Cesta k medicíně a sportovní koníčky
Řada dětí teď odevzdávala přihlášky na střední školu. Vy jste věděl ve 14 čím budete?
Pokud si vzpomínám, tak v tomto věku jsem měl trochu jiné starosti než řešit, co bude za 10 let. Ale jsem z lékařské rodiny, maminka je zdravotní sestra a táta lékař. Takže tak trochu jsme se sestrou tušili, jaká kariéra nás čeká.
Takže jste věděl, že budete lékař?
Od první třídy jsem, alespoň podle rodinných historek, prý svému okolí říkal, že budu lékařem. Takže asi jsem to tušil. Ale ono je to přirozené. Zdravotnictví bylo u nás doma téma číslo jedna. Spolu se sestrou jsme vlastně takovým důkazem, že jablko nepadá daleko od stromu.
A to jste opravdu nepřemýšlel nad ničím jiným? Ani v pubertě?
Jasně, že ano. Chtěl jsem být také úspěšným sportovcem. Dával jsem si za vzor Alberta Tombu a za mého mládí to byl také Ingemar Stenmark. Začal jsem lyžovat, takže si myslím, že lyžování umím. Jezdil jsem s Prazdrojem už od malička. Lyžoval jsem na Šumavě, a to mi zůstalo až do dnes. Většinu víkendů tam trávím buď na kole nebo na lyžích. Samozřejmě jsem jako všichni v té době sledoval i hokej, ale k tomu jsem se nějak víc nepřilnul.
A stíháte chodit na lyže i dnes, v době, kdy máte plno práce jako hejtman?
Zrovna minulý týden jsem byl na Špičáku. Říkám, že jsem „špičácký“. Samozřejmě jsem párkrát vyjel na Javor, ale mám radši Špičák. Dnes už jsou tam menší fronty.
Když takhle aktivně lyžujete, baví vás i běžky?
Běžky vytáhnu tak jednou za rok, když přijedou známí a nejde to jinak.
Plzeňské kořeny a začátky na interně
Když se vrátíme k té medicíně, tak tu jste studoval v Plzni? A jaká je vaše specializace?
Ano, studoval jsem v Plzni. Jsem klasický Plzeňák. Narodil jsem se na Slovanech, do školky jsem chodil na Zátiší, na základní školu do Skvrňan, na gymnázium na Doubravku a na medicínu na Lochotín. A atestaci mám z interny. Začínal jsem ve Stodě a pracoval jsem i na záchrance.
Jak se vám daří skloubit pozici poslance a hejtmana Plzeňského kraje?
Víte, to není o nějakém složitém „kloubení“. Naopak je to pro kraj výhodné. Jeden příklad za všechny. Půl roku tu leželo na stole memorandum s ministryní Černochovou a předchozí hejtman s tím nemohl zaboha hnout. Já jsem se s paní ministryní potkal ve sněmovně, slovo dalo slovo a je hotovo. Spojení těchto dvou funkcí je ohromná výhoda pro kraj. A věřte mi, že to memorandum je jen příklad, takových věcí se děje na každém jednání sněmovny řada.
Rozvoj krajských nemocnic: Plány na zajištění kvalitní péče
Jako hejtman i poslanec se pohybujete v oblasti zdravotnictví a máte pod sebou nemocnice Plzeňského kraje. Jaká je vaše představa o jejich nejbližším rozvoji?
Držím tezi, že nemáme mít ministerstvo zdravotnictví, ale ministerstvo „zdraví“. Do popředí zájmu ministrů by se měl dostat zase pacient a občan. Kvůli tomu zde zdravotnictví přece je a zároveň, a to Vlastimil Válek často zapomíná říkat, my všichni si zdravotnictví platíme, takže je správné, že očekáváme dobrou službu. Jen aby bylo jasno, tak já si myslím, že většina zdravotnických zařízení v Česku a lékařů jsou na špičkové úrovni.
Jaké potom máte plány s krajskými nemocnicemi? Plánujete mezi nimi nějakou kooperaci?
Chceme pokračovat v budování urgentních příjmů, plánujeme novou zdravotnickou infrastrukturu na Tachovsku, rekonstrukci nemocnice v Rokycanech a nový pavilon v Klatovech. Samozřejmě chceme zajišťovat kvalitní vybavení a prostory, ale je nutné zajistit i lékaře, což bude asi nejtěžší úkol.
