Dáme-li stranou emoce a dojmy, jaký je tedy skutečný stav? Čerstvá data jasně potvrzují následující - dlouhodobé přesvědčení, že se naše republika jenom hemží vysokoškoláky, je naprosto mylné. Situace se sice během let zlepšuje: v roce 2001 bylo v Česku ve věku 25-54 pouze 12 % lidí s dosaženým terciálním vzděláním, v roce 2011 už to bylo 20 % a v roce 2022 číslo dosáhlo hodnoty 30 %.[1] Vezmeme-li však jako referenční hodnotu průměr zemí OECD (nejrelevantnější srovnávací hodnota), jenž v roce 2022 činil téměř 40 %, vidíme propastný rozdíl (cca 10 %) v oblasti vzdělávání třetího stupně mezi námi a zbytkem vyspělého světa.[2] Výmluvy na komunistickou minulost fungují jenom do doby, než se těmto výkřikům nastaví datové zrcadlo - v Polsku činí podíl vysokoškoláků na obyvatele 34 %, na Slovensku 29 %, v Litvě 39 %, v Lotyšsku dokonce 46 %.[3] V naší totalitní minulosti tedy proslulý zakopaný pes neleží.
Není nutné zdůrazňovat, že lidé s terciálním vzděláním (tj. vyšší kvalifikací) pobírají zpravidla vyšší mzdu/plat a vykazují mnohem nižší míru nezaměstnanosti.[4] Tím je jejich vysokoškolské vzdělání výhodné pro stát ve dvou směrech - státní kasa získává na odvodech a daních z jejich (právě díky vzdělání) vyšších příjmů více finančních prostředků a zároveň tito lidé násobně méně zatěžují sociální dávkový systém.
Na závěr asi není nutno dlouze polemizovat o tom, co Česká republika potřebuje do budoucna. Vývoj v celé (světové) ekonomice je již jednoznačně determinován, co do své cesty, pojmy jako digitalizace, robotizace a automatizace. Budoucnost (lépe řečeno abilita býti i nadále konkurenceschopní) leží v oblasti vědy a výzkumu. Jako konkrétní příklad lze uvést, že si Česká republika jako svůj zásadní hospodářský cíl vytyčila masivní rozvoj atomové energie, ať už v podobě "klasických" či nově i modulárních reaktorů. Vše výše uvedené si pro futuro vyžádá značné množství vysokoškolsky vzdělané pracovní síly.
Mgr. Matěj Novák
absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy
[1] Data Českého statistického úřadu ke konci příslušného roku.
[2] OECD navíc pro ČR udává hodnotu 27 % a nikoli 30 % jako ČSÚ, což rozdíl zvětšuje již na 13 %.
[3] Údaje dostupné z: https://www.oecd-ilibrary.org/education/education-at-a-glance-2023_e13bef63-en.
[4] Data např. https://csu.gov.cz/produkty/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-rocni-prumery-2022.