Nejprve trocha teorie. Co se vlastně odborně skrývá pod pojmem, který hojně plní titulky novin a reportáží? Obezitu definujeme jako nadměrné uložení tuku v organismu, kdy podíl tuku v organismu je normálně u žen do 25–30 % a u mužů do 20–25 %.1
K snadnějšímu definování obezity se namísto procenta tuku v těle (jehož měření je odbornější záležitost) užívá tzv. Queteletův index, širší populaci dobře znám pod zkratkou BMI (body mass index). Jeho výhoda spočívá zejména ve velice snadném výpočtu - hmotnost (v kilogramech) dělena druhou mocninou výšky (v metrech). Podle hodnoty BMI pak klasifikujeme zdravotní stav dotyčného do šesti kategorií - podvýživa, normální hmotnost, nadváha a obezita prvního, druhého a třetího stupně (třetí stupeň je též znám jako morbidní obezita).2
Nyní k realitě. Jak je na tom světová populace z hlediska četnosti zdravotních rizik spojených s váhou nad zdravé hodnoty? Inu, špatně. A Česká republika není výjimkou. Podle dat Globální observatoře pro sledování obezity trpí obezitou v dospělé české populaci (tj. kdy BMI je rovno nebo větší hodnotě 30) 30,72 % mužů (40. místo světového žebříčku) a 23,1 % žen (120. místo světového žebříčku).3 Jak vidíme, výrazně horší je situace u českých mužů, kteří zaujímají vzhledem k celkovému počtu států světa významně horší pozici než jejich ženské protějšky.
Pokud nahlédneme do světa, mezi nejobéznější muže patří obyvatelé Americké Samoy, Tokelau, Tuvalu, Cookových ostrovů, Nauru a Niue (nad 60 % populace). Naopak nejméně obézními muži světa jsou například obyvatelé Vietnamu, Rwandy, Etiopie či Bangladéše (pod 3 % populace). Mezi nejvíce obézní ženy patří obyvatelky Tongy, Americké Samoy (nad 80 % populace), Samoy, Tokelau, Tuvalu, Cookových ostrovů, Nauru a Niue (nad 70 % populace). Na druhé straně žebříčku nalezneme obyvatelky Japonska, Vietnamu, Burundi či Madagaskaru (pod 5 % populace).4
Obezita není "jenom moc tuku na těle". Má zcela fatální důsledky pro lidský organismus, pro který je takto nebezpečně vysoká míra tuku na (a doslova i v) těle extrémní zátěží. Zároveň máme data o tom, že obezita, k jejímuž výskytu silně napomáhá například konzumace vysoce zpracovaných potravin, je přímo úměrná k výskytu rakoviny.5
Současně se stavem dospělé populace je třeba bedlivě sledovat i varovný nárůst nadváhy a obezity u dětí, kdy ani tento trend se bohužel České republice nevyhýbá a zvyšování míry tohoto zdraví ohrožujícího stavu lze sledovat kontinuálně již minimálně posledních třicet let.6
Není dost dobře možné nyní léta uvážlivě hledat ta nejlepší možná lékařská a výživová řešení, neb na to jednoduše nemáme čas. Problém, a to zásadní, je tady a teď, proto i reakce na něj musí být okamžitá.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
2 Viz tamtéž.
4 Viz tamtéž.