jsem nafasoval olympijské věci. Teprve tam jsem si uvědomil, že fakt jedu.

Co vás v Tokiu nejvíce nadchlo?
Nemohu vypíchnout jeden nebo dva zážitky. Prožil jsem nádherné chvíle. Tomu pocitu samozřejmě pomáhal fakt, že jsem se v reprezentačním a vlastně i v celém olympijském týmu cítil jako doma. Cítil jsem, že jsem součástí výjimečné akce s výjimečnými lidmi.

Je vám 31 let, máte za sebou celou řadu evropských a světových šampionátů. Jaké bylo sledovat největší světová esa v Japonsku?
Po plavecké stránce bylo bezesporu úžasné sledovat jízdu Barušky Seemanové na 200 metrů kraul. Jsem nesmírně rád, že jsem po dlouhé době viděl sebevědomého českého plavce, jak se s odvahou pouští do soubojů s největšími hvězdami. Tokio ukázalo plaveckému světu nové obličeje, nové plavecké techniky. Stávající světoví plavci typu Peaty, Dressel sice vyhrávali, ale ostatní borci jim těžce šlapali na paty a v následujících letech to budou mít chlapci setsakra obtížné. Naopak mi bylo líto pozorovat vyždímanou a utrápenou Katinku Hosszú. Nikdo výrazně nedominoval. Ale obecně platí, že startovní pole se smrskává a přicházejí mladé pušky.

Olympijské hry nabízejí setkání se sportovci z jiných odvětví. Měl jste možnost fandit a popovídat si s největšími českými hvězdami?
Po společenské stránce mě strašně bavilo být součástí oslav prvních dvou zlatých medailí, pozorovat lídrovské schopnosti Tomáše Satoranského, skromnost Petry Kvitové. Mám asi více zážitků a poznatků než na jedno povídání. Každý den byl něčím výjimečný, zapsal se do dějin buď českého, nebo světového sportu. S velkou nadsázkou teď říkám, že jsem možná rád, že jsem nezažil předchozí olympijské hry. Nesrovnávám a nemohu být tedy ani zklamaný, že jsme nemohli tam anebo onam, fandit kolegům přímo na sportovištích. I v této covidem osekané formě to byly naprosto skvělé a neobyčejné hry.