Fenomén vylepšování si veřejné obrazu země je běžnou součástí veřejné diplomacie prakticky každé země a je jen otázkou vkusu a finančních prostředků, jak taková kampaň bude vypadat. Její cíl je v zásadě jednoduchý – představit danou zemi v co možná nejpozitivnějším světle a přilákat k její návštěvě cizince, kteří v ní utratí co nejvíce peněz, což pomůže ekonomice. Průkopníkem v africkém kontextu je Rwanda, která po hrůzné genocidě začala dělat vše proto, aby ve světě vyvolala pocit, že se z hříchů minulosti poučila. Zavedení angličtiny jako úředního jazyka, fungující internet, přívětivá vízová politika a stabilní bezpečnostní situace vytvořily ideální podmínky pro spuštění kampaně VISIT RWANDA, jež má příchozím turistům ukázat přírodní i kulturní krásy středoafrické země. To, že je kampaň úspěšná, potvrzuje i to, že fanoušci anglické Premier League si jistě vybaví uvedený slogan blikající na reklamních plochách kolem trávníků a který v některých vyvolal otázku, kde se pozvánka k návštěvě střední Afriky na Britských ostrovech vzala. Rwanda si ji zaplatila od roku 2018 prostřednictvím spolupráce s FC Arsenal, jejímž obsahem je mj. společná fotbalová akademie zahrnující třeba výuku rwandských trenérů nebo návštěvy fotbalistů u goril v národním parku, což je hlavní turistický tahák celé země. Částka za kampaň dosahuje 10 mil. USD ročně a zemi velikosti Moravy se vyplácí. Sportovní diplomacii jinak v zásadě nesportovní Rwanda realizuje i ve vztahu k jiným sportům jako je třeba cyklistika, kdy např. přivítala jednu z etap Tour de France či usiluje o zapojení do série Formule 1. Rwanda je ve svém úsilí vylepšit si image úspěšná, o čemž svědčí i nové partnerství s Paris Saint-Germain a Bayernem Mnichov.
Po vzoru Rwandy se o podobnou strategii pokouší také DR Kongo, které se rovněž rozhodlo vsadit na kartu nejpopulárnější kolektivní hry planety. Na první pohled to snad i dává smysl: investovat do spolupráce se zavedenou světově oblíbenou značkou je způsobem, jak prezentovat zemi v lepším světle a zbavit ji nánosu negativismu, který se s ní pojí. Problémem však je, že DR Kongo není, na rozdíl od Rwandy, na případný zájem z vnějšího světa nikterak připravena a já jsem přesvědčena, že o něj ani příliš nestojí. DR Kongo je obrovskou zemí s hlavním městem Kinshasa, které je největším frankofonním městem na světě! Země nikdy ve svém čele neměla příliš osvícené prezidenty, což v polovině 90. let vyústilo v obrovský konflikt, do nějž se zapojily také sousední státy. Výsledkem byla tak rozsáhlá válka, že se pro ní začalo používat spojení 1. světová africká válka, která se nenápadně přelila do dalšího konfliktu. V mezičase se východní části země dostaly pod kontrolu Číny, usadili se tady proruští Wagnerovci a sousední Rwanda začala obchodovat s nerostným bohatstvím, jež se nachází v bezprostřední blízkosti společné hranice. DR Kongo se zadlužilo mj. i díky manželce jednoho z bývalých prezidentů, jejíž záliba nakupovat v Paříži měla nezanedbatelný dopad na státní rozpočet bývalé belgické kolonie. Napětí mezi DR Kongo a Rwandou, v němž úspěšnější byla mnohonásobně menší Rwanda, přerostlo tento rok v novou vlnou násilí, ukončila nedávná mírová smlouva, za jejímž zprostředkováním stojí USA. Důvod je prostý, USA si tím zajistily přístup do regionu, v němž se těží vzácné nerosty nutné pro výrobu (elektro)baterií, přičemž již se objevila informace, že na americké straně je do těžby lithia zaangažována firma Jefa Bezose. Je tedy zřejmém že zdroje na státem podporované aktivity jsou a budou a výběr bude na preferencích toho kterého ministra. Zdá se, že ten současný má rád fotbal, a to navzdory tomu, že ve španělské La Liga hraje pouze jeden hráč s konžským občanstvím.
Co kromě lithia a kobaltu DR Kongo nabízí? Rozhodně to jsou gorily, žijící na východě v národním parku Virunga. Do něj se však mnohem snadněji dostanete z vedlejší Ugandy, kde není válka ani rebelové, zatímco gorily ano. Kromě toho je Uganda anglofonní a vízum do ní lze získat i bez zvacího dopisu a opakované návštěvy ambasády, která je nutná pro zařízení vstupu do DR Kongo. Pokud jde o turistickou infrastrukturu, je v zásadě nulová, a tedy rozhodně nevybízí k masové turistice, o kterou možná jde. Záměrně říkám možná, protože pokud nedojde ke zjednodušení vízové povinnosti a třeba i zlepšení leteckého spojení, těžko čekat, že by snaha přilákat movité zahraniční turisty měla pozitivní výsledek. Mimochodem, do Kinshasy se lze přímou evropskou linkou dostat pouze z Bruselu a Paříže, zatímco z DR Konga do EU žádné aerolinky nesmí, protože nesplňují bezpečnostní normy. Naproti tomu Air Rwanda operují několik přímých linek a jejich kvalita je – mohu-li tvrdit – lepší než kdejaké evropské společnosti.
Ačkoliv podrobnosti kontraktu, při kterém se vláda DR Kongo zavázala každoročně poskytnou katalánské legendě 10-11,5 milionu euro, nebyly doposud oznámeny, je jasné, že zástupci DR Kongo budou mít možnost sledovat hvězdy světového fotbalu z nově vybudované VIP lóže. Na zápasy zástupci DR Kongo budou létat vládními speciály, protože jinou možnost ani nemají a budou propagovat „incomingovou“ turistiku do země, ze které část jejich obyvatel, jejichž HDP dosahuje přepočtu 650 USD na osobu, odcházejí. „Srdce Afriky“ tak uvidíme asi ještě nějaký čas jen na nových dresech a nikoliv na vlastní oči.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
