Krvavý střet mezi armádou a paramilicemi v zemi pyramid, kterých je mimochodem v severním Súdánu násobně více než v celém Egyptě, stojí na okraji zájmu nejen české, ale také světové veřejnosti. Zcela ho zastínila válka na Ukrajině, konflikt v Gaze a aktuálně také napětí ve východním Kongu, takže události odehrávající se relativně blízko od oblíbených egyptských letovisek jsou úspěšně ignorovány. Z 50 milionové země uteklo za poslední dva roky podle střízlivých odhadů asi 15 milionů lidí, z nich ti šťastní skončili v Egyptě či v některé ze zemí Blízkého východu, zatímco ti bez mezinárodních konexí a s omezenými prostředky (a těch je drtivá většina) našli útočiště v některém z uprchlických táborů v Jižním Súdánu či Čadu. Obě země mají svých problémů dost, takže na uprchlíky zvědaví nejsou a nechávají je napospas osudu pod provizorními přístřešky.
Ačkoliv tvrdit, že by jedna z válčících stran byla tou „lepší“, bylo doslova hloupé, s dávkou nadsázky a pragmatismu vycházejícího ze znalosti místních poměrů si dovolím tvrdit, že působení súdánských ozbrojených sil (tj. oficiální armády) bylo pro místní trochu snesitelnější než běsnění RSF, jejichž příslušníci sbírali válečné zkušenosti při genocidě v západosúdánské provincii Dárfúr, jejíž obyvatelé mají tu smůlu, že jsou černými křesťany. Konflikt v zemi podložené zlatem, vodou a ropou nutně získal i etnický rozměr, byť primárně nejde o nic jiného než o moc a peníze. Oznámení dohody proto můžeme hodnotit s mírným optimismem a nadějí, byť platí, že generál Burhan je v zásadě jen dalším z řady diktátorů, jenž o volbách mluví, ale nikdy je neuspořádají.
Na konci února se súdánské armádě podařilo dostat pod kontrolu hlavní město Chartúm, což by při troše dobré vůle mohlo vést k obnovení leteckého spojení i s jinými zeměmi, než je Jižní Súdán a otevřít tak Súdán aspoň trochu zahraničnímu přílivu peněz. „Osvobození“ Chartúmu sice slavnostně ohlásili ti, kteří v zásadě v roce 2021 stáli na počátku konfliktu a jejich jediným cílem není nic jiného než si upevnit moc, ale pro místní je to v zásadě dobrá zpráva. Prakticky ve stejný čas jako bylo ohlášeno převzetí kontroly nad Chartúmem, se objevily zprávy o zvěrstvech páchaných na dětech, které rozhodně nejsou ušetřeny těm nejodpornějším zločinům, které si lze přestavit. Přestože nejde zprávy nijak ověřit, lze předpokládat, že informace UNICEF o několika stovkách doložených případů znásilnění dětí, z nichž některé byly ve věku jednoho roku, jsou vlastně střízlivým odhadem situace a nejsou nikterak přehnané. Tyto alarmující zprávy pak pocházejí zejména z městských aglomerací, kde je nejvyšší koncentrace obyvatelstva a kde současně probíhaly (a snad již probíhat nebudou) ty nejhorší střety, a to přímo v ulicích jak Chartúmu, tak sousedního Omdurmánu. Souměstí zahrnující stávající a bývalé hlavní město má několik milionů obyvatel, kteří utekli ze svých domovů kamsi do pouště, která začíná přesně tam, kde končí největší súdánský trh s velbloudy.
Pomalý návrat do poničeného Omdurmánu na začátku postního měsíce Ramadan přivádí k život místo, které psalo dějiny celé země. Právě tady se nachází hrobka Mahdího, legendárního vojevůdce, jenž slavně porazil v 80. letech 19. století Egypťany a Brity a také obrovský súk (tržnice), který až do roku 2022 nepřetržitě fungoval a vytvářel jedinečný ráz pětimilionové metropole na břehu Nilu. Vyklizení Omdurmánu před řáděním milic bylo naprosto bezprecedentní a vracející se místní nacházejí přinejlepším vyrabované domovy, v nichž nezůstalo vůbec nic. K tomu se přidávají zprávy o šířících se nemocech typu cholery, jejímuž šíření výrazně napomáhá konzumace vody z jediného dostupného vodního zdroje, kterým je Nil.
Ohlášení uzavření dohody rozhodně neznamená ukončení války a už vůbec nepřináší konec utrpení obyčejných Súdánců, které osobně považuji za nejmilejší Afričany, s nimiž jsem kdy měla možnost se setkat. Nezájem okolního světa o to, co se v Súdánu děje je vlastně pochopitelný s ohledem na to, že země je vzdálená našemu civilizačnímu okruhu a patří k nejchudším na světě. I tak by si však hrdí Súdánci zasloužili trochu více pozornosti a empatie, která by mohla alespoň trochu ulehčit jejich utrpení.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
