Osoba nejvyššího zástupce Vatikánu není jen hlavou katolické církve, ale jedná se také o zásadní politickou figuru, jejíž počínání je pečlivě sledováno všemi klíčovými aktéry mezinárodních vztahů. Konečně to, komu papež udělí audienci, je signálem vztahu Vatikánu nejen k osobě samotné, ale také tématům a hodnotám, které ztělesňuje. O vskutku jedinečné roli Svatého stolce v mezinárodní politice svědčí mj. to, že jako jeden z mála stále uznává Tchajwan jako zástupce Číny, což z něj činí rozhodně nejvýznamnějšího partnera malého ostrova. Stejně tak jmenování církevních hodnostářů není jen odrazem jejich církevních zásluh a ocenění služby bohu, ale také (a mnohdy především) projevem politických postojů ke klíčovým mezinárodně-politickým událostem. A konečně i papežovi návštěvy konkrétních zemí jsou projevem politiky Vatikánu. Papež František považoval Afriku za jeden z klíčových regionů, což se odrazilo i v množství jeho cest na kontinent. Za 12 let svého úřadu jich podnikl celkem pět a navštívil celkem 10 zemí. Nechyběly mezi nimi třeba Egypt, Maroko či Mauricius, což jasně svědčí o jeho ambici o mezináboženský dialog, stejně tak jako Jižní Súdán či Středoafrická republika. Jeho předchůdce Benedikt XVI. navštívil Afriku pouze dvakrát a stihl zavítat do tří zemí a absolutním rekordmanem byl Jan Pavel II., který jich stihl za 25 let svého působení 25.
Ve vztahu k Africe je téma katolické víry zvláště důležité v zemích subsaharské Afriky, kde v řadě zemí představuje dominantní formu vyznání a z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že otázka na náboženství je běžnou součástí nejen zdvořilostních hovorů, ale také dotazníku v nemocnici, kde jen těžko člověk vysvětluje, že vyznání nemá. Pod tíhou okolností se i ateista přikloní ke křesťanství, které představuje srozumitelnou formu společenského zařazení v zemích kolem rovníku. Pochopitelně, že v zemích s britskou koloniální tradicí se setkáváme se silnějším zastoupením protestantské víry, zatímco v některých odlehlých částech působí evangelické církve či nejrůznější místní variace, pointa však zůstává stále stejná – jste křesťan a tím jste pro okolí srozumitelní. A věřte, že pokud v Africe po mnoha hodinách jízdy vystřídá kostel mešitu, oddychnete si už proto, že budete vědět, že turecký záchod v podobě díry v zemi vystřídá nějaká forma porcelánové mísy.
Podobně jako jinde ve světě je i v Africe jmenování vysokých církevních hodnostářů spojeno s postojem Vatikánu k významným politicko-společenským tématům. Perfektivním příkladem může být jmenování Jihoafričana Desmonda Tutu do funkce biskupa a následně arcibiskupa, čímž se stal vůbec prvním černošským nositelem obou hodností. Laureát Nobelovy ceny míru zemřel na konci roku 2021 a ačkoliv bylo jeho působení také kritizováno zejména za jeho tendenční protiizraelský postoj, bezpochyby se stal pro světovou veřejnost nejznámějším katolickým představitelem pocházejícím z Afriky.
Povědomí o Desmondovi Tutu může přehlušit zvolení nového papeže, přičemž již při minulé volbě v roce 2013 byli ve hře dva Afričané, a sice ghanský kardinál Peter Turkson a guinejský kardinál Robert Sarah. A právě druhý jmenovaný, jenž v roce 2023 navštívil i Česko, je v současnosti považován za vůbec nejvlivnějšího zástupce katolické církve v celé Africe. Největší výzvou, kterou zástupce pocházející z bývalé francouzské kolonie, čelí, je bezesporu působení islamistických hnutí v celé západní Africe, čímž by svým zvolením přitáhnul pozornost k zásadnímu bezpečnostnímu a politickému problému.
Druhým jménem zmiňovaným v souvislosti s novým pontifikátem je kardinál z DR Kongo Fridolin Ambongo Besungu, jenž je v zemi považován za zástupce vnitropolitické opozice, což vzhledem k aktuální politické situaci panující ve střední Africe není rozhodně snadná role. Je vnímán jako ortodoxní a zejména v otázkách rodiny se vyjadřuje značně konzervativně, což by v zemích západní civilizace nemuselo být vnímáno nejen jako nepopulární, ale v zásadě nerealizovatelné vzhledem k hodnotám, které postmoderní společnosti vyznávají.
Ani jeden z Afričanů sice není považován za jasného favorita, nicméně na základě toho, co víme o způsobu fungování konkláve, je krajně nepravděpodobné, že by do veřejného prostoru unikly nějaké věrohodné informace. Konečně podle zasvěcených z minulé volby v roce 2013 platilo, že papež František byl zvolen v pátém kole, ačkoliv jeho jméno nebylo nikde zmiňováno, což svědčí jednoznačně o tom, že byl favoritem od začátku.
Zda 138 kardinálů vybere opět někoho z mimoevropského světa, zjistíme již brzy. Měl by si však vzít k srdci to, co jeho předchůdce František po celou dobu výkonu úřadu respektoval, a sice nikdy nenavštívil rodnou Argentinu, aby jeho počítání nebylo vnímáno jako zasahování do vnitropolitických záležitostí. V případě afrických kardinálů, jež svou pozici do značné míry vybudovali právě na odporu vůči tamním režimům, to může být problematické.
Foto: Katolíci v Africe.
Linda Piknerová, Ph. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.