Rok 1994, kdy v JAR proběhly první nerasové volby v dějinách země, byl bez nadsázky obdobou roku 1989 v bývalém Československu a u většiny obyvatelstva vyvolal euforii, notně umocněnou charismatickým Nelsonem Mandelou. Laureát Nobelovy ceny míru stál v čele ANC, jehož jednání v době vlády apartheidu bylo sice problematické vzhledem k nástrojům politického boje, které jeho členové včetně Mandelovy manželky Winnie používali, nicméně možná právě proto se stalo symbolem konce režimu, jenž se dostal během 80. let do mezinárodní izolace. Počínání, při něm nechybělo fyzické násílí např. v podobě házení zapálených pneumatik po bílých Jihoafričanech, bylo zapomenuto a ANC se ujal politických otěží společnosti označované jako „duhový národ“. Politická opozice následující dekády byla značně utlumena a ANC získal takřka absolutní kontrolu nad politickými, a především hospodářskými reformami země, které prosperující a diverzifikovanou ekonomiku přivedly do situace rostoucí nezaměstnanosti a prohlubujících se deficitů veřejných financí. Důvodem bylo mj. zavádění pozitivní diskriminace do všech větších podniků, v jejímž důsledku se k moci dostávali nekompetentní lidé bez vzdělání a zkušeností. Neúspěšné hospodářské změny postupně umocňovala frustrace lidí z chování nejvyšších představitelů země, především bývalého prezidenta Jacoba Zumy, k jehož největším úspěchům patřilo uspořádání MS ve fotbale v roce 2010. Začátek šampionátu provázely Zumovy výroky o tom, že nejlepší forma ochrany proti HIV/AIDS je sexuální styk s pannou, což byl způsob, jenž on sám praktikoval tak rád, že byl obviněn ze znásilnění své blízké příbuzné. Poté, co se provalily další jeho skandály, sice na postu prezidenta skončil, nicméně v letošních volbách zaznamenal doslova vzestup z politického popela, kdy obsadil třetí místo. Svou partaj založil na tezi, že je třeba se navrátit k těm pravým kořenům ANC a frakci pojmenoval po ozbrojeném křídle ANC, které v 80. letech zabíjelo bělochy. Jeho populistické uřvané jednání nejvíce oslovuje mladé voliče žijících v mizerných podmínkách, kteří hledají viníky svých neúspěchů všude kolem sebe.
Ačkoliv se očekávalo, že ANC v květnových volbách oslabí, otázkou bylo, jak moc to bude a především, s kým případně vytvoří koaliční vládu, první v postapartheidní historii země. Nakonec převážila racionalita a partnerem se stala Demokratická aliance, jejíž voličskou základnou je Západní Kapsko. Tato formace původně spoléhala na bělošské voliče soustředěné právě v této provincii obklopující Kapské Město a byla dlouho vnímána jako pohrobek apartheidní Národní strany. Její negativní vnímání zbytkem země bylo umocněno navíc snahami Západního Kapska odtrhnout se od zbytku země, a to s argumentem, že provincie je ekonomicky soběstačná a doplácí na neschopnost vládnoucí ANC. Do karet separatistům hrál také fakt, že Kapské Město je jedním ze tří hlavních měst JAR (sídlí zde parlament, zatímco v Pretorii sídlí vláda a v Bloemfontein soudní moc) a tudíž je přirozeným mocenským centrem, které by bylo schopné adekvátně spravovat nový stát.
Volby 2024 ambice západokapských separatistů oslabily, neboť DA vstoupila do vlády a má tudíž možnost aplikovat na celostátní úrovni to, co dobře funguje regionálně. Co je však pro další směřování země podstatné, je skutečnost, že strana už dávno není partají pouze bílých Jihoafričanů, ale byla schopna oslovit obyvatele napříč etnickými skupinami a získat si na svou stranu ty, kteří jsou ekonomicky aktivní.
Výsledky nové vlády je ještě předčasné hodnotit, nicméně věřím, že právě díky přelomové koalici se JAR podaří vybřednout z ekonomické stagnace, která přirozeně deprimuje všechny sociální skupiny.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.