K současné politické situaci a k nezastupitelné roli PEN klubu v ochraně svobody projevu a lidských práv se ve svém projevu vyjádřila senátorka Miroslava Němcová. Zdůraznila, že odkaz zakladatelů PEN klubu je dnes možná aktuálnější než kdy dříve, neboť žijeme v době, kdy jsou demokratické hodnoty znovu vystavovány silnému tlaku. O společných historických kořenech Slovenského a Českého PENu hovořil slovenský velvyslanec v Praze Martin Muránsky, který připomněl, že kulturní spolupráce obou národů byla vždy živnou půdou pro rozvoj svobody myšlení a tvorby.
Na konferenci vystoupila celá řada významných osobností z oblasti literatury, vědy a veřejného života: soudce Ústavního soudu ČR, sociolog a esejista Jiří Přibáň; spisovatel, básník a překladatel Václav Jamek; emeritní ředitelka Památníku Karla Čapka ve Strži Kristýna Váňová; teatrolog Vladimír Just; historička a publicistka Eugenie Trützschler; spisovatel Jaroslav Rudiš; historik Petr Kotyk a literární vědec a kritik Vladimír Karfík.
Právě Karfík ve svém podnětném příspěvku s názvem „PEN klub včera a dnes“ připomněl samotné kořeny této organizace, když citoval zakládající akt: „Na přátelské večeři se sešlo jednadvacet anglických spisovatelů s jediným cílem: přátelství bez rozdílu ras, národností a s požadavkem svobody a mravní sebekázně.“ Tímto setkáním v roce 1921 v Londýně vznikla instituce, která se stala symbolem mezinárodního literárního dialogu, kulturní solidarity a obrany lidských práv.
Československý PEN klub byl založen Karlem Čapkem 15. února 1925. Slavnostního zahájení jeho činnosti se 30. března téhož roku zúčastnili přední představitelé tehdejšího Československa – včetně ministra zahraničí Edvarda Beneše, slovenského člena vlády Ivana Markoviče a prezidenta T. G. Masaryka, jehož osobitý projev vtiskl setkání hluboký humanistický rozměr.
Původně chápali členové PEN klubu svou činnost jako čistě kulturní a nepolitickou. Toto pojetí se však postupně měnilo. Jak podotkl Vladimír Karfík: „Nejzřetelněji to zaznělo v osmatřicátém roce při pražském mezinárodním kongresu PEN klubů. Dávno byla doba, kdy se zakladatelé bránili politické činnosti. Pražský kongres s hojnou účastí se odehrál po anšlusu Rakouska, živá byla sudetská krize, o to důležitější se odehrával politický zápas o zachování demokracie.“
Tento posun od kulturní neutrality k aktivní obraně demokratických hodnot je dnes nedílnou součástí identity PEN klubu. Jeho poslání, definované v mezinárodních stanovách, zní například takto: „Vnímat a chránit literaturu jako prostředek vzájemného dorozumění mezi národy, bránit všem formám potlačování svobody ve světě, napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti, hájit svobodu slova a zastávat se perzekvovaných spisovatelů.“
Takováto mise, ačkoliv vychází z literárního prostředí, nutně zasahuje i do oblasti politické. Právě z těchto důvodů se České centrum Mezinárodního PEN klubu dnes jednoznačně staví na stranu ohrožených a bez váhání podporuje svobodu a územní celistvost Ukrajiny. Odsouzení ruské agrese je přímým pokračováním hodnot, které formulovalo už těch jednadvacet anglických spisovatelů v roce 1921. Jejich požadavek „svobody a mravní sebekázně“ zůstává platný i dnes.
Ve třicátých letech 20. století byl Československý PEN klub podporován státem. V současnosti je role obrácená – bez státní podpory, ale s vědomím morální odpovědnosti, České centrum Mezinárodního PEN klubu aktivně podporuje oficiální zahraniční politiku České republiky, zejména v co největší možné pomoci napadené Ukrajině.
Tato setrvalá aktivita je důkazem toho, že PEN klub není jen spolkem spisovatelů – je to svědomí literatury ve službě lidskosti.
Autor: Ondřej Vaculík