Letecká záchranná služba: Klíčový projekt pro Plzeňský kraj
Vaší prioritou je i stavba základny pro leteckou záchrannou službu, je to tak?
Ano, protože Plzeňský kraj je jediný z krajů, kromě Zlínského, který nemá vlastní základnu pro leteckou záchrannou službu. Po třiceti letech armáda ukončí tuto službu pro náš kraj a já se proto snažím vyjednávat s armádou o pronájmu letiště v Líních a připravit vlastní projektovou dokumentaci pro výstavbu nové základny.
Proč je tak důležité mít vlastní leteckou základnu?
Protože současná vláda a ministerstvo obrany se rozhodlo, že už nebude poskytovat leteckou záchrannou službu pro občany Plzeňského kraje prostřednictvím armády České republiky. Proto po třiceti letech dojde ke zrušení. Tím se my ocitneme jako bezprizorní, takže musíme v současné chvíli požádat armádu České republiky, aby nám pronajala na určitou dobu část letiště v Líních. Je nutné si uvědomit, že to je záložní letiště. Je to vojenské letiště a může kdykoliv začít být využíváno. Teď vyjednáváme i o výpovědní lhůtě z této nájemní smlouvy. Takže jsme se shodli s kolegy i s koaličními partnery, že to bude jedna z našich budoucích aktivit. Budeme se snažit vytipovat místo, najít místo, připravit projektovou dokumentaci a možná se stane, že zahájíme stavbu ještě za našeho volebního období.
Kooperace mezi nemocnicemi: Jak zlepšit spolupráci a dostupnost péče
Plzeňský kraj je v podstatě unikátní, tady je poměrně velká koncentrace krajských nemocnic. Je možné nějak zintenzivnit kooperaci mezi Fakultní nemocnicí a okresními nemocnicemi?
Já si myslím, že je spíše otázkou, kde budeme spolupracovat. Určitě se nabízí nějaká spolupráce v rámci lékařů nebo konzultací, ale jinak asi nedojde k nějakému zásadnímu propojení. Krajské a fakultní nemocnice jsou úplně jiné instituce, spojovali bychom něco, co k sobě nepatří.
Jaké kroky ke zlepšení dostupnosti zdravotní péče teď například podnikáte?
Rada schválila zavedení online pohotovosti, to znamená, že my zajistíme praktického a dětského lékaře pro všechny občany, kteří mají trvalé bydliště v rámci Plzeňského kraje. Tato služba pro ně bude dostupná 24 hodin, sedm dní v týdnu. Ta služba má mnoho výhod. Pacient je kontaktován bezprostředně po zavolání, doktor může na dálku vystavit e-recept a nemocný člověk tak nemusí zbytečně nikam jezdit, když to není nutné. Pak vás samozřejmě může odeslat na další konzultaci k lékaři.
Ještě jedna otázka ke zdravotnictví. Jak to vidíte se Sušickou nemocnicí?
Sušická nemocnice není krajská nemocnice. Je to městská nemocnice, řídí ji město a město je zodpovědné za její chod. My se k tomu jako kraj stavíme čelem. To znamená, že my ji podporujeme a posíláme jim finanční prostředky na zajištění pohotovosti. Já sám si myslím, že by bylo dobré, kdyby byla součástí sítě krajských nemocnic. Mohla by být součástí Klatovské nemocnice. Na druhou stranu není to otázka na mě, není to majetek kraje, o kterém bychom rozhodovali. My chceme, aby byl kraj příjemnější pro život všech lidí, a proto tam ty peníze posíláme.
Investice do školství a modernizace sportovišť
Pojďme přejít ke školství. Jak vidíte jeho vývoj v tomto kraji?
Kraj provozuje 76 školských zařízení a do něj jde největší část finančních prostředků. Do školství letos dáme 622 milionů. Budeme modernizovat také sportoviště, na to je vyčleněno 40 milionů. Takže za chvíli se přiblížíme k jedné miliardě investice do školství. Pokud by došlo k tomu, že stát přestane vyplácet nepedagogické pracovníky, tak to kraj od září bude stát přes 200 milionů. V příštím roce potom minimálně 620 milionů. My ale samozřejmě nepedagogické pracovníky podpoříme.
