Inspirací k seriálu byl rozhovor s kastelánem Tomášem Wizovským, který vyjádřil přání, aby právě Jiří Strach přinesl příběh relikviáře na obrazovky. Scénář připravují David Ziegelbauer a Petr Hudský, kteří se podíleli na seriálu Labyrint. Diváci se mohou těšit na tajemný příběh plný záhad a historických souvislostí.
Letos to bude už neuvěřitelných 40 let, co byl relikviář objeven pod podlahou hradní kaple. Státní hrad a zámek Bečov nad Teplou chystá celoroční program akcí a aktivit, které vyvrcholí 5. listopadu dočasnou prezentací kaple v právě dokončované stavební a památkové obnově gotického hradu. Slavit se nebude jen na zámku a hradě, ale například i na vernisáži v Policejním muzeu v Praze, kde se připravuje vytvoření stálé expozice připomínající úspěšnou a unikátní detektivní práci kriminalistů, kteří relikviář vypátrali.
Relikviář svatého Maura je významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století. Po českých korunovačních klenotech je relikviář považován za druhou nejcennější movitou památku v České republice a nejvýznamnější románskou klenotnickou památkou uloženou na českém území. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Relikviář byl v majetku šlechtického rodu Beaufort-Spontinů, který ho v roce 1945 před vysídlením z Československa kvůli své kolaboraci s německým nacistickým režimem ukryl spolu se 103 láhvemi francouzského koňaku a vína pod podlahou hradní kaple Navštívení Panny Marie na zámku Bečov nad Teplou, kde byl zapomenut.
Heinrich Beaufort v roce 1966 zemřel v Rakousku a o získání relikviáře se nikdy nepokoušel. Syn Friedrich neúspěšně po Československu žádal vydání rodinného movitého majetku, který jim byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Jeho syn Christian, ředitel sbírky zbraní Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, chtěl relikviář získat, a tak v roce 1982 zchátralý a nepřístupný zámek Bečov navštívili jeho teta Elisabeth a její muž Max von Croy, přičemž si ověřili, zda relikviář je stále na svém místě. V roce 1984 Christian oslovil rakousko-amerického obchodníka a lovce pokladů Dannyho Douglase, aby relikviář z Československa vyvezl. S plánem souhlasil i Christianův otec Friedrich. V červnu roku 1984 Danny Douglas kontaktoval československé úřady na zastupitelském úřadu ve Vídni, kde začal vyjednávat s československým státem o vývozu blíže neurčené umělecké památky. Vyjednávání pokračovalo v Praze, kde s ním jednali zástupci Podniku zahraničního obchodu Artia, který se zabýval dovozem a vývozem kulturního movitého majetku. Následných jednání se účastnili také čeští policisté vydávající se za úředníky ministerstev. Z Douglasových náznaků během jednání kriminalisté postupně odvozovali, že předmět pochází z 13. století, je kovový a dutý o velikosti přibližně konferenčního stolku, s historickou a uměleckou hodnotou, nemá však žádný vztah k českým dějinám. Mělo jít o majetek kosmopolitního šlechtického rodu s majetky na území Čech, Německa a Francie a měl být zakopaný asi 100 kilometrů od Norimberku. Kriminalisté na základě výše uvedených informací a po průzkumu archivních materiálů vyhodnotili jako nejpravděpodobnější tři šlechtické rody, Metternich-Winneburg, Mensdorff-Pouilly a Beaufort-Spontin. Pracovníci ministerstva kultury následně navrhli čtyři předměty odpovídající výše uvedeným indiciím. Tehdejší ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, historička Dagmar Hejdová, na dotaz kriminalistů definitivně určila, že jde s velkou pravděpodobností o relikviář svatého Maura, a to i za pomoci soupisu z roku 1932, ve kterém byl uveden i relikviář včetně jeho fotografií. Za místo setkání zvolil Douglas Karlovy Vary, což kriminalisty vedené plukovníkem Františkem Maryškou (1946 – 2014) utvrdilo, že se jedná o zámek Bečov. Ústně si potvrdili platnost smlouvy, přičemž Douglas Maryškovi upřesnil velikost předmětu. Maryška požádal o odložení podpisu smlouvy na 7. listopadu 1985 kvůli nedostatku peněz na jistinu, kterou mělo Československo před podepsáním smlouvy složit. 4. listopadu začali policisté důkladně prohledávat celý bečovský areál a spolu s kastelánem Karlem Mackem (1942 – 2021) relikviář 5. listopadu nalezli a ihned vyzvedli, bohužel značně poškozený. Odborný posudek expertní komise Umělecko-průmyslového muzea v Praze ohodnotil relikviář jako památku nevyčíslitelné hodnoty; její vývoz proto nepřipadal v úvahu. V důsledku nevhodného uložení ve vlhké zemi byla však schrána ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval náročné zrestaurování, ke kterému došlo v letech 1991–2002. V roce 1995 byl relikviář prohlášen národní kulturní památkou České republiky. V roce 2021 byl na zámku Bečov nad Teplou při čištění relikviáře svatého Maura objeven mezi kameny, které jej zdobí, i tzv. ropuší kámen, kterému byla ve středověku přikládána magická síla. Jde o natolik vzácný předmět, o němž se zatím jen ví, že je také součástí koruny, kterou byl v červnu roku 1349 korunován Karel IV. na krále Svaté říše římské.
Svatý Maur nebo také Maurus žil v 6. století. Narodil se v bohaté římské rodině, ale svůj život zbožně prožil v klášterech. Protože prý zázračně uzdravoval své bližní, stal se později patronem nemocných epilepsií nebo revmatiků. Jeho ostatkům v relikviáři se proto přisuzovala značná léčivá moc.
