Podvádění s vlajkami, pod nimiž loď převážejí problematický kontraband, není ničím novým a fanoušci Nicolase Cage si jistě vzpomenou na legendární snímek Obchodník se smrtí, v němž výměna vlajky a názvu lodě zabránila prozrazení nákladu zbraní směřujících právě do Afriky. S válkou na Ukrajině se však z rarity stal fenomén ovlivňující nejen samotný konflikt, ale mající výrazný dopad také na ekonomiky států, které své vlajky tímto způsobem nabízejí. Obchodování s vlajkou se stalo zajímavým zdrojem příjmů, přičemž je zcela běžné, že plavidla stínové flotily mění vlajky i několikrát za měsíc, s čímž jim jsou dotčené státy velmi nápomocny. Výsledkem je efektivní obchodování s ruskou ropou, na kterém vydělává nejen Rusko, ale také země poskytující svou záštitu, což výrazně komplikuje možnost reálného uplatnění přijatých sankcí.
Zatímco za „černá či temná“ plavidla jsou označována ta, která se aktivně vyhýbají použití identifikačních systémů a falšují svou lokalizaci, „stínová“ flotila využívá formálně správných postupů a poskytuje své pravé identifikační údaje, nicméně není jasné, jaké povahy je její náklad, komu patří a je obtížné ji fyzicky zkontrolovat. A tak zatímco proti „černé“ flotile je možné poměrně aktivně postupovat, o likvidaci „stínových“ plavidel stojí jen ti, jež z jejich provozu nemají přímý ekonomický profit.
Pro úplnost dodejme, že vlajka země, pod kterou loď pluje, nemusí korespondovat se zemí, kde je registrován vlastník společnosti, jež loď využívá. Počet stínových plavidel se pohybuje kolem 1000, přičemž asi 600 z nich fakticky provozuje Rusko. Společnosti, které vlastní společnosti udělující registrace a provozující obchod často sídlí ve Spojených arabských emirátech, Turecku, či Indie, nicméně velká část z nich má oficiální sídlo také v Řecku!
Zatímco dlouhodobě patří k populárním „vlajkovým destinacím“ stínových lodí Marshallovy ostrovy (8,5 % na celkovém počtu „stínových plavidel“), Panama (17 %), či Malta (6,5 %) v posledních třech letech se dramaticky zvýšil podíl dalších zemí, především pak těch z Afriky. Z odhadované tisícovky „stínových plavidel“ jich je kolem 50 % registrováno v některém z afrických států, přičemž 1. příčku zaujímá Libérie s asi 12,5 % všech registrací. Země západní Afriky, která vznikla tak, že sem byli přemístěni američtí svobodní otroci, jež následně nebývale trýznili místní obyvatele, se dlouhodobě potýká s vysokou kriminalitou a její zapojení do nelegálních aktivit není nikterak překvapující. Ve vztahu k Rusku však význam liberijských plavidel výrazně klesl po zásahu USA, které na sklonku roku 2023 zjistily, že liberijská společnost udílející registrace sídlí v americké Virginii. Následné sankce na lodě s registracemi udělenými touto společností vedly k přesměrování pozornosti na jiné africké země, z nichž pozornost budí především Sierra Leone, Komory, Guinea-Bissau, eSwatini a Gabon. Právě vlajka západoafrického Gabonu patří v současné době k mimořádně populárním, což je dáno velmi benevolentním přístupem místní vlády, která se ujala moci v roce 2023 po vojenském puči. Jako v případě jiných afrických zemí, kde se k moci dostaly vojenské junty, i tahle se rozhodla posílit vztahy s Ruskem, výsledkem čehož se gabonská námořní flotila stala jednou z nejrychleji rostoucí na celém světě. Ačkoliv toho o Gabonu všeobecně mnoho nevíme, měl by nás zajímat, a to jak kvůli své strategické poloze v Guinejském zálivu, tak obrovskému přírodnímu bohatství v podobě manganu či uranu, které se na jeho džunglí pokrytém území nacházejí. I díky prostředkům plynoucím z Ruska za poskytnuté registrace se Gabon řadí k nejrychleji rostoucím africkým ekonomikám. Dvou a půl milionový Gabon je sice poněkud exoticky vyhlížející destinací, nicméně i vzhledem ke své poloze má strategický význam, jehož vláda náležitě využívá.
Klasickým příkladem může být třeba tanker Sai Baba, aktuálně operující v ruských arktických vodách a převážející ruskou ropu z přístavu Murmansk do Číny. Tento 20 let starý tanker pluje právě pod vlajkou Gabonu, nicméně jeho provoz zajišťuje společnost registrovaná ve Spojených arabských emirátech. Více jak 270 metrů dlouhý kolos byl nejdříve využíván belgickými rejdaři, avšak v roce 2022 byl prodán, přejmenován a stal se součástí „stínové flotily“, převážející ropy mezi Ruskem a Dálným východem.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