Jaký je váš názor na dvoustupňový systém zřizování škol? Kraj spravuje střední školy a města základní školy. Vidíte tam nějaký problém?
Já to beru jako fakt, že kraj řídí školství v rámci střední školy, speciální školy, hudební školy nebo lidušky a odborné školy. Města jsou pak zřizovateli základních škol a mateřských školek. Jako problém to nevidím, ale s ohledem na chystané změny ve školství a ve financování krajů je docela dobře možné, že i tady dojde ke změnám.
Investice do regionu a plány do budoucna
Když mluvíme o financích, tak velkou otázkou je, jak udělat z Plzeňského kraje moderní kraj?
Já vás přeruším, protože s vámi nesouhlasím. Plzeňský kraj patří jednoznačně mezi nejlepší kraje v Česku, ale souhlasím s vámi, že to nestačí. Určitě chci, abychom se posunuli dopředu, ale vždy můžete dělat jen to, na co máte. Já rozhodně nebudu ten, který zadluží náš kraj. Takže půjdeme dopředu, budeme investovat, opravovat a udržovat silnice, cyklostezky, instalovat nabíjecí stanice a spoustu dalšího, ale vždy to budeme dělat s rozumem.
O jaké projekty se například jedná?
My máme pět a půl miliardy na investice, to je nejvíc za posledních deset let. Do zdravotnictví jde 926 milionů. Z REACT EU kraj získal za 420 milionů korun na nové přístroje do nemocnic. Stavíme také domy pro seniory, aby měli lepší zázemí. V Kralovicích teď bude druhá etapa stavby a bude se stavět i v Liblíně. Když budeme mluvit o silnicích, tak chceme například napojit Rokycany na dálnici. Chceme zajistit i rozvíjení autonomní mobility a 5G sítě. Důležité je pro nás i školství a životní prostředí. Kraj investuje skoro 1,3 miliardy do dopravy, aby se lidé mohli dopravovat do měst například za prací.
Plánujete i nějaké investice, které se týkají vědy a výzkumu?
Určitě budeme spolupracovat se Západočeskou univerzitou, ale konkrétní projekt vám teď neřeknu. To projednáme na schůzce s panem rektorem Lávičkou, kde budeme toto téma probírat.
Turistický průmysl v kraji a osobní preference v kultuře
A jak to vidíte s kulturou a turistickým průmyslem v našem kraji?
Rozhodně chceme nadále podporovat kulturu, s čím souvisí i sportovní aktivity. To navazuje i na ty investice do dopravy, díky kterým bude lepší dopravní obslužnost třeba na trase Praha-Plzeňský kraj. Díky tomu sem budou mít lepší přístup třeba i zahraniční turisté. V Plzeňském kraji se koná také spousta hudebních festivalů, které plně podporujeme.
A jak to máte vy osobně s kulturou? Co například čtete?
Já už v poslední době tolik nečtu, protože na to nemám čas. Ale dříve jsem četl hodně například Haileyho. Potom třeba Hlava 22 od Hellera nebo Vyhoďme ho z okna ven od Keseyho jsou skvělé knihy. Já jsem dřív četl knihy opravdu hodně, teď už čtu většinou jen oběžníky nebo tabulky. Ke knize si sednu víceméně jen o dovolené nebo o Vánocích. Prostě na to nemám víc času a mrzí mě to.
Jaká je potom vaše oblíbená hudba?
Já jsem měl vždycky rád Kissáky. Také mám rád Def Leppard, Judas Priest, to jsou ty základní kapely. A pak samozřejmě nějaké rockové kapely. Chodil jsem třeba na Odysseu.
Která kulturní akce v tomto regionu je pro vás nejdůležitější?
To jsou určitě Slavnosti svobody. Ty mám rád, protože na ně mám vzpomínky z mého mládí. Když jsem byl studentem medicíny, posedával na chodníku, pil pivo a přijala třeba Shirley Temple-Black. Husí kůži jsem měl tenkrát a mám ji i teď. A revoluci jsem zažil na medicíně, když jsme stávkovali s transparenty a vylepovali plakáty. Zrovna nedávno jsem na to vzpomínal, jak jsem tam seděl se svým kamarádem profesorem Jirkou Horáčkem. Před půl rokem jsme se sešli a vzpomínali spolu.
